Článek
Když máte problém s autem, začnete obvolávat servisy a ptát se, kde vám ho vezmou co nejdříve. Být bez auta, když jste na něj zvyklí, je dost nepříjemné. Když jsem během jízdy uslyšel z motoru podivné zvuky, rozhodl jsem se jednat. Některé servisy měly čekací lhůtu týden, jiné nabídly, že se podívají na auto ještě tentýž den. Neváhal jsem a dorazil s autem k tomu, který mi ho dokázal vzít hned.
Koukneme, zavoláme, opravíme
Přístup byl fajn. Auto jsem přivezl dopoledne a slíbili, že se ještě ten den podívají a dají mi vědět. Svůj slib dodrželi. Za pár hodin telefonát s informacemi o problému, co bude potřeba udělat, jak dlouho to potrvá a kolik to bude stát. Nezbylo mi než souhlasit, protože jsem auto potřeboval co nejrychleji opravené.
Máte hotovo
Po pár dnech další telefonát: auto je opraveno. Vybral jsem peníze, přijel si pro něj a vše vypadalo v pořádku. Oprava dokončena, cena taková, jak jsme se dohodli. Říkal jsem si, že jsem našel dobrý autoservis, kde mají čas, plní termíny a nenavyšují ceny. Jenže pak jsem si všiml stavu tachometru.
Kde jste s tím jezdili?
Neměli jsme žádný předávací protokol se zapsaným stavem tachometru, vše bylo na dobré slovo. Jenže já si pamatoval, že když jsem auto do servisu vezl, stálo počítadlo na 123 456 kilometrech. Takovou zajímavou cifru si přece člověk zapamatuje – navíc jsem si to i vyfotil. Prostě památeční číslo, které asi neuvidíte každý den.
Takže jsem věděl, že jsem tam měl tenhle stav. O to víc mě překvapilo, když při vyzvednutí auta tachometr ukazoval přes 123 500 kilometrů. To znamená, že servis s mým autem najezdil dobrých 50 kilometrů. Ihned jsem se ptal, co to znamená, ale odmítli, že by s autem jezdili kromě nutné testovací jízdy. Prý jsem se musel splést.
Není protokol, není důkaz
A tak se z autoservisu, s nímž jsem byl původně spokojený, stalo místo, kde si patrně někdo vypůjčil moje auto na soukromou projížďku, a ještě spotřeboval můj benzín. Co s tím můžu dělat? Nic. Nemám žádný předávací protokol se stavem tachometru, nemám tedy důkaz, jaký byl stav při předání. Je to slovo proti slovu. Moje pravda proti jejich lži.
Je tohle fér a profesionální jednání? Rozhodně ne. A já ani nevím, co je horší – že si někdo s mým autem jen tak jezdil, nebo že vlastně nevím, co s ním během těch 50 kilometrů dělali. Představuju si různé scénáře, ale doufám, že šlo jen o osobní cestu někam, kam potřebovali. A já teď každopádně vím, kam auto příště nikdy nedám.
