Článek
Robin Hood, známe ho všichni - oblíbený lidový hrdina, symbolem odvahy a spravedlnosti. Ale víte co, jsem tak trochu přemýšlela a došla mi jedna věc. Byl to obyčejný komunista! Jasně, nikdo mu do ruky nenacpal rudou vlajku, ale pojďme si to rozebrat. Jak jinak nazvat chlapa, který bohatým bral a chudým rozdával? Zkuste dnes udělat to samé a do týdne máte na krku obvinění z komunismu, anarchie nebo rovnou z terorismu. Takže proč se pořád tváříme, že tenhle vousatý (nebo snad oholený?) sympaťák byl jen „boží spravedlnost v lese“?
Kdo byli bohatí v Notthingamu?
Začněme tím podstatným. Kdo byli ti „bohatí“, které Robin tak rád okrádal? Feudální vyžírkové, co vlastnili půdu, vybírali daně a mastili si kapsy na dřině prostých lidí. Typičtí kapitalisté své doby. Seděli v luxusních hradech, zatímco prostý lid žral suchý chleba – pokud vůbec. A co Robin? Místo aby si jako dneska zkusil najít „práci“a „přispíval na charitu“, vzal luk a šípy, sebral těmhle parazitům zlato a vrátil ho tam, kam podle něj patřilo. K chudým.
Sherwoodská revoluce
Tohle nebyl žádný dobročinný spolek. Robin Hood vedl regulérní třídní boj! Tenhle týpek nerespektoval „majetková práva“ a nečekal, až mu král pošle sociální dávky. Prostě šel a vzal si zpátky, co bylo ukradeno jeho lidem.
Z Robinova lesa přímo do Marxovy kuchyně
Podívejme se na to trochu akademicky (ale ne moc, abychom se neztratili). Robinovy zásady perfektně sedí do základů komunismu:
- Přerozdělování bohatství. „Bohatí mají dost? Tak jim vezmeme a dáme těm, kteří nemají nic.“ Kdyby tohle Marx slyšel, rovnou by ho pasoval na čestného člena první Internacionály.
- Odpor vůči majetkové nerovnosti. Robin neřešil, kolik dřiny a sebeobětování (domluvené sňatky) stálo šlechtu hromadění jejich bohatství. Pro něj bylo důležité, aby prostý lid měl co jíst. A jestli kvůli tomu musel někoho okrást, tak to holt udělal.
- Kolektivní dobro nad individuální zisk. Žádné „můj zisk je moje věc“. Robin věřil, že společnost má fungovat pro všechny, ne jen pro pár vyvolených.
Bohatým brát a chudým dávat
Teď si představte, že by Robin Hood žil dnes. Byl by to člověk, co by vtrhl do sídla miliardáře, sebral mu účty na Kajmanech a poslal je na účet chudým rodinám. A co by se stalo? Policie by ho pronásledovala, právníci by na něj podali žalobu a lidi na Facebooku by si mnuli ruce, že konečně bohatí dostali, co si zaslouží, protože obrat bohatého přece „není krádež“.
