Článek
Vážně mi není jasné, co či kdo těm venkovským hospůdkám, krámkům a stánkům tak strašně moc brání v tom, aby dělali to samé jako banda študáků, co organizuje Ručníkový den. To je vážně takový problém mít někde vytištěný QR kód, jehož načtením jim může člověk ze svého internetového bankovnictví okamžitě poslat peníze?
Už jsem o tom jednou psala, že placení přes QR kód žádné nevýhody nemá, protože snad jen blázen by dneska měl bankovní účet, kde by platil poplatky za to, že mu přišly peníze. A podnikatele, který by měl účet s podobně stupidními poplatky, si tedy už vůbec nedovedu představit. Stejně jako je mimo mou fantazii představa podnikatele, který by existoval bez toho, že by měl nějaký bankovní účet.
Je vůbec možné podnikat a nemít bankovní účet?
A pokud jsou pořád někde „na venkově“ opravdu tak strašně moc „sto let za opicemi“, proč nemají v tom svém stánku/krámku/hospůdce alespoň někde „na kusu papíru načmárané“ číslo účtu, na které se dá zaplatit převodem? Muset do internetového bankovnictví v chytrém mobilu opisovat číslo účtu číslici po číslici je sice proti načtení QR kódu docela otrava, ale pořád lepší než nic.
Zejména v té hospůdce, kde člověk stejně sedí, je na pečlivé opsání čísla účtu snad dostatečný klid a prostor. Ale i v tom krámku či u stánku je opsání pár čísel stále méně práce, námahy i starostí, než muset běžet stovky metrů (nebo dokonce i několik kilometrů) k nejbližšímu bankomatu. Případně muset pořád nosit v hlavě, že nikdy nesmím zapomenout mít u sebe hotovost, což mě vážně děsně obtěžuje.
Takže zásadně své peníze neutrácím tam, kde karty neberou - a neposkytují ani žádnou jinou možnost bezhotovostní platby.
Tedy třeba tím již zmíněným QR kódem či jiným možným okamžitým převodem na účet - otravné opisování čísel účtu jsem ještě ochotná nějak překousnout. Ale muset si pořád myslet na to, že s sebou mám tahat bankovky a mince, to ani omylem!
Když to jde v jiných zemích, proč by to nemělo jít u nás?
Teď na svátky jsem byla (opět) v Paříži - a celých pět dní jsem se úplně v pohodě obešla bez toho, že bych měla s sebou v peněžence jediné euro. Pouze u stánku se zmrzlinou v parku ve Versailles bylo v pátek nějaké mizerné on-line připojení, takže jsem asi tři minuty čekala, než terminál platbu kartou „přechroupal“ - za což se mi ta prodavačka ještě velmi omlouvala, že za to nemůže a že vážně neví, co se to dneska děje, že to tak blbne.
V Paříži se totiž platí kartou úplně vždy a všude, na veřejných záchodcích, na kdejakém stánku s pohlednicemi, dokonce i v neděli v kostele je možné místo hození drobných do košíku na ten košík přiložit kartu, jelikož součástí košíku je i malý platební terminál. Takže ani ten kostel už nevidí problém v tom, že někdo místo toho, aby do košíku hodil jedno nebo dvě eura, jim stejně směšnou částku uhradí bezhotovostně kartou.
Že by francouzské banky byly výrazně méně nenažrané než banky u nás?
Tomu se mi moc nechce věřit, ještě navíc když (mám ten dojem) naše Komerční banka patří francouzské bance. Zatímco ty další velké bankovní společnosti, co u nás působí, jsou dceřinými společnostmi bank německých, rakouských či belgických. Je tedy málo pravděpodobné, že by poplatky bance za platby kartou byly u nás nějak řádově vyšší než v Rakousku, Německu nebo třeba právě v té Francii.
Ano, i v Paříži někteří stánkaři akceptují platby kartou pouze od určité částky výše - obvykle je ten minimální limit 10 euro. Ovšem ani zdaleka se nejedná o všechny, ba ani ne o většinu. Není tak problém najít o 20 nebo 30 metrů dál stánek, kde se dá bez problémů zaplatit kartou i jedna plechovka koly nebo palačinka za dvě tři eura - což je pro Francouze tak zhruba ekvivalent té naší malé zmrzliny za 30 Kč.
Snad jediné místo, kde se v Paříži kartami vážně platit nedá, jsou bleší trhy, které se konají v neděli poblíž Place de la Bastille. Vzhledem k tomu, že jsem se tam tentokrát nechystala, nepotřebovala jsem s sebou mít žádnou hotovost. A pokud bych se tam i náhodou vypravila, tak žádný problém, na kdejakém rohu jsou všude po Paříži bankomaty - a v centru už vůbec.
Což bohužel o některých rekreačních lokalitách v naší republice neplatí ani náhodou - nejbližší bankomat je kilometry daleko (a občas navíc ani nefunguje).
Takže bych ještě dokázala pochopit, že majiteli krámku v nějaké zapadlé vesničce, případně stánkaři v kempu u obyčejného rybníka, kam se přijde vykoupat mimo místních jen pár turistů za sezónu, se vážně nevyplatí mít platební terminál, který přece jenom něco stojí. Případně že takového drobného podnikatele štvou mastné poplatky bance za každou platbu kartou.
Ale proč by komukoliv mělo vadit, že mu lidé pošlou příslušnou částku okamžitým převodem na účet ze svého mobilu, to mi vážně „hlava nebere“. Pokud tedy není jeho cílem zatajovat státu část své tržby.
Nebo mi tu nechuť k okamžitým bankovním převodům někdo dokážete nějak logicky vysvětlit?
