Žaneta Fuchsová: zářivou dětskou hvězdu nevzali na konzervatoř. Přesto se po letech k filmu vrátila

Bylo jí patnáct let, zazněla ta děsivá věta. „Nemá dostatek talentu,“ pronesl člen komise tiše, ale neúprosně. Žaneta stála před zkušební porotou a měla pocit, že se jí podlamují kolena. Ještě včera ji celé Československo znalo jako usměvavou holčičku z televize, dnes však hleděla na dospělé tváře, které právě rozhodly, že na vysněnou hereckou konzervatoř nepatří. Úspěšná kariéra dětské hvězdy se právě zadrhla s bolestným skřípěním osudu.

Poprvé stála před kamerou, když jí bylo pět. Živá, až hyperaktivní holčička se širokým úsměvem – takovou ji jednoho dne zavedl tatínek na konkurz k pohádce Kočičí princ. V malé Žanetě bylo něco nezkrotného - štáb okouzlila drzým pohledem a bezprostředností a získala roli Terezky.

Psal se rok 1978 a začala desetiletá pouť před filmovou kamerou. Během několika let se z této dívenky stala jedna z nejobsazovanějších dětských hereček své doby. Zářila v desítkách filmů a seriálů – jako rozpustilá Lucie v rodinné komedii Lucie, postrach ulice, jako malá Eva v dobrodružných Chobotnicích z II. patra, nebo jako vážná Věrka ve válečné sáze Vlak dětství a naděje.

Za roli v Kočičím princovi dokonce získala na dětském filmovém festivalu ocenění Zlatý dudek pro nejlepší dětskou herečku, o pár let později obdržela tutéž cenu i za film …a zase ta Lucie!. Její tvář tehdy poznával každý.

Jenže sláva něco stála. Žádné prázdniny, žádné tábory – dětský svět Žanety Fuchsové byl podřízen natáčení. Aby se nezranila a neohrozila připravené filmové scény, rodiče ji drželi dál od dětských her, lyžování, kola i obyčejného „řádění“ venku s kamarády.

Když její vrstevníci prožívali bezstarostné dětství, ona trávila dlouhé dny na place pod ostrými světly reflektorů nebo se učila texty scénářů. V jedné kapse školní brašny nosila sešit s úkoly a v druhé notýsek s filmovými dialogy.

Byla to cena za výjimečné dětství před kamerou – a malá Žaneta ji platila bez reptání. Film milovala a v dětských očích se jí zračila radost pokaždé, když zaznělo pověstné „Klapka, akce!“.

Ta radost ale měla i svou stinnou stránku. Zatímco ji televizní diváci zbožňovali a odborníci oceňovali, malá herečka si zvykala na život podle scénáře. Dětská hvězda – nic menšího tehdy Žaneta Fuchsová nebyla. Každý nový film přinášel potlesk a další závazky.

Na škole musela dohánět zameškané učivo a doma se učila disciplíně dospělých. Když v polovině osmdesátých let dotočila poslední z svých 33 filmů, vypadalo to, že před sebou má přirozenou cestu k herecké dráze i v dospělosti. Logicky – vždyť co jiného by měla dělat dívka, která před kamerou doslova vyrostla? Jenže člověk míní a osud si s ním často zahraje svou vlastní partii.

Na podzim roku 1987, na prahu dospívání, přišel onen osudný konzervatorní přijímací pohovor. Žaneta se tehdy nechala přesvědčit okolím, že by to měla zkusit. Vždyť měla za sebou víc než třicet rolí a pojem „herecká zkušenost“ přetavila v útlém věku ve skutečnost, o jaké se jiným uchazečkám ani nesnilo.

Přesto se stal šokující obrat – zkušební komise rozhodla, že „na povolání herečky nemá dostatek talentu“. Pro mladou Fuchsovou to byl úder na solar. Bylo jí to nesmírně líto a považovala verdikt za velkou křivdu, zvlášť poté, co filmu obětovala celé dětství.

Lidé v komisi přitom dobře věděli, kým Žaneta je a co všechno má za sebou. Ona tam stála, oči plné slz, a najednou si připadala docela obyčejná a malá. Hvězda pomalu zhasínala.

Nepřijetí na vysněnou školu změnilo běh jejího života. „Hraní pro mě není o potřebě se zviditelnit, ale spíše o ventilování emocí. Kdyby mě tehdy vzali, všechno by bylo jinak,“ vzpomínala Žaneta Fuchsová po letech v dokumentu 13. komnata.

