Článek
Dian Fosseyová se narodila 16. ledna 1932 v San Franciscu jako dcera pojišťovacího agenta George Fosseyho III. a jeho ženy Kathryn. Rodiče se brzy rozvedli a Dian vyrůstala s matkou a nevlastním otcem, podnikatelem Richardem Pricem. Jejich vztah bývá popisován jako chladný a odtažitý.
Od dětství chtěla být veterinářkou. Kvůli slabším výsledkům z fyziky a chemie však původní plán opustila a přešla na ergoterapii na State College v San José, kde v roce 1954 promovala.
O rok později se přestěhovala do Louisville v Kentucky. Stala se vedoucí oddělení ergoterapie v dětské nemocnici Kosair Crippled Children's Hospital a tuto práci vykonávala jedenáct let. Bydlela na farmě na okraji města, starala se o hospodářská zvířata a stále silněji v ní rostla touha poznat svět. Inspirovaly ji také texty zoologa George Schallera, jednoho z prvních badatelů, kteří studovali horské gorily ve volné přírodě.
Cesta, na kterou vsadila všechno
V roce 1963 si vyslechla vyprávění a prohlédla fotografie z africké cesty své přítelkyně. Rozhodla se, že se do Afriky vydá sama. Na sedmitýdenní safari vynaložila celoživotní úspory a vzala si bankovní půjčku 8 000 dolarů, tehdy obrovskou částku.
S britským průvodcem Johnem Alexandrem procestovala Keňu, Tanzanii, tehdejší Belgické Kongo i Rhodesii. Cesta nebyla idylická. Zlomila si kotník, opakovaně trpěla úplavicí, horečkami a nevolností. Přesto vytrvala.
Posledními zastávkami byly soutěska Olduvai v Tanzanii, kde se setkala s Mary a Louisem Leakeyovými, a hora Mikeno v Kongu, kde poprvé spatřila horské gorily. Setkání s Leakeyem se ukázalo jako zlomové. Přes nedostatek formálního biologického vzdělání v ní rozpoznal mimořádnou vytrvalost a schopnost trpělivého pozorování.
Fosseyová se později zařadila po bok Jane Goodallové a Birutė Galdikasové mezi takzvané Leakeyho anděly: trojici badatelek, které Louis Leakey podpořil ve studiu lidoopů v jejich přirozeném prostředí.
Po návratu do Kentucky nedokázala na Afriku přestat myslet. Na jaře 1966 navštívila Leakeyho přednášku v Louisville a znovu se s ním spojila. Přesvědčil ji, aby se do Afriky vrátila natrvalo a věnovala se dlouhodobému výzkumu horských goril.
Fosseyová se učila svahilštinu, sháněla finance i víza a na odjezd čekala osm měsíců. V prosinci 1966 konečně odletěla. Pořídila si Land Rover, kterému říkala Lily, a před vlastním výzkumem navštívila Jane Goodallovou ve středisku Gombe Stream, aby se od ní naučila zásadám pozorování volně žijících primátů.
Dne 14. ledna 1967 založila první tábor na louce Kabara na úbočí hory Mikeno v Kongu. V červenci ji však kvůli politickým nepokojům vojáci z oblasti vyvedli. Výzkum proto přesunula přes hranici do sousední Rwandy.
Život uprostřed hor
Dne 24. září 1967 založila Výzkumné středisko Karisoke v dnešním Národním parku sopek. Jeho název vznikl spojením jmen hor Karisimbi a Visoke, známé také jako Bisoke.
Následujících osmnáct let zasvětila pozorování a ochraně goril. Vyvinula metodu habituace: napodobovala gorilí chování, žvýkala rostliny podobně jako ony a vydávala klidné mručivé zvuky, aby zvířatům ukázala, že je neohrožuje. Postupně se jí podařilo přiblížit ke skupinám goril tak, jak se před ní podařilo jen málokomu.
V roce 1970 se na čas vrátila do Anglie. Na Cambridgeské univerzitě dokončila doktorát ze zoologie, který získala v roce 1974 za práci o chování horských goril. Potom se znovu vrátila do Rwandy, tentokrát i se studenty a dobrovolníky, díky nimž mohla výzkum rozšířit.
Zvlášť silné pouto si vytvořila se samcem jménem Digit, pojmenovaným podle neobvykle tvarovaného prstu. Patřil ke studijní skupině číslo 4.
Na Silvestra roku 1977 se skupina střetla s pytláky a jejich psy. Digit utrpěl několik bodných ran, přesto se mu podařilo zabít jednoho ze psů a zbytku skupiny umožnit uniknout. Jeho tělo později našel Fosseyové asistent Ian Redmond s místním stopařem. Gorile byla useknuta hlava a ruce, které měly posloužit jako trofeje.
Digitova smrt Fosseyovou hluboce zasáhla. Od čistého výzkumu se definitivně posunula k aktivní ochraně goril. V roce 1978 založila Digit Fund, z něhož se později stal Dian Fossey Gorilla Fund International. Jen v roce 1979 její hlídky během čtyř měsíců odstranily 987 pastí.
Fosseyová se zasazovala také o návrat dvou mladých goril, které měly být odvezeny z Rwandy do německé zoologické zahrady. Lidé z okolí jí začali říkat Nyiramachabelli, tedy žena, která žije sama na hoře.
Její metody však vyvolávaly stále větší odpor. Fosseyová pálila pytlácké tábory, ničila oka a smyčky, zabavovala dobytek pasoucí se v chráněném území a přímo konfrontovala podezřelé pytláky. Bývalí spolupracovníci Bill Weber a Amy Vedder později popisovali i mnohem tvrdší postupy, včetně bití a ponižování zadržených lidí.
