Článek
Dvaadvacetiletý Yossi Ghinsberg z Tel Avivu měl za sebou tři roky služby v izraelském válečném námořnictvu na Rudém moři, několik měsíců cesty stopem z Venezuely a v Kolumbii získaného nového kamaráda – švýcarského učitele Marcuse Stamma.
Stamm byl učitel základní školy v severošvýcarském Dörflingenu, regionální tenisový přeborník a tehdy člověk uprostřed osobní krize po rozchodu s dlouholetou přítelkyní. Spolu se v září 1981 dostali do La Paz, kde se ubytovali v izraelském backpackerském hostelu Yanay.
V hospodě o pár ulic dál seděl o čtvrt století starší Rakušan, který se představil jako Karl Ruprechter. Tvrdil, že je geolog, žil prý v Bolívii několik let, mluvil pomalou angličtinou s tvrdým německým přízvukem, sám sebe představoval jako bývalého vojáka z Vietnamu a tvrdil, že džungli zná jako málokdo.
Karl měl plán. V Amazonii, kterou ovládá kmen Tacanů, je podle něho v okolí ztracené vesnice San José nález, který se na geologických mapách neobjevuje: zlatonosné zdroje podél přítoků řeky Tuichi. Hledal partu, která by s ním do oblasti zašla – tři, čtyři lidi, vlastní vybavení, podíl na zlatě.
Yossi a Marcus přivedli ze stejného hostelu ještě amerického fotografa z Oregonu Kevina Galea. Karl jim ukázal mapu. Podle ní vedla cesta letadlem do Apola, odtud pěšky několik dní do indiánské vesnice Asariamas na soutoku Tuichi a stejnojmenného přítoku, dál po vlastním voru po Tuichi. V říjnu 1981 čtyři muži do letadla skutečně nasedli.
V Asariamas Karl plán změnil. Místo dohledávání ztracené tacanské vesnice teď chtěl, aby skupina sjela po proudu Tuichi až do malé kolonie Curiplaya, odtud dolů k řece Beni a do Rurrenabaque. Vesničané jim za drobný peníz pomohli postavit z balsového dřeva vor. Yossi si do deníku poznamenal, že na Karlovi je něco, co nesedí: pokaždé, když se ho zeptá na konkrétní detail, na druh horniny nebo na jméno přítoku, dostane jen obecnou odpověď.
„Neumím plavat“
Sestoupili na Tuichi a začali plout. Marcus, vychovaný ve švýcarských horách, se zranil na noze, kulhal a zápasil s plísní. Karl, který tvrdil, že džungli zná, si nebyl jistý směrem ani u jednoduchých orientačních bodů. Yossi a Kevin začali ztrácet trpělivost. Domluvili se přesto, že vyplují na voru až k soutoku Tuichi a Ipuramy, kde podle Karlových map začíná San Pedro Canyon: úzká soutěska s vodopády, peřejemi a balvany.
Když k ústí kaňonu dorazili, Karl při pohledu na první peřej řekl jednu větu, která rozhodla o tom, kdo se z výpravy vrátí domů. „Neumím plavat.“
Marcus měl bolavou nohu a přidal se k němu. Rozhodli se vystoupit a po souši přejít do vesnice Ipurama, kterou měli od kaňonu oddělit dva tři dny chůze. Yossi a Kevin vor neopustili. Domluvili se, že se sejdou v Curiraba, kterou Karl označil za nejbližší obydlené místo na druhé straně, a že se před Vánoci sejdou v La Paz. Kevin měl mezitím odletět domů na Den díkůvzdání a vrátit se. Kevin ani Yossi už druhou dvojici nikdy neviděli.
Vor klesl do peřejí a sotva tři hodiny po rozdělení skupiny narazil čelně do velkého černého kamene a roztříštil se. Kevin Gale, lepší plavec, se stihl odrazit k pravému břehu a chytit se vyčnívajících kořenů. Yossi to nestihl. Po několika desítkách metrů ve vodě se zachytil na písčitém břehu. Krátce nato se před ním v řece zjevil vodopád, kterému se sotva vyhnul. Když zvedl hlavu, viděl jen vysokou stěnu lesa. Kevina nikde.