Namísto konzervatoře musela zvolit náhradní plán. Neplánovaně nastoupila na střední ekonomickou školu – obor, který ji nelákal, ale byl bezpečným přístavem po bouři zklamání. Světla ramp zhasla. Nové prostředí, noví spolužáci a všední rutina předmětů jako účetnictví a ekonomika pro ni byly cizí planetou.

A navíc – vedení školy jí dalo striktní zákaz přijímat jakékoli nabídky k natáčení. Role sice ještě přicházely, ale ona je musela odmítat. Herecké srdce se zatvrdilo. Když v sobě našla odvahu přiznat si pravdu, uvědomila si, že část jí samotné se filmu uzavřela.

Ještě než odmaturovala, sláva pomalu skončila. Kdysi režiséři stáli frontu, aby malou Fuchsovou obsadili. Po pár letech pauzy a normálního života už o ni ve filmovém světě téměř nikdo nezavadil. Koncem osmdesátých let se tak pro ni symbolicky uzavřela jedna éra.

Místo červených koberců na ni čekal obyčejný pracovní život. Po dokončení ekonomky nastoupila mladá Žaneta Fuchsová jako sekretářka v hudebním nakladatelství Carmen známého hitmakera Jiřího Zmožka. Někdejší dětská hvězda seděla v kanceláři nad papíry, zvykaná si na pravidelnou pracovní dobu a šéfovy úkoly.

Byl to kontrast, který by si dřív nedokázala představit – žádné kamerové zkoušky, žádný potlesk, jen šustění formulářů a zvonění telefonu. Později pracovala jako účetní, tedy přesně v oboru, který vystudovala. Vypadalo to, že její život se navždy oddělil od světa filmu, který jí tolik dal i vzal. Po všem, čím prošla, možná potřebovala klid a anonymitu.

Na veřejnosti se prakticky neobjevovala, žila nenápadně a v ústraní. Vdala se a založila rodinu – přivedla na svět dceru Michaelu a syna Radka. V péči o děti a v každodenní práci našla nové role, mnohem prostší a méně nápadné, ale snad naplňující po svém.

Jenže film v ní definitivně nevyhasl. Po několika letech, v polovině 90. let, se k ní dostala zvláštní pracovní příležitost – castingová agentura hledala posilu a Žaneta, která přece jen měla s filmovým prostředím bohaté zkušenosti, kývla. Zprvu drobná práce jí otevřela dveře zpět do branže. Z pořadače s životopisy talentů se postupně vypracovala až na pozici castingové manažerky.

A pak přišlo další osudové setkání: zahraniční produkce natáčela v Praze seriál o slavném komisaři Maigretovi a Žaneta Fuchsová dostala nabídku pracovat na něm jako asistentka režie. Psal se rok 2002. Po dlouhé době se ocitla zpátky na place – ovšem tentokrát za kamerou, v pozadí, pečující o hladký průběh záběrů. Zase cítila tu známou vůni filmových ateliérů, slyšela klapku a pokyny režiséra. Srdce, které kdysi na herectví zahořklo, se znovu rozbušilo nadšením.

Následovala práce na populárním českém seriálu Rodinná pouta (2004). Žaneta Fuchsová tam působila jako pomocná režisérka a překvapivě si střihla i drobnou hereckou roli – zahrála sekretářku rodiny Rubešových. Byla to malá scéna, jen několik vět coby nenápadná úřednice, přesto měla pro ni cenu zlata.

Po letech opět stanula před kamerou, ale bez slávy a pozornosti – takřka inkognito. Nikdo by v té tiché ženě nepoznal někdejší Lucii, postrach ulice. Když se herečka Pavla Vitázková při natáčení dozvěděla, kdo je onou nenápadnou asistentkou režie, málem tomu nechtěla věřit. Žaneta Fuchsová – ta Žaneta? Ano.

Od té doby zůstala u filmu. Za kamerou našla nové poslání a klid. Pracovala v štábech několika seriálů, včetně nekonečného televizního projektu Ulice, kde se jako pomocná režisérka podílí na výrobě epizod a občas si střihne drobný komparz či maličkou roličku.

Znovu tak spatřila televizní ateliéry, ale tentokrát z úhlu, který jí dovoloval být u toho, a přitom nebýt středem pozornosti. Po letech se svěřila, že adrenalin a radost z natáčení jsou pocity, na které se nedá zapomenout ani po dlouhé době.

„Ten adrenalin a radost z natáčení se nedá zapomenout ani po letech,“ říkala tiše, s pokorným úsměvem. Staré jizvy z dětských let se díky tomu začaly hojit.

