Článek
Pokud platím dejme tomu 273 Kč, opravdu by mě „hanba fackovala“, kdybych si těch 27 Kč nechala vrátit. Vzdyť to není ani 10 rohlíků! A kdo opravdu počítá (musí počítat) každou korunu, ten pak zřejmě nemá vůbec peníze na to, aby mohl chodit do hospody (restaurace, kavárny, baru, vinárny - doplňte dle potřeby).
Pro koho je 20, 30 nebo i 50 Kč „moc peněz“, pro toho je vcelku logicky „zbytečně drahé“ i dávat za točený pivní speciál nebo za kávu něco mezi 60 a 100 Kč, protože doma v obýváku na gauči si to může dát za pouhý zlomek uvedené ceny. Tudíž do restaurací, hospod a kaváren nechodí a problém se spropitným tak řešit nemusí.
Pochopitelně, pokud je obsluha protivná, jídlo mizerné a pivo „podmírák“, obsluha si nezaslouží ani korunu navíc. Ovšem na straně druhé je hlupákem zákazník, který si něco podobného nechá líbit.
Já tedy většinou chodím do podniků, které mám buď sama odzkoušené, nebo mi je někdo doporučil, tedy tam nehrozí, že místo kávy dostanu „hruškovou vodu“, jídlo, které by ani pes nežral, a piva mi načepují o třetinu míň.
A pokud se mi něco podobnéo stane někde, kde jsem nějakým řízením osudu poprvé v životě a dopředu jsem nevěděla, co je ten podnik zač, tak jim ten hnus klidně vrátím jako nepoživatelný, odejdu a už nikdy v životě se tam znovu neukážu - a je-li ta možnost, ještě na ně napíšu špatnou recenzi. To stejné platí v případě protivné nebo drzé obsluhy - není-li venku průtrž mračen či sněhová vánice, případně neumírám-li zrovna hlady nebo žízní, objednávku klidně zruším a opět odcházím jinam. A důvody, proč z tohoto podniku odcházím, si rozhodně nenechám jenom pro sebe.
Pravdou ovšem je, že něco takového se mi už hodně dlouho nestalo. Co si tak pamatuji, problémy s obsluhou (která byla neschopná, lína a ještě k tomu drzá) byly poměrně časté tak před deseti a více lety v restauraci Panský dům v Chotěboři - ovšem od té doby, co je k dipozici široký výběr jídla přímo v prostorách Festivalu fantazie, nemám důvod ztrácet čas chozením až na náměstí, takže je mi úplně jedno, jestli je tam ta obsluha pořád stejně nemožná, nebo se už zlepšila.
V Praze vím, kam je dobré chodit - a pokud jsem chtěla vyzkoušet něco nového, tak zatím všude, kde jsem byla poprvé, jsem měla štěstí na podnik slušný a příjemný včetně obsluhy. Totéž v Brně. Možná se i v naší zemi co do úrovně chování personálu už dostáváme z postkomunistického marastu mezi civilizované země. Takže pokud jsem spokojená, není jediného rozumného důvodu, proč bych „nepustila chlup“. Těch pár korun mě vážně nezabije ani nespasí.
A ne, na spropitném jako takovém není vůbec nic nic neslušného. Podle mého názoru je vrcholně neslušné naopak spropitné nedat.
Stejně tak odmítám řečičky na téma, že lidé pracující v obchodě, v lékárně nebo třeba na poště taky žádné spropitné nedostávají. Asi jak od koho, že. Já osobně pokud platím v hotovosti - což je, pravda, tedy stále méně a méně - vždycky prodavačce nebo paní za přepážkou nějaké ty drobné nechám. Možná je to ze solidarity - když jsem studovala, pracovala jsem nejdříve v copy centru, pak v hotelu na recepci a nakonec rok právě na poště, a taky mi lidé občas nechali nějaký ten „drobák“. Na poště nejčastěji penzisté, když si přišli pro důchod. Ale občas nechal pár korun i někdo, kdo šel poslat balík nebo doporučený dopis.
Při platbě kartou nechávat „dýško“ recepční, pokladní nebo třeba na té poště asi už možné není. Nějak si nedovedu představit, jak by se to účetně vykazovalo - a hlavně jak by se dalo zařídit, aby to dostala zrovna ta konkrétní prodavačka (recepční, pokladní, pracovnice za přepážkou atd.). Ale třeba kadeřnici, kosmetičce, řemeslníkovi nebo taxikáři je možné dát spropitné i tou kartou, což samozřejmě dělám.
Např. takový Bolt ve své aplikaci možnost spropitného přímo nabízí - vím to proto, že před pár dny jsem jela z ortopedie (kde mi ošetřili vymknutý kotník) právě Boltem a taxikář byl za prvé ochotný mi vzít kabelku a druhou rukou mě podpírat od vchodu do nemocnice až do taxíku a po příjezdu domů to stejné až ke dveřím mého bytu. Za to si to „dýško“ rozhodně zasloužil. (Jen tak na okraj, byl to Ukrajinec.)
Podle mého názoru pár korun spropitného by měl dostat každý pracovník ve službách, který je milý, ochotný nebo dokonce udělá i něco navíc nad rámec svých běžných povinností - a ať je to prodavačka, topenář, kadeřnice, kurýr, taxikář nebo klidně třeba i řidič autobusu (ano, i ochotnému „autobusákovi“ jsem párkrát v životě spropitné dala).
A pokud vážně nemáte ani „pár korun navíc“ na to, abyste je mohli dát příjemnému barmanovi nebo servírce, tak raději do restaurací a podobných podniků ani nechoďte.
Jste-li takoví žebráci, že i těch pár korun je pro vás moc, nehrajte si na honoraci. Radši pijte lahváče doma v soukromí, místo abyste dělali ostudu na veřejnosti.
P.S.: Sestřičkám v nemocnici, pokud jsou ochotné a příjemné, a pečovatelkám v domově důchodců, kde mám příbuzného a kde ty slečny/dámy jsou opravdu skvělé, vždycky nechám aspoň kytku, někdy také velké balení kávy, bonboniéru nebo pár zákusků. Kytky a lahve vína dovezené z Francie ode mě dostaly po promoci i referentky na studijním na fakultě, kterou jsem skončila, protože mi velmi ochotně vycházely vstříc.
