Článek
Cesta Tomáše Kluse nezačala v nablýskaných hudebních klubech ani u nahrávacích pultů pražských studií. Začala v průmyslovém Třinci a hlubokých lesích na úpatí Beskyd. Narodil se 15. května 1986 a na své rané dětství později vzpomínal jako na idylické. S otcem často cestoval, především do milovaných Tater.
Jenže idyla netrvala dlouho a osud uštědřil chlapci sérii brutálních úderů, které by zlomily i dospělého muže. Když bylo Tomášovi osm let, jeho mladší sestra Petra před prvními narozeninami podlehla leukémii. Rodina se propadla do hlubokého smutku, ze kterého se sotva začala nadechovat, když přišla další tragédie. O dva roky později zahynul jeho otec při pádu z Kôprovského štítu v Tatrách.
Zůstal s matkou a v sobě nosil bolest, se kterou se vyrovnával ještě dlouhé roky. Sport se stal jedním ze způsobů, jak soustředit energii jiným směrem. Nejdříve závodně plaval a běhal, až ho trenér Ivo Konvička přivedl k modernímu pětiboji.
Pětiboj není obyčejný sport, je to moderní zkouška všestrannosti tradičně spojená s dovednostmi ideálního vojáka. V době, kdy závodil Klus, zahrnoval pět zcela odlišných disciplín: střelbu ze vzduchové pistole, šerm kordem, plavání na dvě stě metrů volným způsobem, parkurové skákání na vylosovaném koni a přespolní běh na tři kilometry. Každá disciplína vyžadovala jiný typ soustředění, jinou fyzickou připravenost a absolutní mentální sebekontrolu.
Velmi rychle se ukázalo, že v něm dříme mimořádný vytrvalostní fond a schopnost jít daleko za hranici běžného vyčerpání. Ve čtrnácti letech přišla zásadní změna: kvůli vrcholovému sportu přesídlil do Prahy a stal se členem ASC Dukla Praha. Klus opustil domov a pustil se do života vrcholového sportovce.
Pražská realita byla pro kluka z Beskyd studenou sprchou. Dukla byla vrcholovým sportovním střediskem a Klus dostal kvůli tréninku individuální školní plán. Kromě nedělí trávil podle svých pozdějších vzpomínek každý den pět až osm hodin sportovní přípravou.
Čekala ho šermířská planš, bazén, vzduchová střelnice, jezdecký trénink i nekonečné běžecké kilometry. Tělo dostávalo pořádně zabrat. Moderní pětiboj vyžadoval zvládnout pět prakticky nesouvisejících disciplín a zároveň se v každé z nich měřit s nejlepšími mladými závodníky.
V tréninkové skupině byl jeho velkým rivalem i sportovním parťákem o rok starší David Svoboda. Byli jako oheň a voda. Klus později vzpomínal, že když Svoboda přišel k pětiboji, okamžitě v něm cítil konkurenci. Zpočátku býval lepší Klus, postupem času ho však Svoboda začal porážet. Tři roky spolu závodili a trénovali v Dukle.
Tato nelidská řehole přinesla obrovský mezinárodní úspěch v roce 2002. Na dorosteneckém mistrovství Evropy v moderním pětiboji vybojoval Tomáš Klus v barvách české reprezentace zlatou medaili v soutěži družstev.
Bylo mu šestnáct a měl za sebou úspěch, o jakém mohou tisíce mladých sportovců pouze snít. Jenže ani evropské zlato ho u pětiboje nakonec neudrželo. O dva roky později začal stále silněji cítit, že ho víc než další trénink přitahuje divadlo a kytara. Jak sám později řekl, jednoduše přestal být ve sportu šťastný.
Kytara místo tréninku
Ještě během sportovní kariéry začal po večerech stále častěji brát do ruky akustickou kytaru. Když měl nějaké trápení nebo starosti, právě hraní a skládání mu podle jeho vlastních vzpomínek pomáhalo vyrovnávat se s novým životem daleko od domova.
Začal psát texty. Hudba pro něj postupně přestávala být jen vedlejší zábavou. Čím více se dostával mezi lidi, kteří řešili divadlo, hudbu a kulturu, tím silněji si uvědomoval, že ho tento svět přitahuje víc než další osobní rekord ve střelbě nebo bazénu.
V osmnácti letech přišel definitivní a pro jeho sportovní okolí překvapivý zlom. Jednoho dne měl jít po škole na trénink, místo toho zavolal matce a oznámil jí, že s vrcholovým sportem končí. Rozhodnutí podle něj přišlo prakticky ze dne na den.
Kolem jeho odchodu později vznikla legenda, že rozhodujícím okamžikem byla zlomená ruka po pádu z koně. Klus však sám vysvětloval, že skutečným důvodem byla hudba. Připadalo mu nepoctivé chodit na trénink a už cestou přemýšlet o tom, kde bude večer hrát na kytaru.
V maturitním ročníku si pak podal přihlášku na pražskou DAMU na obor činoherní herectví. Ještě krátce předtím měl s divadlem jen minimální zkušenosti, přesto ho přijímací komise přijala.
Studentská léta na DAMU nebyla pro Kluse žádným obdobím bohémského nicnedělání. Neustále psal písničky a hudba v jeho životě získávala stále větší prostor. V roce 2007 se přihlásil do prestižní autorské a interpretační soutěže Czechtalent Zlín.
Do soutěže přišel jako prakticky neznámý písničkář s kytarou a vlastní tvorbou. Jeho nejsilnější zbraní nebyla velká kapela ani propracovaná pódiová show, ale text, melodie a schopnost okamžitě navázat kontakt s publikem.