Ještě jedno překvapení jí filmový svět nachystal: v roce 2016 se mihla na obrazovce v dalším populárním seriálu Ohnivé kuře, kde ztvárnila epizodní postavu. Tím se nenápadně uzavřel kruh – po třiceti letech se objevila před kamerou v novém století, už ne jako dětská hvězda, ale jako dospělá, zkušenostmi ozbrojená žena.

Nic zásadního, žádný velký comeback na výsluní, ale pro ni osobně to znamenalo tiché zadostiučinění. Byla zpátky, alespoň tak blízko filmovému kouzlu, jak potřebovala.

Kolem Žanety Fuchsové se znovu rozhostil klid – ten však netrval věčně. Osud pro ni měl připravenou další těžkou zkoušku, tentokrát v osobním životě. Její manželství, zpočátku naplněné láskou, se postupně proměnilo v noční můru. Bývalý manžel Zdeněk Tomášek ji uvrhl do obrovských finančních potíží.

Než se nadála, ocitla se na pokraji dluhového propasti. Začátkem roku 2015 vyšlo najevo, že na Žanetu je vedeno sedmnáct exekučních řízení – tedy sedmnáct soudních příkazů k vymáhání dluhů. Její jméno se tak po dlouhé době znovu objevilo na titulkách novin, bohužel v nelichotivé souvislosti: herečka po letech v ústraní čelí milionovým dluhům.

Ukázalo se, že expartner jí vybílil účet, nadělal obrovské dluhy a zanechal ji napospas věřitelům. Žaneta Fuchsová najednou musela bojovat nejen za sebe, ale i za střechu nad hlavou svých dětí. Pod tíhou závazků se ocitla až na samotném dně, jak sama později přiznala.

Dluhy, které zprvu zůstávaly v utajení, narůstaly do statisíců korun. Dětská filmová hvězda z osmdesátých let se ocitla tváří v tvář exekutorům, kteří klepali na dveře jejího bytu. Ty děsivé návštěvy si nechávala pro sebe – o svém soukromí Fuchsová nikdy veřejně příliš nemluvila.

Teprve když se finanční katastrofa provalila v médiích, prohlásila šokovaně: „Já jsem nikdy exekuce neměla, vůbec o ničem nevím“ – zpočátku snad ani sama nemohla uvěřit, kam až věci zašly. Nakonec ale musela realitu přijmout. Prozření přišlo pozdě, ale ne úplně příliš pozdě.

Začala spolupracovat s právníky a pomalu rozplétat klubko dluhů, které na ni expartner svalil. Deník Aha! v roce 2021 informoval, že Fuchsová měla stále na krku 16 aktivních exekucí v souhrnné výši kolem jednoho milionu korun. Bylo to období zoufalství a strachu – snad nejtemnější kapitola jejího života.

Přesto to nevzdala. Krok za krokem se snažila vyváznout z dluhové pasti a postarat se o rodinu. Na veřejnosti se o tom mnoho neví, protože Žaneta nikdy nestála o senzacechtivou publicitu. Detaily zůstávají utajené, ví se jen to, že s pomocí přátel a odborníků začala situaci řešit a dostala šanci z potíží vybřednout.

Dnes je Žaneta Fuchsová rozvedená, s padesátkou na krku a dvěma dospělými dětmi po svém boku. Změnila se k nepoznání – z drobné tmavovlasé holčičky je zralá žena, v jejíž tváři by onu rozpustilou Lucii z osmdesátých let už hledal málokdo. Zůstala však spojena s filmem, i když v jiné roli, a tím v ní cosi podstatného přetrvalo.

Jednou přiznala, že se nemůže dívat na své staré filmy; je to příliš zvláštní pocit. Když byla její dcera malá, pouštěli si spolu kdysi oblíbenou Lucii, postrach ulice. Holčička seděla před televizí s otevřenou pusou a nechápala: Jak může být maminka zároveň v pokoji a zároveň uvnitř pohádky na obrazovce?

Žaneta se tehdy jen pousmála a možná pocítila drobné bodnutí v srdci. Tolik let uběhlo. Tolik se toho změnilo. A přece něco zůstalo stejné – ta tichá radost z vyprávění příběhů, která se nedá zapomenout ani po letech.

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDaneta_Fuchsov%C3%A1

https://www.vlasta.cz/osobnosti/zaneta-fuchsova-dnes-filmy-lucie-postrach-ulice/

https://www.dotyk.cz/magazin/zaneta-fuchsova/

https://www.bizinet.cz/clanek/uz-ne-postrach-ulice-ale-penezenky-byvalou-detskou-filmovou-hvezdu-zadluzil-exmanzel-ktery-ji-vybilil-ucet-1316169

http://www.kultura.cz/profile/37998-zaneta-fuchsova

https://www.youtube.com/watch?v=Sqddm9fv7yc