Článek
Jeho žena Julia pád z třicetimetrové stráně navzdory těžkým zraněním páteře přežila a po dvou operacích se postupně zotavila. Moretti, kdysi idol televizních obrazovek, od té doby každý den děkuje osudu za „největší dar – že zůstala naživu“. Tenhle tichý, vážný muž, proslulý rolí neohroženého detektiva, který se svým psím parťákem vyřešil každý případ.
Moretti se narodil roku 1959 v tyrolské vesničce Gries am Brenner jako Tobias Bloéb do rodiny, která měla k umění i přírodě stejně blízko. Maminka Waltraud byla učitelka a vášnivá hudebnice s italskými kořeny; po ní zdědil tmavé oči i ohnivý temperament. (Příjmení Moretti, které později přijal jako své umělecké, údajně pocházelo právě z matčiny rodové linie.)
Otec Harry Bloéb zase vedl syny k pracovitosti a pokoře. Tobias vyrůstal jako nejstarší ze čtyř bratrů v prostředí založeném na úctě a víře. Další z nich, Gregor Bloéb, se později rovněž stal také jedním z nejznámějších rakouských herců, což jen podtrhlo umělecké geny rodiny.
Hudba se stala jeho první láskou. V Innsbrucku hrál na klavír a klarinet, dokonce nastoupil na prestižní Vysokou školu hudební ve Vídni. Jenže tóny a stupnice mu nestačily.
Táhlo ho to na jeviště, tam, kde může promlouvat celý člověk. Dvacetiletý Tobias proto změnil svůj směr: odešel do Mnichova studovat herectví na věhlasné Falckenbergově akademii.
V Německu se brzy prosadil na divadle. Jako mladík s hřívou tmavých vlasů exceloval na scénách Residenztheater a Münchner Kammerspiele, kde si vysloužil uznání za náročné role klasického repertoáru. Kritika nadšeně psala o jeho Troilovi v Shakespearově tragédii i o drsných postavách ve hrách rakouských provokatérů. Na prknech, která znamenají svět, našel domov – a přesto jej čekalo něco, co jeho život převrátí vzhůru nohama.
Byla první polovina 90. let a televize chrlila kriminální seriály. Jeden z mnoha projektů rakouské stanice ORF působil na papíře trochu bláznivě: policejní detektivky, v nichž významnou roli hraje německý ovčák. Mladý Moretti, tehdy už respektovaný divadelní herec, nabídku zahrát si hlavní postavu komisaře Richarda Mosera zpočátku zvažoval s rozpaky.
Nechtěl být „hercem jedné role“ v populární podívané se psem. Jenže nakonec kývl – možná z profesionality, možná ze zvědavosti. A tak roku 1994 vstoupil na obrazovky Komisař Rex, seriál, který změnil Tobiasovi život.
Diváci si okamžitě zamilovali neobvyklou dvojici: charismatický kriminalista Moser a jeho věrný pes Rex, chytrý a roztomilý zároveň. „Rexománie“ zachvátila nejen Evropu; seriál běžel v desítkách zemí od Německa přes Vietnam až po Jižní Ameriku.
Morettiho tvář se přes noc stala známou. Za roli získal několik cen a stal se idolem. Kdekdo by si to užíval, jenže pro něj to byla dvojsečná zbraň. Světla ramp i kamery sice miloval, ale rutina televizního natáčení ho zároveň ubíjela. Roky strávené v úspěšném seriálu znamenaly dřinu: dlouhé natáčecí dny, cestování, stále stejné repliky. Fyzicky ztrácel síly – sám vzpomínal na období, kdy jeho denní menu tvořilo jedno jablko a dvě krabičky cigaret a večer uléhal vyčerpaný.
Nebyla to však jen únava, co jej trápilo. S úsměvem později vyprávěl, jak mu soužití s psím kolegou zasahovalo i do soukromí. „Nejhorší byly závěry epizod. Po dopadení pachatele mu Rex vždy olízl obličej, což doopravdy nesnášel,“ napsal jeden magazín a Moretti své tehdejší pocity nijak netajil.
Když se po natáčení vracel domů, jeho vlastní ovčák Pico z něj cítil cizího psa a uraženě štěkal. Horší bylo, že pracovní vypětí odnášel i vztah s jeho životní láskou – Julií, talentovanou hobojistkou, s níž se seznámil už během divadelních let.