Vztahy s místními komunitami se zhoršovaly. Fosseyová podezírala některé parkové zaměstnance a úředníky z napojení na pytláctví, zatímco řada lidí v okolí vnímala její nekompromisní ochranu parku jako zásah do jejich vlastního života a způsobu obživy.
V roce 1980 přijala místo hostující profesorky na Cornellově univerzitě. O tři roky později vydala knihu Gorily v mlze, která se stala bestsellerem a později předlohou stejnojmenného filmu se Sigourney Weaverovou v hlavní roli.
Ráno, které ukončilo dvacet let výzkumu
Ráno 27. prosince 1985 našel zaměstnanec Karisoke Kenjaragana Dian Fosseyovou mrtvou v její chatě. V místnosti byly otevřené zásuvky, převrácený nábytek a rozbité sklo. Nešlo však zřejmě o obyčejnou loupež: v chatě zůstaly peníze, šperky i její zbraně.
Francouzský chirurg Philippe Bertrand, který tělo prohlédl, zaznamenal drtivá poranění hlavy. Podle pozdějších svědectví utrpěla šest ran mačetou, včetně zásahů do obličeje a temene.
Vyšetřování dospělo k závěru, že pachatel nebo pachatelé pronikli dovnitř otvorem vyřezaným do plechové stěny ložnice. Pod postelí ležela zakrvácená mačeta, v oblasti nazývaná panga. Podle některých zdrojů šlo o nástroj, který Fosseyová dříve zabavila pytlákovi a nechávala ho v chatě jako dekoraci. Zabila ji tedy možná právě zbraň, která pro ni symbolizovala boj proti pytláctví.
Při prvotním vyšetřování byli vyslýcháni lidé z Fosseyové okolí. V únoru 1986 byl zatčen americký antropologický student Wayne McGuire, který do Karisoke přijel v červenci 1985 jako výzkumný asistent. Úřady tvrdily, že byl přistižen s dokumenty odcizenými z Fosseyové chaty.
Prokuratura ho následně obvinila i z vraždy. Tvrdila, že Fosseyová odmítala sdílet své výzkumné materiály a McGuire usiloval o její poznámky pro vlastní odbornou práci. Důležitou roli hrál pramen vlasů nalezený v její ruce. Tehdejší analýza v Paříži uvedla, že šlo o vlasy člověka evropského původu s tmavě blond až kaštanovým odstínem. Nešlo ovšem o DNA důkaz, který by mohl vlasy jednoznačně přiřadit právě McGuirovi.
McGuire byl propuštěn pod dohledem a vrátil se do Spojených států. Dne 18. prosince 1986 jej rwandský soud v nepřítomnosti odsoudil k trestu smrti oběšením. Proces trval jen krátce a rozsudek nebyl nikdy vykonán. McGuire svou vinu dlouhodobě odmítal a tvrdil, že byl obviněn účelově.
Případ tak zůstal plný pochybností. Mnozí lidé se domnívali, že McGuire mohl být pohodlným podezřelým, zatímco skutečný motiv mohl souviset s pytláky, obchodem s gorilami nebo konflikty s vlivnými lidmi v regionu.
V roce 2001 se v souvislosti s případem objevilo také jméno Protaise Zigiranyiraza, někdejšího prefekta oblasti Ruhengeri, známého jako Monsieur Z. Byl podezírán z objednání Fosseyové vraždy, nikdy však z tohoto činu nebyl obžalován. Později stanul před Mezinárodním trestním tribunálem pro Rwandu kvůli obviněním souvisejícím s genocidou z roku 1994. V roce 2008 byl odsouzen, odvolací senát ho však v roce 2009 zprostil viny.
Dian Fosseyová je pohřbena v Karisoke na hřbitově, který sama založila pro gorily zabité pytláky. Leží vedle Digita a dalších zvířat, jejichž ochranu považovala za smysl svého života.
Vražda Dian Fosseyové zůstává oficiálně nevyřešená. Čtyřicet let po její smrti se znovu diskutuje, zda by moderní forenzní technologie nemohly případ posunout.
Klíčovým důkazem by mohl být pramen vlasů nalezený v její ruce. Není jisté, komu patřil, zda se dochoval a v jakém je stavu. Pokud ale existuje použitelný vzorek, současná DNA analýza by mohla poskytnout mnohem přesnější výsledek než vlasová expertiza z osmdesátých let.
Dian Fosseyová zůstává jednou z nejrozporuplnějších postav ochrany přírody. Pro horské gorily udělala mimořádně mnoho, zároveň však její tvrdé a místy násilné metody vytvořily mnoho nepřátel. Kdo ji v prosinci 1985 zabil, nevíme.
Na jejím náhrobku stojí prosté poselství: Nikdo nemiloval gorily víc. A možná právě jediný pramen vlasů jednou řekne, kdo tuto ženu umlčel.
Zdroje:
https://gorillafund.org/who-we-are/dian-fossey/dian-fossey-bio/
https://www.aetv.com/articles/dian-fossey-murder
https://www.lemonde.fr/en/le-monde-africa/article/2026/04/01/mystery-among-the-gorillas-who-killed-dian-fossey_6752022_124.html
https://www.smithsonianmag.com/smithsonian-institution/dian-fosseys-gorilla-skulls-are-scientific-treasures-and-symbol-her-fight-180962564/
https://www.nationalgeographic.com/magazine/article/mountain-gorillas-virunga-peril-dian-fossey
https://gorillafund.org/uncategorized/remembering-dian-fossey-29-years-ago/