Když se postavil k mikrofonu a spustil svůj lehce zastřený hlas s precizní dikcí, porota pochopila, že před ní nestojí jen další řadový zpěvák. Klus s písní Dopis interpretační soutěž vyhrál a k tomu získal také cenu diváků.
Odezva na sebe nenechala dlouho čekat. Po Czechtalentu se ho ujal producent Luděk Malár, s nímž podepsal smlouvu. Právě při natáčení první desky ve zlínském studiu se k němu přidal kytarista Jiří Kučerovský. Následně vznikla producentská spolupráce se Sony BMG a v roce 2008 vyšlo Klusovo debutové album Cesta do záhu(d)by.
Debut uspěl a později získal zlatou desku. O rok později vydaná nahrávka Hlavní uzávěr splínu potvrdila, že nejde o rychlokvašku z talentové soutěže. Jeho koncertní turné se začala vyprodávat a popularita mladého písničkáře rychle rostla.
Klus dokázal spojit chytlavou melodiku s hravými texty plnými vnitřních rýmů, sociálního přesahu a slovních hříček. V době, kdy v rádiích dominoval klasický pop, nabídl lidem obyčejného kluka s kytarou, který zpívá o tom, co doopravdy žije.
Zásadním momentem pro Klusovu další kariéru bylo setkání s kytaristou Jiřím Kučerovským, známým mimo jiné z brněnské alternativněrockové kapely Animé. Kučerovský byl původně povolán do zlínského studia, aby nahrál kytary na Klusovu první desku.
Po natáčení si spolu zkusili několik koncertů a rychle zjistili, že jim společné hraní funguje. Z původně studiového setkání vznikl tandem, který se stal jedním z poznávacích znamení Klusovy kariéry.
Jejich koncerty se postupně proměnily v živelnou show proloženou hudbou, slovními přestřelkami a improvizací. Dokázali reagovat na výkřiky z publika a vytvářet části písní přímo na jevišti.
Klus v té době stále těžil ze své mimořádné fyzické kondice z moderního pětiboje. Koncerty hrál s obrovským nasazením, pohyboval se mezi diváky a místo statického písničkáře na židli nabízel publiku téměř divadelní představení.
Vyprodával kulturáky, studentské kluby a divadla po celé zemi. Už v roce 2009 měla jeho koncertní „tkanička“ patnáct vyprodaných zastávek a debutová deska získala zlaté ocenění. O dva roky později přišel Racek, nejprodávanější tuzemské album roku 2011. Blížil se okamžik, který měl přepsat historii tuzemské pop music.
Zlatá soška, šok v opeře a pád neotřesitelného krále
Ve Státní opeře v Praze panovala slavnostní a mimořádně napjatá atmosféra. Byla sobota 24. listopadu 2012 a vrcholil přímý televizní přenos prestižní ankety popularity Český slavík Mattoni 2012.
Postavení Karla Gotta působí téměř neotřesitelně. V kategorii zpěváků zvítězil třináctkrát v řadě a chystal se zaútočit na čtrnácté nepřerušené prvenství. Jenže Klus už nebyl neznámým klukem s kytarou. Rok předtím skončil druhý a jeho album Racek se stalo nejprodávanější domácí deskou.
Slavnostní večer moderoval Ondřej Brzobohatý. Když přichází na řadu nejúspěšnější zpěváci, jako druhý je vyhlášen Karel Gott. Po třinácti letech je jasné, že anketa bude mít nového vítěze.
Pak zazní jméno: Tomáš Klus.
Vítězství v Českém slavíkovi však pro Kluse nepředstavovalo cíl. Sláva a neustálý zájem médií ho začaly unavovat a stále silněji se vyjadřoval také ke společenským a politickým tématům.
V roce 2018 udělal další radikální krok: oznámil, že nebude poskytovat rozhovory médiím spojeným s Andrejem Babišem a nebude vystupovat na festivalech a akcích, na nichž se podílejí firmy z koncernu Agrofert. Otevřeně kritizoval propojování politické, ekonomické a mediální moci. K jeho postoji se následně přidali i někteří další čeští umělci.
V osobním životě prošel zásadní proměnou. Po boku zpěvačky Tamary Kubové, dnes Klusové, založil rodinu. V roce 2013 se vzali a narodily se jim tři děti: Josefína, Alfréd a Jenovéfa.
Klus se začal intenzivně věnovat ekologii, charitativním projektům a duchovním tématům. V roce 2015 dokonce oznámil roční pauzu od koncertování a veřejného vystupování. Chtěl se věnovat především rodině a promyslet, jak chce dál žít a pracovat.
Po návratu pokračoval v koncertování i tvorbě a jeho hudba stále výrazněji odrážela společenská, politická i osobní témata.
Zdroje:
https://program.rozhlas.cz/tomas-klus-dialog-je-nejlepsi-cesta-7680253
https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/rozhovor-tomas-klus-o-andrej-babisovi_1807271845_jak
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ke-klusovi-se-pridavaji-dalsi-umelci-bojkotovat-babise-a-jeho-media-budou-pazderkova-rupert-a-machacek-52926
https://www.novinky.cz/clanek/kultura-tomas-klus-budu-se-venovat-hlavne-rodine-302336
https://dvojka.rozhlas.cz/posledni-rozhovor-tomase-kluse-tim-jak-jsem-moc-mluvil-jsem-oslaboval-moc-slov-7504880
https://www.idnes.cz/zpravy/revue/spolecnost/tomas-klus-a-tamara-kubova-maji-dceru-josefinu.A130510_222018_lidicky_nh
https://www.ceskatelevize.cz/lide/tomas-klus/
