Článek
Nemám ráda hrubost a neurvalost a v českých MHD je to doslova přehlídka marnosti, malosti a hrubosti. To je mimo jiné i důvod, proč se MHD snažím vyhýbat, a hygiena druhý. Přesto tam občas zavítám a většinou se nestačím divit. A nestačila jsem se divit ani při čtení článku, na který reaguji. Hrozně se mi totiž líbila reakce seniorek, které si od hulvátů nedaly nic líbit. Pevně doufám, že až budu v jejich věku, budu stejná.
Hulvátství se netoleruje
Osobně nemám ráda hulváty a ani hulvátky. Myslím si, že každý by se měl být schopný vyjádřit bez použití vulgarit a pokud není, nezaslouží si nic jiného než pořádnou stěru. Častým cílem hrubostí jsou v MHD důchodci. Jasně, naprosto rozumím tomu, co lidi vytáčí. Taky mi vadí, když se důchodkyně začne cpát ze sedačky do přeplněné uličky už kilometr před zastávkou, zbláznila bych se, když se vrhne jako první do dveří a zablokuje je, jen aby vystoupila jako první a tak dále. Ale i když si myslím svoje, tak bych to nikdy veřejně nekomentovala. Pokud do mě někdo nezačne „vandrovat“ jako první, hledím si svého. Pokud se někdo neudrží a chová se jako hulvát, nezaslouží si nic jiného než pořádný stěr, ať už bylo jeho rozhořčení na místě či nikoliv.
Stáří není konec světa
Reakce seniorek v články, kdy hulváty naprosto „rozsekaly“, mě naprosto dostala. Naprosto s ní souhlasím a neskutečně se mi líbí jedna věc. Obešlo se to bez jakéhokoliv fňukání, kam se poděla úcta ke stáří, jaká je mládež a že každý jednou zestárne, tak ať se chová. Kdepak. Tyhle „bábiny“ si prostě vyhrnuly rukávy a hulváty naprosto zesměšnily a šokovaly. Navíc jsem přesvědčená, že se u toho nejspíš i dost dobře pobavily. Pevně doufám, že až budu v příslušném věku, budu na tom stejně. Že se nezačnu dovolávat úcty a respektu jen kvůli věku, ale že si dokážu udělat „pořádek“ sama, stejně jako, když jsem byla mladá.
Budoucnost seniorů
Pevně doufám, že takhle bude vypadat budoucí stáří nás všech. Že se za sebe dokážeme postavit a když budeme po někom chtít respekt nebo úctu, budeme mít v rukávu něco jiného než „úctu ke stáří“, ale prostě si ten respekt zařídíme sami, věk nevěk. Respekt nebo úcta totiž nepřichází s věkem, je to něco, co si člověk musí zasloužit a vydobýt sám, bez ohledu na to, kolik mu je let. A fakt se mi líbí, že přibývá seniorů, kteří se i ve vyšším věku, necítí odepsaní, ale i nadále mají své standardy, ze kterých neslevují a mantinely na jejichž dodržování trvají.
