Článek
Štěpánka Hilgertová se narodila 10. dubna 1968 v Praze. Sport měla v rodině odjakživa, a přesto její začátky nebyly samozřejmé. Oba její rodiče prodělali dětskou obrnu. Maminka měla postiženou nohu, otec ruku, ale sportu se nevzdali. Právě maminka dokázala vybojovat čtyři zlaté medaile na prvním mistrovství světa sportovců s tělesným postižením ve francouzském Grand-Bornandu v roce 1974.
Malá Štěpánka nejdřív zkoušela gymnastiku a sjezdové lyžování. Ke kajaku se dostala až ve dvanácti letech díky známé své maminky, Renatě Knýové. Voda ji chytla okamžitě. Nešlo jen o rychlost nebo sílu. Vodní slalom vyžadoval cit, rovnováhu, odvahu a schopnost rozhodnout se během několika vteřin.
O čtyři roky později dokázala něco mimořádného: jako šestnáctiletá vyhrála mistrovství republiky dospělých. V době, kdy většina jejích vrstevnic ještě závodila mezi juniorkami, ona už porážela zkušené ženy. Od začátku bylo vidět, že z ní vyroste závodnice, která se na divoké vodě neztratí.
Matka v osmnácti
Její cesta ale nebyla přímá. V osmnácti letech se stala matkou a vrcholový sport se najednou zdál být spíš uzavřenou kapitolou. Měla malého syna Luboše, starosti běžné mladé rodiny a před sebou život, který se mohl ubírat úplně jiným směrem.
Jenže voda jí chyběla. Zkusila se vrátit a postupně zjistila, že mateřství nemusí znamenat konec sportovních ambicí. Pomáhal jí manžel Luboš Hilgert, později také její trenér, i širší rodina. Kočárek stával u kanálu, rodiče se střídali a ona trénovala, kdykoli to šlo.
„Bez širokého rodinného zázemí by to určitě nešlo,“ vzpomínala později. Právě tahle pomoc jí umožnila vrátit se do reprezentace a dál růst mezi světovou špičkou.
Na mezinárodní scéně se začala výrazněji prosazovat koncem osmdesátých let. V roce 1989 obsadila čtvrté místo na mistrovství světa ve Spojených státech a s družstvem získala bronzovou medaili. Byla to první velká zpráva, že československý vodní slalom má závodnici, se kterou bude potřeba počítat.
V roce 1992 se vodní slalom po dlouhé přestávce vrátil do olympijského programu a Hilgertová se představila v Barceloně. Zázrak se ale nekonal. V závodě K1 skončila dvanáctá. Sportovkyni, která si už vybudovala velké ambice, to muselo bolet.
Právě takové chvíle ale často rozhodují o tom, kdo zůstane jen talentem a kdo vyroste v legendu. Hilgertová se po neúspěchu nesesypala. Místo výmluv se vrátila k tréninku, sbírala zkušenosti a dál hledala způsob, jak své schopnosti proměnit ve velký výsledek.
Zlato, které změnilo všechno
Ten přišel v roce 1996 v Atlantě. Štěpánka Hilgertová tam předvedla skvělou první jízdu, díky níž si vytvořila náskok. Ve druhé jízdě se sice dotkla poslední branky, ale její celkový čas už nikdo nepřekonal. Ve věku osmadvaceti let se stala olympijskou vítězkou.
Nebyl to jen sportovní úspěch. Pro mnoho lidí byla důkazem, že mateřství nemusí znamenat konec velkých snů. Její syn byl tehdy ještě malý kluk. Maminka, která před lety řešila, zda se vůbec dokáže vrátit do reprezentace, stála na stupních vítězů s olympijským zlatem na krku.
Mnoho sportovců vyhraje jednou a pak celý život poslouchá, že šlo o šťastný okamžik. Hilgertová podobné pochybnosti smetla o čtyři roky později.
Na olympijských hrách v Sydney 2000 zopakovala triumf. V součtu dvou jízd porazila domácí favoritku Danielle Woodwardovou i Francouzku Myriam Foxovou-Jérusalmiovou. Druhé olympijské zlato už nebyla náhoda ani překvapení. Bylo to potvrzení, že Štěpánka Hilgertová patří mezi největší osobnosti světového vodního slalomu.
Olympijské medaile nebyly její jedinou doménou. V individuálním závodě K1 získala titul mistryně světa v roce 1999 ve španělském Seu d'Urgell a znovu v roce 2003 v Augsburgu. Celkem na světových šampionátech vybojovala čtrnáct medailí, z toho sedm zlatých, a uspěla jak v individuálních závodech, tak v týmových soutěžích. Přidala také kompletní sbírku medailí z mistrovství Evropy a v českém vodním slalomu se stala měřítkem pro další generace závodnic.
V roce 2009 byla jako první Češka uvedena do Síně slávy Mezinárodní kanoistické federace. Ocenění patřilo nejen dvěma olympijským zlatům, ale i celé její dlouhé a mimořádně stabilní kariéře.
Šest olympiád
Po Sydney mohla odejít jako dvojnásobná olympijská vítězka. Jenže neodešla. V Athénách v roce 2004 skončila pátá, v Pekingu v roce 2008 byla devátá. Právě v Pekingu se během jízdy převrátila a musela předvést eskymácký obrat, aby mohla pokračovat.
Na olympijských hrách v Londýně roku 2012 jí bylo čtyřiačtyřicet let. Přesto se dostala až do finále a skončila čtvrtá, jen těsně pod stupni vítězů. Závodila proti ženám o dvě desetiletí mladším a pořád patřila k absolutní elitě.
Celkem startovala na šesti olympijských hrách: v Barceloně, Atlantě, Sydney, Athénách, Pekingu a Londýně. Na mezinárodní scéně závodila od roku 1988 až do roku 2017, tedy téměř tři desetiletí. Vrcholovou kariéru ukončila až na podzim 2017, krátce před padesátinami. Neodcházela proto, že by přestala milovat vodu. Jen cítila, že nastal čas na jiný život.
Po závodění se zapojila do programu Českého olympijského výboru pro dvojí kariéru sportovců a začala pracovat v České národní bance. Zůstala aktivní, sportovala dál, jezdila na kole, běžkovala, chodila do hor a samozřejmě se vracela i k vodě.
Vodní slalom prostoupil celou její rodinou. Manžel Luboš byl dlouhá léta jejím trenérem, syn Luboš se také věnoval závodění a na vodě se prosazovala i neteř Amálie Hilgertová.
Zdroje:
https://www.olympijskytym.cz/athlete/stepanka-hilgertova
https://www.kudyznudy.cz/ceska-nej/sportovni/stepanka-hilgertova-nejuspesnejsi-vodni-slalomarka
https://sport.aktualne.cz/ostatni-sporty/z-divoke-vody-nasla-cestu-do-ceske-narodni-banky-kajakarka-h/r~80143aeeba9411e7a12e0025900fea04/
https://www.svetzeny.cz/zabava/osobnosti/kajakarka-stepanka-hilgertova-co-dnes-dela-dvojnasobna-olympijska-vitezka-jeji
https://www.ahaonline.cz/clanek/aha-pro-zeny-vip-svet/185450/kajakarka-na-divoke-vode-stepanka-hilgertova-53-dvakrat-zvitezila-na-oh.html
https://www.dotyk.cz/magazin/kam-zmizela-kajakarka-stepanka-hilgertova-je-uz-babickou-a-dela-obycejnou-praci/
https://www.canoeicf.com/athlete/stepanka-hilgertova
