Willi Herold, mladičký podvodník v uniformě Luftwaffe, povraždil víc než stovku vlastních vojáků

Jaro 1945, sever Německa. V lesnaté krajině nedaleko hranic s Holandskem stojí u rozbahněné jámy skupina vyčerpaných mužů v otrhaných uniformách. Ještě včera to byli vojáci Wehrmachtu, teď jsou z nich zajatí zběhové odsouzení k smrti.

Naproti nim přihlíží popravě mladičký německý „kapitán“ s chladným výrazem. „Feuer!“ – ozve se povel a salva výstřelů rozčísne ticho. Během minut padají k zemi desítky těl. Poprava údajných zběhů právě skončila. Kdo je ale onen velitel, který bez mrknutí oka nechal povraždit své vlastní lidi?

Tím samozvaným důstojníkem nebyl nikdo jiný než Willi Herold, devatenáctiletý příslušník německých výsadkářů. Ještě pár týdnů předtím byl sám obyčejným vojínem a bojoval o holý život na frontě. Když se ale v dubnu 1945 fronta hroutila a Německo zachvátil chaos, mladík ucítil příležitost.

Oddělil se od své jednotky, bloudil sám a snažil se uniknout četě, která nemilosrdně střílela každého podezřelého zběha. Osudným okamžikem se stal nález opuštěného vojenského auta v příkopu u cesty poblíž městečka Meppen.

Uvnitř ležela nepoškozená uniforma kapitána Luftwaffe ověšená medailemi. Herold, promrzlý a zoufalý, neváhal ani vteřinu – oblékl si kapitánský kabát, naleštěné holínky a na hlavu nasadil důstojnickou čepici se znakem orla. Z vojenského zběha se v tu chvíli zrodil „pan kapitán“.

Nová role dodala mladíkovi nečekané sebevědomí. Uniforma a důstojnické výložky působily na okolí jako kouzlo – zanedlouho po převlečení potkal Herold prvního osamělého vojáka a drze mu poručil, aby se k němu přidal. K jeho úžasu voják okamžitě uposlechl.

Bez jediného výstřelu si tak samozvaný kapitán začal budovat vlastní jednotku. Jak putoval krajem, nabalovalo se na něj stále více roztroušených německých vojáků, kteří uvěřili, že mladý důstojník je na „tajné misi od samotného Hitlera“.

Herold svou smyšlenou pověst jen podporoval – tvrdil, že má od Vůdce rozkaz prověřit morálku za frontou a potírat zběhy a rabování. Postupně se kolem něj vytvořila Kampfgruppe Herold, asi třicetičlenný houf otrhaných vojáků ochotných slepě plnit jakýkoli „kapitánův“ rozkaz. Mnozí možná tušili, že něco nehraje – mladíkova uniforma mu byla velká a komicky plandala – ale strach z chaosu a potřeba silného vedení byly silnější.

Herold, posílený novou autoritou, neváhal a ujal se první příležitosti ukázat svou moc. V jedné vesnici před něj přivedli němečtí vojáci zajatého lupiče, který okrádal místní. Chtěli vědět, jak „pan kapitán“ naloží s nezvaným pachatelem. Herold nezaváhal – nechal zloděje okamžitě na místě zastřelit jako výstrahu. Krev prvního člověka prolil chladnokrevně a bez výčitek.

Od té chvíle se zdálo, že v mladém vojínovi definitivně zvítězil krutý dobrodruh nad dřívějším vystrašeným klukem. Z Herolda se stala dravá šelma, bažící po krvi a moci. Jeho jednotka dál bloudila pozadím fronty, až narazila na místo, kde mohl plně rozvinout své zrůdné schopnosti – na zajatecký tábor Aschendorfermoor v kraji Emsland.

V polorozbořeném táboře Aschendorfermoor byli shromážděni němečtí vojáci, kteří sami dezertovali nebo selhali v boji. Bylo jich tam na konci války několik set, možná přes tisíc, a čekali na výsledek disciplinárních řízení. Místní velitel tábora SA-mann Karl Schütte měl plné ruce práce – část vězňů se pokusila uprchnout a chaos narůstal.

Když se mu zničehonic ohlásil „kapitán Herold se zvláštním posláním od Führera“, viděl v něm Schütte i ostatní přítomní důstojníci doslova spásu. Konečně někdo přichází zatočit s dezercí tvrdou rukou! Herold si okamžitě nechal předvést skupinu třiceti zajatců – údajně těch, co se pokusili utéct či kradli jídlo civilistům.