On, herec s duší muzikanta, a ona, půvabná hudebnice, která chápala nároky umělecké profese. V srpnu 1997 si řekli své ano – bez okázalých gest, zato s hlubokým odhodláním jít společnou cestou. Svatební fotografii jim tenkrát v Tyrolsku pokazila jen všudypřítomná média, která bažila po senzaci. Moretti cítil, že stojí na křižovatce. Na jedné straně sláva a popularita seriálu, které mu dávají materiálni zajištění. Na druhé jeho osobní štěstí a umělecké ambice. Rozhodl se riskovat.
Po čtyřech letech natáčení požádal tvůrce seriálu, aby jeho postavu nechali zemřít a on mohl odejít. Věděl, že tím možná zahodí největší životní příležitost – Rex lámal rekordy sledovanosti a nikdo netušil, zda diváci přijmou náhradu. Ale Tobias Moretti vždy toužil po volnosti a různorodosti.
Nechtěl zestárnout jako „ten polda od psa“. V roce 1998 tedy komisař Moser v dramatické epizodě zemřel kulkou z pistole psychopata a srdce mnoha fanoušků se zastavilo. Moretti ničeho nelitoval. Utekl vlastní popularitě ve chvíli, kdy byla na vrcholu – a tím možná zachránil sám sebe. „Bál se zaškatulkování,“ shrnul to trefně jeden filmový kritik. A skutečně, jakoby tímto rozhodnutím Tobias symbolicky setřásl okovy.
Následovala doba hledání. Už nebyl každý týden na obrazovce, ztratil aureolu televizního miláčka. Nové role nebyly hned oslnivé, ale o to víc ho lákaly. Hrál v menších filmech a znovu na divadle. Zkoušet také režírovat – jeho pojetí Mozartovy opery Don Giovanni v Curychu roku 2006 získalo uznání kritiky. Jeho první láska, hudba, se mu do života vrátila nejen skrze režii – občas se postaví i za dirigentský pult.
Z velkého světa showbyznysu se stáhl zpět do stínu: odmítl například opakovaně nabídky z Hollywoodu, dokonce roli ve filmu Valkýra po boku Toma Cruise (nechtěl potřetí hrát Hitlera). Místo celebrit si vybral rodinu a domov. Spolu s Julií investovali veškeré úspory do koupě starého hospodářství v tyrolských horách. Statek z 15. století na svahu nad Innsbruckem začali vlastníma rukama renovovat – daleko od červených koberců a mikrofonů.

foto z roku 2015
Když se jim v srpnu 1998 narodila první dcera Antonia, stál Moretti poprvé u porodního lůžka místo na place. A prý plakal dojetím jako malý kluk. O dva roky později přivítali syna Lenze a v roce 2011 ještě nejmladší Rosu. Role otce mu změnila žebříček priorit. Náhle se nechtěl honit za každou cenou – raději trávil čas na louce s dětmi než na večírcích.
Ovšem herectví se nevzdal. Jen ho pozměnil: místo kvantity volil kvalitu. V roce 2002 přijal kontroverzní úlohu tyrolského národního hrdiny Andrese Hofera v dramatu Svoboda orlů.
Morettiho filmografie se v následujících letech plnila neobvyklými projekty. Nebál se ničeho. Hrál muže padající do šílenství, tragické milence i záporné charaktery. Za hlavní roli v televizním filmu Der Tanz mit dem Teufel – Die Entführung des Richard Oetker (Tanec s ďáblem – Únos Richarda Oetkera) obdržel v roce 2001 prestižní Grimmeho cenu.
A pak přišla nabídka, která opět vzbudila vášně: zahrát si Ferdinanda Mariana, skutečného herce, jenž ve 40. letech podlehl nacistům a stal se tváří propagandistického filmu Žid Süss. Snímek Jud Süss – film bez svědomí (2010) vyvolal na Berlinale bouři nevole a kritici jej obvinili z morálního selhání.
Bučeli na něj v kině, psali o zkreslování historie. Moretti ale zůstal klidný. Chápal, že příběh o manipulaci a vině musí dráždit – a jeho výkon byl naopak oceněn. „Tohle není film s jednoduchým psychologickým výkladem,“ bránil tehdy dílo veřejně.
Nehrál zločince proto, aby jej omlouval, ale aby ukázal složitost sváru svědomí. Tobias Moretti zkrátka už dávno nebyl jen usměvavý „páníček od Rexe“. Stal se z něj charakterní herec, který se nebojí ani temných koutů lidské povahy.
Vrcholem této etapy se v roce 2014 stal moderní „alpský western“ Temné údolí (Das finstere Tal). Moretti zde ztvárnil osamělého cizince Greidera, který přijíždí do odlehlé horské vesnice vykonat pomstu. Za svůj minimalistický a mrazivý výkon získal Bavorskou i Německou filmovou cenu a definitivně tak potvrdil svůj status jednoho z nejlepších charakterních herců v německy mluvícím světě.
