Článek
Jelikož je velmi kultivovaná, uznala to a snažila se mu vysvětlit, že měla s tím vystoupením nějaký problém. A dostalo se jí odpovědi o jejím malém mozku.
Svěřila se se svým zážitkem přátelům na sociální síti a rozpoutala se diskuse. Respektive další účastníci městské hromadné dopravy, a nejen té pražské, sdělovali své zkušenosti. Do někoho někdo jen neurvale strčil, dalšího z vagonu kdosi vytlačil, ale většinou šlo o slovní výlevy. Cestující se častovali nejrůznějšími výrazy, mnohé z nich byly ze zvířecí říše, ani není nutné je reprodukovat, zase tolik jich na výběr nebylo. Většinou šlo o krávu a slepici. Asi ten nejhorší výlev zněl: „Uhni, k.…!“ A tím vytečkovaným slovem se vulgárně označuje dámské přirození.
Nevím, co bych v tomto konkrétním případě odpověděla, člověka většinou ta správná slova napadnou až posléze, když už je na jakoukoliv reakci pozdě. Proto si myslím, že bychom měli být na podobné situace připraveni. Hlavně my ženy bychom s tím měly počítat, protože těmi slovními agresory bývají obvykle muži výrazně mladší, než jsme my. Jasně, na chlapa by si netroufli a mladé holce by nic takového neřekli, protože v její přítomnosti mají pravděpodobně úplně jiné myšlenky.
Snažím se to pochopit. Když mladý energický muž vidí před sebou ženu, která byla krásná před mnoha lety, a někdy ani to ne, jeho srdce se neroztluče a vášeň lovce se neprobudí. Naopak potřebuje upustit něco ze své frustrace, možná se špatně vyspal, nebo se mu v noci nepodařilo něco pro něj mnohem podstatnějšího, třeba má tvrdého šéfa, nebo ho nebaví svět. Dovedu si představit tisíce důvodu. A nějaká bába, co se před ním motá, je to poslední, co mu definitivně zkazí náladu.
Jenomže každá bába byla taky mladou holkou a navíc má dostatek životních zkušeností. Jde jen o to, aby pobrala dost duchapřítomnosti a juniorovi oplatila stejnou mincí. Sama jsem to mnohokrát ve svém životě zažila, že mě někdo bezdůvodně urazil a já si jen vnitřně poplakala. Ale v posledních letech už si naopak s těmi, kdo si na mně chtějí zchladit žáhu, ráda popovídám.
Před časem jsem jela tramvají a také jsem stála blízko dveří, stejně jako dnes ráno moje kamarádka. Mladý muž se tlačil k východu a utrhl se na mě. „Proč tu překážíš, bábo?“
„Protože jsem úplně blbá, to přece vidíte,“ odpověděla jsem mu a fakt ho to překvapilo. Dokonce se pak venku před otevřenými dveřmi tramvaje zastavil, aby si mě prohlédl. Tak jsem mu zamávala.
Ovšem za nejlepší reakci považuji tu, které jsem rovněž byla nedávno svědkem. V přeplněné tramvaji se mladý muž obořil na dámu v letech, že všem stojí v cestě a ona mu s kouzelným úsměvem odvětila:
Na mě si zlost nevylévejte, já opravdu nemohu za to, že ho máte malého.“