Bez váhání na místě nařídil pět z nich zastřelit za účelem „výstrahy“. Táborový soudce Friedrich Hansen byl šokován a požadoval pro takové popravy oficiální povolení. Herold sice neměl v ruce žádný skutečný rozkaz, ale uměl si poradit: zajel do nedalekého města za šéfem místní nacistické strany a přesvědčil ho, aby Gestapo vydalo k popravám souhlas.

A skutečně – během pár hodin obdržel dokument, který mu dovolil „nejpřísnějšími prostředky potrestat všechny provinilce“. S razítkem Gestapa v ruce se samozvaný kapitán triumfálně vrátil do tábora. Teď už mu nikdo nemohl stát v cestě.

Masakr mohl začít. Herold se obklopil nejhorlivějšími ze svých mužů – zejména sadistickým vojákem jménem Kipinski – a roztočil kolotoč vraždění. Po tři dny pořádal v táboře doslova hony na lidi. Každý zajatec, označený jako „zrádce Říše“ nebo „zbabělec“, byl vyveden ven a popraven ranou z pušky či kulometu. Vězni museli kopat jámy v lesní půdě, do nichž pak sami padali zastřeleni.

Nikdo netušil, kolik přesně jich Herold nechal zabít – on sám později cynicky tvrdil, že „jen plnil svou povinnost vůči vlasti“. Jeho krvežíznivost ale neznala mezí. Vězni umírali po desítkách – mladí kluci i starší chlapi, všichni kdysi vojáci téže armády. Zrůdný „kapitán“ osobně donutil i ty vojáky z vlastní jednotky, kteří váhali vraždit své krajany – buď se přidali ke střelbě, nebo by skončili jako další oběti.

Krev tekla proudem. Během osmi dnů na přelomu 11. a 19. dubna 1945 připravil Herold a jeho nohsledi o život více než stovku Němců. Pozdější vyšetřování odhalilo v masových hrobech tábora Aschendorfermoor těla 195 obětí! Tábor se změnil v peklo na zemi – dokud zběsilé vraždění nepřerušila vyšší moc.

20. dubna 1945, paradoxně na Hitlerovy narozeniny, došlo na nečekanou odplatu shůry. Táborový areál zasáhl nálet britských bombardérů. V nastalém zmatku se Heroldovi muži rozprchli a barákové peklo vzalo za své – mnoho vězňů sice zahynulo pod bombami, ale další neplánovaně unikli jisté popravě. Herold s několika nejvěrnějšími hrdlořezy se vydal na pochod dál krajem, „očistit“ okolí od nepřátel.

Zuřivý mladík teď zabíjel každého, kdo se mu znelíbil. V blízkém městečku zadržel pět místních Nizozemců údajně odbojářů a donutil je vlastnoručně vykopat si hroby. Poté je bez mihnutí oka postřílel do čerstvě vyhloubených jam. Pro výstrahu ještě nechal oběsit jednoho nizozemského sedláka jen proto, že na své farmě vyvěsil bílou vlajku.

Zdálo se, že řádění mladého „Emslandského kata“ nic nezastaví. K ironii osudu však došlo 30. dubna 1945 – v tentýž den, kdy spáchal sebevraždu Adolf Hitler – byl Herold dopaden německou vojenskou policií. V hotelu ve městě Aurich padl do rukou polní četě (vojenské policii), která už o jeho řádění slyšela. Okamžitě ho chtěli postavit před válečný soud za překročení pravomocí.

Jenže zhroucená nacistická moc nedokázala vlastní zločiny dořešit. Do Heroldova případu se vložil vlivný námořní velitel – admirál Kurt Weyher – který nečekaně intervenoval v jeho prospěch. Proč? Zřejmě stále věřil, že Herold jednal správně, když tvrdě zakročil proti dezertérům. Výsledkem bylo, že soud s Heroldem 3. května 1945 nečekaně zastavili – a místo trestu dostal mladík doporučení připojit se k jedné z posledních bojových jednotek.