Strávil noc v džungli. Příští čtyři dny šel proti proudu řeky a hledal Kevina. Cesta byla strmá, břeh skalnatý, lijáky neustávaly. Po čtyřech dnech bylo jasné, že je sám. Otočil se a začal jít po proudu, k vesnici Curiraba, kde čekal i druhou dvojici. Cestu odhadoval na tři další dny. Travalo mu to nakonec devatenáct.
Sprej proti hmyzu
Z vybavení mu zůstal poncho, baterka, několik krabiček zápalek, kapesní nůž, malá krabička sušeného masa a sprej proti hmyzu značky Repelin. Mapu měl Karl. Záznamy o trase měl Kevin. A Yossi byl sám.
Během druhého týdne se mu nohy začaly rozpadat plísní. Bolest při každém kroku byla taková, že podle vlastního pozdějšího popisu jednou úmyslně zatřásl korunou stromu plnou ohnivých mravenců, aby ho na chvíli něco bolelo víc než nohy.
Pod kůží mu vyrostly larvy mouchy Dermatobia hominis, jejíž vajíčka přenášejí komáři. Larvy v ráně cítil pohybovat se. „Vytahoval jsem si je z očních víček, z uší, z vlasů, z paží a nohou,“ napsal později. Termiti, které dosud neviděl jinak než v dokumentárních filmech, mu začali napadat otevřené trhliny na lýtkách a žrát maso z okrajů.
Jednu noc ho probudil zvuk šlapajících tlap. Posvítil baterkou. Asi čtyři metry od něho stál jaguár. Yossi měl v ruce sprej proti hmyzu a zapalovač. Pojistku stiskl, plamen ze zapalovače plyn ze spreje zachytil, a ven vystřelil plamen dlouhý dvacet, třicet centimetrů. Jaguár ucouvl a zmizel. Yossi vydržel sedět vzhůru i s připraveným sprejem až do svítání.
Rýže, kterou si vzal z Asariamas, mu došla ve druhé polovině prvního týdne. Pak jedl tropické plody, jejichž jména neznal, vejce nalezená v hnízdech ptáků v podrostu, kořeny. Jednou seděl několik hodin pod stromem a čekal, že z koruny spadne malá opice, kterou by mohl ulovit. Nespadla.
V halucinacích viděl ženu, která mu chodila po boku a s níž každou noc spal. „Dva dny jsem měl společnost dívky,“ napsal později. „Objevila se vedle mě.“ Postavil pro ni a pro sebe tábor a vařil jí. Až po dalších dvou dnech si uvědomil, že tam nikdy nebyla. Sedmnáctý den nad ním přeletělo letadlo. Mával na něj, ale pilot ho neviděl.
V noci ze čtrnáctého na patnáctý den ho probudila voda. Liják v horách zvedl průtok v řece. Yossi se chytil plovoucí klády a držel se jí, dokud voda zase neopadla, někdy uprostřed dalšího dne. Dvakrát pak na cestě dál zapadl do bahna, do něhož se zabořil po prsa. Pokaždé z něho vylezl s vypětím všech sil. Po druhém případě zůstal několik dní bez jídla a bez síly se hnout. Plíseň se mu mezitím rozšířila nad kotníky. V průběhu tří týdnů zhubl odhadem dvacet kilogramů.
Tico Tudela na motorové kánoi
Kevin Gale strávil noc po vodopádu na pravém břehu kaňonu sám. Bez voru, bez kamaráda, kterého naposledy viděl uprostřed bílé vody. Druhého dne začal sestupovat pěšky podél řeky. Pátého dne podle vlastní pozdější výpovědi sotva stál. Nohy mu krvácely a vytékal z nich hnis.
Další vor nepostavil – neměl sílu. Našel padlý kmen, vlezl si na něj a nechal se nést proudem. Po několika dalších dnech zahlédl na protějším břehu dva domorodé indiány, kteří kráčeli husím pochodem – jeden z nich nesl pušku. Kevin po nich křičel španělsky: „Ayúdame! Ayúdame!“ Dotáhli ho ke břehu. Byli z vesnice San José de Uchupiamonas a dostali ho do Rurrenabaque, asi sto dvacet mil pod místem, kde Yossiho ztratil.
