Článek
Matka učila v hudební škole, takže měl ke zpěvu blízko. Vyučil se ale nástrojařem - sklony k černému řemeslu zdědil po dědovi - hlavně natruc otci, lékaři, který si tak moc přál, aby pokračoval v rodinné tradici, až mu toto povolání znechutil. Tím se stal až jeho druhý syn, Jaromír pracoval, stejně jako Karel Gott, v ČKD - a také ne dlouho.
V roce 1961 ho kamarádi přemluvili, aby se v kavárně Alfa zúčastnil soutěže Hledáme nové talenty. Skončil čtvrtý a začal studovat konzervatoř. Z ní ho brzy vyhodili, přišli totiž na to, že po večerech zpívá v barech, což nebylo hodno budoucího socialistického umělce. Všiml si ho ovšem Petr Kaplan, lídr kapely Mefisto. Ta ovšem byla zpočátku instrumentální.
Jako vzor jí sloužila doprovodná skupina zpěváka Cliffa Richarda The Shadows, od ní také převzala některé skladby, včetně největšího hitu Apache. Nakonec s ní nazpíval jeden song od osvědčené dvojice Hapka - Rada Temný stín. S tím bodoval i v rozhlasovém pořadu Na houpačce. Pak spolupracoval s mnoha orchestry, včetně - později - fenomenálního Karla Vlacha.
Nakonec se prosadil jako sólový zpěvák. Davy dívek i žen z něj šílely, úspěch mu zaručila mužná postava, hluboké, černé oči a jemný obličej. Byl ovšem i charakter, choval se vždy jako džentlmen. Když na Evu Olmerovou při vystoupení dva mladíci pískali a uráželi jí, šel je umravnit a poté, co ho chtěli napadnout, srazil je na zem.
Na rozdíl od mnoha zpěváků i hudebníků nebyl promiskuitní, měl mravní zásady. K tomu dodal: „Sláva mě potrefila, až když jsem byl ženatý. Chodily mi celé stohy zamilovaných dopisů, ale já je ani nečetl, najal jsem si člověka, který mi vyřizoval korespondenci. A já nebyl z těch, co mají jednu ženu doma a jdou si užívat s druhou.“
První manželku, zpěvačku Vilmou Vrchotovou, potkal na konzervatoři, narodila se jim dcera Andělka - všestranně nadaná dívka, hrála na klávesy v různých skupinách. Vztah ale dlouho nevydržel, možná proto, že byl o mnoho let mladší a stal se také brzy slavným. Pak nazpíval duet s Evou Pilarovou a přeskočila jiskra.
Vzali se v roce 1968 v Paříži, šlo o svatbu roku, zájem diváků o jejich koncerty byl nesmírný. Vzniklo několik společných evergrenů - Rozhoupej zvony, Venku je déšť a mráz, Hřej mě, Pochval za strom za zelený listí. Dokonce měli vlastní televizní pořad, v němž nechávali nahlédnout do soukromí, což bylo v té době něco nevídaného.
Na konec manželství měla vliv právě jejich práce. „Bylo toho moc a trvalo to dlouho. Tři roky jsme byli spolu prakticky sedm dní v týdnu. Žádná dovolená, pauza, tak na nás přišla únava z koncertů i ze vztahu. Rozešli jsme se v klidu, ani jeden z nás neházel na druhého špínu, rozvod jsme šli místo zapít „zajíst“ do čínské restaurace,“ řekl Jaromír.
Rok na to, v devětadvaceti letech, nazpíval jeden ze svých největších hitů, Malý přítel z města N, prodalo se 200 000 desek, v rozhlase zněl téměř nonstop. Přesto stál pevně nohama na zemi. „Popularita je hlavně o štěstí. Spousta zpěváků i umělců jsou nadaní, pilní, jen tomu chybí ta osudová vteřina, kterou potřebují, aby dostali životní šanci.
Mně se to podařilo. Pak už to jde víceméně samospádem, přijdou koncerty, zájezdy, včetně zahraničních. Já zpíval v Evropě, pochopitelně v „povinném“ Rusku, ale i Jižní Americe. Mělo to výhody i nevýhody. Podíval jsem se do světa, ale bylo to až příliš hektické, kromě hotelů jsem toho až tak moc nepoznal,“ vzpomínal na tu dobu.
Přišly další úspěšné songy - Jedna slza na tvé tváři, Vzpomínám na San Francisco, Santa Maria a hlavně Hospůdko známá. Tuto melodickou a mírně sentimentální skladbu masivně vysílalo rádio, navíc se objevovala v televizních zábavných pořadech, hrála se u táboráků a pochopitelně v hostincích, velice rychle zlidověla, což je největší pocta.
Jaromírův život se změnil po seznámení s redaktorkou Radkou Machovou, z té se stala jeho třetí manželka. Její rodiče žili v západním Německu, což byl jeden z důvodů, proč uvažoval o emigraci. Navíc měl pocit, že mu vynechává jedna hlasivka a dobře věděl, že kdyby musel skončit jako profesionální zpěvák, těžko by se u nás mohl živit něčím jiným.
Odchod ze země plánoval rok, ona s dětmi odjela za rodiči, jemu se podařilo získat výjezdní doložku do Jugoslávie, ze které se za nimi složitě dostal. Po pár letech odešli do Edmontonu v Kanadě. Pracoval u olejářské firmy a hudbě se věnoval jenom o víkendu s amatérskou kapelou. Později se ovšem angažoval jako „manažer“ syna Martina.
Z toho se stal uznávaný klavírista a skladatel. Měl výhodu i v tom, že příjmení Mayer nezní v zahraničí neobvykle, tak jako většina českých, nemusel být považován za cizince, zvlášť v bilingvní Kanadě. Jaromír měl v showbyznysu dva přátele, Karla Černocha - v Kanadě ho dvakrát navštívil - a romského multiinstrumentalistu Antonína Gondolána.
S tím se neviděl 36 let. „Když mi předloni volal, že je v Praze, byl to šok a obrovská radost zároveň. Já hned všeho nechal a pádil za ním do hotelu. Přivítání bylo dojemné, co chvíli jsme si otírali vlhké oči a povídali si až do rána o všem, co nás kdy potkalo.“ Vzpomínal Antonín Gondolán. Jaromír se do vlasti sice nastálo nevrátil, ale občas přijíždí.
Při letošním - a zatím posledním - pobytu neodolal lákání znovu se postavit za mikrofon, vystoupil v pořadu Hudba bez hraníc kde dokázal, že nic neztratil ze svého pěveckého umění. O tom nakonec nejlépe svědčí následující video: https://www.youtube.com/watch?v=hyzEYx1gu60
Zdroj: https://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biografie/60965-jaromir-mayer.html
https://www.youtube.com/watch?v=wVg7SVtFbVA