Zatímco na plátně a jevišti prožíval nové vrcholy, doma se z něj stal venkovan a hospodář. S Julií absolvovali zemědělský kurz a získali oficiální certifikát pro bio zemědělce – ano, slavný herec je též diplomovaným farmářem.
Jejich farma v Rangenu funguje na přísných bio principech. Chovají staré plemeno skotu, vyrábějí sýry, pěstují bylinky. Julia dokonce spoluzaložila vlastní komorní orchestr, ale po narození dětí hraní omezila a naplno se věnovala rodině a statku. Na horských stráních našli oba to, co marně hledali ve městech: klid a smysl.
Moretti dál dojížděl za prací – točil filmy po Evropě, večer se proměňoval v krále Leara či Fausta na divadelních prknech – ale rána trávil s rukama zabořenýma v hlíně. „Zní to jako protimluv, ale pro nás je to životní štěstí,“ popsal to v rozhovoru. Už tušili, že budují něco pro další generace.

Tobias Moretti při předávání Rakouských filmových cen 2020 v Auditoriu Grafenegg na zámku Grafenegg v Dolním Rakousku
Zdálo by se, že Tobias Moretti má všechno: úspěch, rodinu, zdraví. Jenže život nikdy neplyne bez potíží. V létě 2018, uprostřed triumfálního účinkování v titulní roli salcburského Jedermanna, zničehonic zkolaboval. Vedra, vyčerpání a přechozená chřipka – diagnóza: těžký zápal plic.
Pro diváky šok, pro něj nepříjemná připomínka smrtelnosti. Znovu pocítil, jak křehké je tělo, které občas duše nutí k nadlidským výkonům. Sotva se zotavil, vrátil se na jeviště a dohnal zmeškané reprízy Jedermanna potleskem vestoje. Nevzdal se.
Když pak o čtyři roky později málem přišel o manželku, jeho život se změnil. V ten červnový den roku 2022, kdy Julia havarovala na farmě s čtyřkolkou, si Moretti znovu uvědomil, co je v životě podstatné.
Kariéra, role, ceny – to vše rázem ztratilo váhu. Zůstala jediná myšlenka: Prosím, ať to přežije. Jeho dcera Antonia později vzpomínala, že když slyšela zprávu o matčině nehodě, všechno ostatní se stalo „tak nepodstatné, jako by se svět přestal točit“.
Celá rodina se semkla na statku a Julia vybojovala nejtěžší bitvu svého života. Ochrnutí naštěstí nenastalo, ale čekaly ji dlouhé měsíce rehabilitací. Tobias u ní sedával den co den, držel ji za ruku a tiše jí četl – stejně klidně a láskyplně, jako kdysi šeptal dětem pohádky na dobrou noc.
Ty temné týdny plné strachu ho však něco naučily. O životě, o sobě samém. A možná i o roli osudu, které se dřív zdráhal uvěřit.
Už mu bylo šestašedesát, ve tváři má vrásky od smíchu i od slunce, ale oči mu planou stejným vnitřním ohněm jako kdysi. Vedle něj občas zavrní motorka – další z jeho vášní, jíž se nevzdal. „Závodění je pro mě způsob, jak se vypořádat se strachem a selháním. Mám sice slabší kolena, ale to není důvod, abych nic nedělal,“ přiznal kdysi Moretti jednu ze svých životních zásad.
Strachu pohlédl do tváře mnohokrát – a nikdy před ním neutekl.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Tobias_Moretti
https://www.falstaff.com/en/news/tobias-moretti-a-wanderer-between-worlds
https://www.tramin.com/en/event/traminer-gespraeche-2-2/
https://kurier.at/stars/austropromis/tobias-moretti-ueber-den-schweren-unfall-seiner-julia-taeglich-voller-dankbarkeit/402908001
https://kurier.at/stars/austropromis/tobias-moretti-verletzt-im-rollstuhl-bei-den-salzburger-festspielen/402546359
https://www.nau.ch/people/welt/ehefrau-von-tobias-moretti-erholt-sich-von-schwerem-quad-unfall-66889315
https://zivotvcesku.cz/komisar-rex-po-26-letech-tobias-moretti-uz-je-sedesatnik-ktery-stale-dokaze-okouzlit-zeny/
https://www.lifee.cz/serial-komisar-rex-herec-tobias-moretti-prosil-scenaristy-aby-ho-konecne-nechali-zemrit-nesnasel-totiz-psi-olizovani-c6729
https://www.kinobox.cz/diskuse/28398-komisar-rex-proc-prisel-milovany-televizniho-chlupac-o-sveho-prvniho-panicka