Článek
Když jsem dostala první výpověď, vyletěla ze mě věta: „Chci vědět proč.“ Myslela jsem, že pravda mi pomůže. Že to bude „cenná zpětná vazba“. Omyl. Seděla jsem naproti třem lidem, kteří ještě nedávno psali, jak jsem skvělá, a najednou mi četli seznam „nedostatků“. Prý jsem málo asertivní, moc ostrá, moc samostatná, málo loajální… hodina ponižující pitvy.
Nepomohlo mi to k ničemu. Jen jsem šla domů rozbitá a s pocitem, že jsem totální selhání. Až později mi došlo, že tahle „upřímnost“ nebyla pro mě, ale pro ně. Aby si sami před sebou omluvili, že mě vyhazují.
Kašlete na cizí diagnózu sebe sama
Jako zaměstnanec byste měli mít právo na mzdu, výpovědní lhůtu, odstupné, potvrzení o zaměstnání. Tečka.
Neměli byste mít nárok na to, aby vám někdo oficiálně diagnostikoval vaši hodnotu. „Mám právo vědět důvod“ zní hrdě, ale ve skutečnosti často znamená: „Prosím, hodnoťte mě, ať vím, jestli jsem dost dobrý.“
Jenže „důvod“ je většinou koktejl: politika, osobní sympatie, šetření, tlak shora, nový šéf, co si tahá vlastní lidi. To vám nikdo neřekne. Dostanete HR slovník:
„Jdeme jiným směrem.“
„Vaše kompetence už neodpovídají profilu pozice.“
Přeloženo: nechceme vás tady. Na vysvětlení nepotřebujete meeting, tohle všechno víte už tím, že dostáváte výpověď.
Skutečná ochrana není v „proč“, ale v lhůtách a penězích
Výpověď bez udání důvodu může být paradoxně milosrdnější. Žádné hrabání se ve vaší osobnosti, žádná ponižující show, kde tři manažeři rozebírají vaše „slabé stránky“. Prostě: smlouva končí, tady jsou podmínky, tady jsou lhůty.
Výpovědní lhůta je vaše pojistka:
- máte čas si najít novou práci,
- máte příjem,
- máte prostor zvednout se a odejít se ctí.
Tohle je to, co vám zaplatí nájem. Ne věta „chybí vám drive“ nebo „nezapadáte do kolektivu“.
Pravdu stejně většinou slyšet nechcete
Tvrdá verze „pravdy“ by často zněla: „Nehodíte se mi do hry.“ Nebo: „Mám levnější/poslušnější kus.“ To vám nikdo oficiálně neřekne, protože by to bylo na žalobu. Tak se vymýšlí jemné lži, které znějí odborně a jen víc bolí.
Čím dřív si člověk přizná, že výpověď je prostě KONEC VZTAHU, ne soud nad jeho hodnotou, tím líp. Jedna firma, jeden šéf, jedna parta lidí nemá právo definovat, jestli jste „dost“.