V Rurrenabaque navštívil Kevin nejdřív bolivijské úřady. Armáda odmítla vyslat hlídku na hledaní ztraceného kamaráda. Šel na konzuláty Izraele a Rakouska, kde mu po telefonátech do Vídně a Tel Avivu sdělili, že na to nemají peníze. Lokální letecká hlídka přeletěla úsek mezi kaňonem a Curiplayou, z výšky neviděla nic.
Kevin odmítl jet domů. Pomohla mu znovu komunita ze San José de Uchupiamonas. Pátrací skupinu vedl Abelardo Tico Tudela, místní lovec a převozník. Vyrazili po Tuichi proti proudu, motorovou kánoí.
Třetí den hledání, devatenáctého dne od jejich rozdělení, kánoe potřebovala obrátit. Tudela hledal úsek řeky, kde to půjde. Na úzkém kaňonu nebylo kde, museli plout dál. Yossi to později popsal vlastními slovy:
„Kevin se dostal zpátky do bezpečí a vrátil se s několika Bolivijci v lodi, aby mě hledali. Vzdali to. Nemohli najít místo, kde by loď otočili. Tlačili je proti proudu, museli někde přistát. V celé Amazonii bylo to jediné místo, kde mohli přistát, přesně to místo, kde jsem se zhroutil v bezvědomí.“
Kevin uviděl Yossiho jako první. Rozplakal se. Yossi ho nepoznal hned. Tudela ho v člunu opatrně dopravil do Rurrenabaque, odtud byl letecky převezen do nemocnice v La Paz. V nemocnici strávil tři měsíce. Na chodidlech mu chyběla kůže – byly to dvě otevřené rány, ze kterých vytékal hnis.
Lékaři z nich odstraňovali termity, kteří dosud žili v ráně, larvy Dermatobia i část odumřelé tkáně. Vyřízli mu z těla dohromady asi osmnáct larev. Diagnostikovali také tropickou leishmaniózu, parazitické onemocnění přenášené flebotomy, které dokáže zabíjet, pokud se neléčí. Z Tel Avivu přiletěla rodina. Yossi byl o dvacet kilogramů lehčí, než když z Izraele odjížděl.
Karl Ruprechter a Marcus Stamm se v Curiraba neukázali. Bolivijská policie po nich několik týdnů pátrala, indiánské skupiny prošly trasu přes Ipuramu.
Falešný pas a Chalalán
Po Marcusovi nezůstala žádná stopa. Po Karlovi ano. Na rakouském konzulátu v La Paz Kevinu Galeovi krátce po Yossiho záchraně sdělili, že muž, kterého znali jako Karla Ruprechtera, byl hledán Interpolem. V dokumentech byl veden jako Karl Gustav Klaus Koerner Ruprechter.
Mezi obviněními figurovala vražda, loupež, padělání peněz a provozování nelegálních hazardních her. Pas, kterým procestoval Bolivii, byl falešný a podle některých zdrojů byl spojován s evropskými radikálně levicovými skupinami sedmdesátých let. Geologem nikdy nebyl. Vietnamskou službu si vymyslel.
Mezi obyvateli okolních bolivijských vesnic se v následujících letech držela hypotéza, že Marcuse Stamma na cestě někde v lese zabil pro peníze a fotoaparát. Tělo se nikdy nenašlo, důkaz nikdy nikdo nepředložil. Karl Ruprechter, ať se jmenoval jakkoli, je oficiálně nezvěstný od listopadu 1981. Marcus Stamm rovněž.
Yossi se po roce v Izraeli do Bolívie vrátil. V roce 1985 vyšla jeho první kniha v hebrejštině, Hozer me-Tuichi – Návrat z Tuichi. V Izraeli šla podle dostupných údajů kolem pětasedmdesáti tisíc výtisků; švédský překlad jich prodal sto tisíc. Anglické vydání v roce 1993 pod titulem Back from Tuichi prodalo desítky tisíc dalších.
Rozšířená americká verze z roku 2006 pod titulem Jungle: A Harrowing True Story of Adventure, Danger and Survival se přeložila do patnácti jazyků. Mezi izraelskými mladými, kteří po vojně v devadesátých a v dvoutisících letech vyráželi na cestu do Latinské Ameriky, se kniha zařadila do „povinné literatury“, kterou si v hostelech od Mexika po Patagonii vzájemně předávali.
