Článek
Dlouho jsem si myslel, že budu mladým závidět… ten věk, bytí bez bolestí, s energií, radostmi, se vším, co to malé číslo věku značí…
Ale… Sice naprosto nepochopitelně, kdy máme tolik možností, které nám přinesl vývoj… Ulehčuje nám život v tolika ohledech!!!
Člověk by logicky předpokládal, že ty změny povedou k větší možnosti radostí, které přinášejí štěstí, příjemný pocit, svobodné naplnění tužeb, snů, empatii, vzájemné si pomáhání, lásku, pomoc…
A ono je to jinak… Spíše nás „výdobytky“ oddalují… Vzdalují, zvyšuje se sobeckost, ztrácí se morální hodnoty… Vše se „měří“ nějakým zvláštním měřítkem, jako například sdílením (tím myslím číslo, kolik lidí to zaujme, místo OBSAHU, myšlenky atd.). K informacím se dostáváme rychle, ale nemáme možnost zkoumat, kdo je nám po „tunách“ předává, jak je má ověřené, jak jsou pravdivé…
Tak, jak je to nastavené, znamená jen jedno - nedá se tomu věřit… Jediné, čemu se dá věřit, tak tomu, kde jsem, jak to vnímám…
Spoustu informací tedy nemáme možnost si ověřit, neb nemůžeme být všude…
Důvěra, pro myslící lidi, je naprosto zničena… Nemůže nastat v tom „chaosu“, není možná… Zůstává jen pro ty, co nemají ani tu schopnost myslet, či čas a přiklání se k něčemu (dávají důvěru), kdo je jim, z osobních (a ne společenských) důvodů sympatický. Tomu bezmezně věří, pravda pláče (díky době i objektivně), neb pravdu společnost nehledá, nenastavuje, to se „nenosí“, to není v kurzu…
K tomu si přidejme klimatické změny, kteří ti „sráči“, kteří nám vládnou a neumí ani nastavit nějaká pravidla, směr, ovlivňovat nemohou a Země si je dělá podle svých zákonitostí…
Mladým tedy opravdu nezávidím… I díky tomu, jak je vychováváme doma, tak institucionálně ve školách.
Mladým není co závidět a za mě - já se za to stydím!!!!!