Neuvěřitelné, ale je to tak: vrah více než stovky Němců byl ještě na sklonku války omilostněn a měl dál bojovat jako hrdina říše! Herold ovšem takovou „nabídku“ nevyužil. Pod rouškou noci z jednotky uprchl, shodil uniformu a zkusil se ztratit v nastalém poválečném zmatku. Nejdřív si v přístavu Wilhelmshaven obstaral falešné doklady na jméno „Willi Heinz“, pro jistotu se v civilu živil opět jako kominík – a doufal, že se na jeho běsnění zapomene.

Nestalo se. Po válce se Spojenci začali o zvláštní případ podvodného kapitána zajímat. Herold měl smůlu – 23. května 1945 ho poblíž hranic chytila britská hlídka, když ukradl bochník chleba. Banální krádež způsobila, že byl chycen. Britské úřady sice zprvu netušily, koho polapily, ale brzy odhalily rozsah jeho zvěrstev.

Herold nejprve tvrdil, že je řadový voják, ale při výslechu se vychloubal „tajnou misí od Hitlera“ a postupně se do svých lží zapletl. Když britský kapitán zmínil, že v táboře Aschendorfermoor našli masové hroby, Heroldova maska spadla. Celé léto 1945 probíhalo důkladné vyšetřování. Britové donutili Herolda i několik členů jeho bývalé jednotky, aby na místě vykopávali těla obětí.

Z rozkládajících se mrtvol se linul děsivý zápach – celkem bylo exhumováno 195 těl zavražděných německých vojáků a civilistů. Tento otřesný nález se stal klíčovým důkazem pro chystaný proces. Mladík, který sám sebe pasoval do role soudce, poroty i kata, teď stál na straně obžalovaných.

Soudní proces s Willim Heroldem a dvanácti jeho komplici proběhl v srpnu 1946 v Oldenburgu pod taktovkou britské okupační správy. Herold se u soudu choval, jako by se ho to netýkalo – klidný, až arogantní výraz ve tváři, žádná lítost. Některé svědky to dohánělo k nepříčetnosti. Britský prokurátor mu opakovaně nabízel možnost projevit lítost nad činy, ale mladík jen pokrčil rameny. Na přímý dotaz, zda ničeho nelituje, odpověděl ledově: „Ne.“

Nepokusil se omluvit, svalit vinu na jiné ani zastírat, že vraždil. Zřejmě stále věřil, že dělal jen to, co by za války udělali i mnozí jiní na jeho místě – kdyby k tomu měli odvahu. Soud však jeho obludné „řádění“ nemohl zlehčovat. Herold byl uznán hlavním viníkem smrti 111 lidí. Dne 29. srpna 1946 jej spolu s dalšími šesti obžalovanými odsoudili k trestu smrti. Krvavý „Emslandský kat“ jen tiše přikývl.

Rozsudek byl vykonán 14. listopadu 1946 v prastaré věznici ve Wolfenbüttelu. V chladném pošmourném ránu byl Willi Herold sťat gilotinou – paradoxně stejným způsobem, jakým nacisté popravovali své oběti. Bylo mu pouhých 21 let. Spolu s ním bylo popraveno i pět jeho bývalých kumpánů. Všichni do poslední chvíle mlčeli. Jejich „mise od Führera“ skončila na popravčím prkně.

Tak dopadl mladík, který si hrál na všemocného velitele a během pár dní se změnil v monstrum. Jeho neuvěřitelný osud nepřestává fascinovat ani po letech. Byl literárně zpracován v několika knihách a dočkal se i filmového ztvárnění. V roce 2017 vstoupil do kin černobílý snímek Kapitán (Der Hauptmann), který Heroldovo řádění převedlo na filmové plátno - mimochodem, velice solidních 80 % na ČSFD.

Zdroje:

https://en.wikipedia.org/wiki/Willi_Herold

https://www.thetimes.com/world/europe/article/massacre-by-nazi-imposter-willi-herold-to-be-retold-in-film-der-hauptmann-the-captain-qqk27b3bj

https://www.spiegel.de/geschichte/massenmoerder-willi-herold-der-henker-vom-emsland-a-1159937.html

https://www.warhistoryonline.com/war-articles/the-captian-movie.html

https://www.historyanswers.co.uk/history-of-war/honouring-polands-303-squadron-on-the-big-screen/

https://www.abc.es/play/cine/noticias/abci-verdugo-emsland-falso-capitan-nazi-asesino-125-personas-201809220112_noticia.html