Tico Tudela, lovec, který ho z řeky vytáhl, se stal jednou z lokálních celebrit Rurrenabaque – z chudého rybáře z dlouholetých výprav po Tuichi se časem stal známý průvodce, který nosil silné zlaté hodinky a jezdil v Land Cruiseru. Zemřel na začátku roku 2023.
V letech 1992 až 1995 se Yossi vrátil do oblasti řeky Tuichi a strávil tři roky s indiánskou komunitou ze San José de Uchupiamonas, která ho zachránila. Cílem byl ekoturistický projekt, který by vesnici zajistil příjem mimo dřevorubectví a který by se ji pokusil udržet uvnitř Madidi, čerstvě plánovaného národního parku.
Začínal s drobným kapitálem: lobboval v izraelských a amerických rotary klubech, uspořádal tombolu, sehnal sponzorství v rámci deseti tisíc dolarů. S tímto základem se podařilo přesvědčit Inter-American Development Bank, aby projektu poskytla úvěr 1,25 milionu dolarů. V roce 1995 byl Madidi vyhlášen národním parkem a obyvatelé San José, etnicky tacansko-quechujská komunita, otevřeli stanici Chalalán.
Stanice je vybavená solární elektřinou, postavená z místních materiálů a stoprocentně ve vlastnictví obce. Dnes zaměstnává okolo čtyřiceti místních a je obvykle uváděna jako jedna z prvních autenticky komunitně vlastněných ekoturistických destinací světa.
V dubnu a květnu 2016 natáčel australský režisér Greg McLean šest týdnů v queenslandských horách na Mount Tamborine na Gold Coast a v kolumbijských pralesích film Jungle. Bolívie filmaře nepustila do Madidi pro logistické a politické důvody.
Scénář napsal Justin Monjo. Yossiho ztvárnil Daniel Radcliffe, Karla Ruprechtera německý herec Thomas Kretschmann, Kevina Galea Australan Alex Russell a Marcuse Stamma Joel Jackson. Pro snímek zhubl několik kilogramů díky přísné dietě, kterou v rozhovorech sám popsal jako „velmi nezdravou": dva měsíce před odjezdem do Queenslandu jedl jedno vařené vejce denně.
Před samotným natáčením přešel na dva týdny na kuřecí prsa a proteinovou tyčinku denně. Aby dostal Yossiho přízvuk, listoval knihami, které Yossi v roce 1981 měl v batohu, a poslouchal hudbu, kterou si v Bolívii pouštěl. Yossi po společné projekci o Radcliffeovi pro Variety řekl: „Bere svou práci nesmírně vážně. A nemusí. Dělá to z vášně. Z umění. To, čím prošel, aby se stal Yossim, je pro mě poklona.“ Krásku z jeho halucinace hraje Yasmin Kassim. Snímek vstoupil do kin 17. října 2017. Kevin Gale film zhlédl v Oregonu, kde dál pracuje jako fotograf.
Yossi Ghinsberg dnes žije v australském Byron Bay. V březnu 2010 se oženil s Australankou Belindou Yong, má čtyři děti – Miu, Cayama, Nissima a Shalema. Za posledních čtyřicet let napsal sedm knih.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Yossi_Ghinsberg
https://en.wikipedia.org/wiki/Jungle_(2017_film)
https://mru.ink/karl-ruprechter-yossi-ghinsberg/
https://www.strangeoutdoors.com/mysterious-stories-blog/the-jungle
https://amimagazine.org/2018/03/14/lost-in-the-jungle/
https://readtherealstory.com/survival-stories/green-hell
https://www.thejc.com/i-was-lost-in-the-amazon-jungle-g6d3mwrf
https://www.adventuretravelnews.com/ghinsbergs-work-with-bolivian-indigenous-community-highlights-early-roots-of-sustainable-tourism
https://mediacentre.christianaid.org.uk/christian-aid-supports-eco-lodge-made-famous-by-new-daniel-radcliffe-film/
https://en.wikipedia.org/wiki/Chalalan
https://variety.com/2017/film/markets-festivals/afm-yossi-ghinsberg-talks-about-his-jungle-experience-1202599551/
https://www.gourmandize.com/article-6993-daniel-radcliffe-s-extreme-weight-loss-diet-for-lost-trekker-role.htm
https://en.wikipedia.org/wiki/Madidi_National_Park
