Článek
Sice je zajímavé, že v kostelech v Paříži se i při mši místo házení drobných do košíku dá na terminálu zvolit částka a přiložit karta - a zcela zjevně tyto kostely kvůli tomu ani nezkrachovaly, ani nespadly. Ale budiž, jiný kraj, jiný mrav. Nebo možná jsou francouzské banky méně „nenažrané“ než ty naše, případně mají velmi specifická pravidla a podmínky týkající se platebních terminálů provozovaných v kostelech.
A nejde jenom o pařížské kostely, i prodejcům Nového Prostoru je dnes už možné za tento časopis zaplatit kartou. Takže Nový Prostor - pro ty, kdo neví, jedná se o charitativní časopis, který prodávají bezdomovci snažící se dostat z ulice - platební terminály nezruinují, ale hospodu, bar či vinárnu zruinují? Pokud ano, není s tou hospodou náhodou něco špatně?
To je ovšem věc té hospody a nikoliv moje starost.
Ovšem absolutně nechápu, v čem by pro podobné podniky mohla být finančně nákladná či jinak nevýhodná okamžitá platba na účet pomocí QR kódu. Předpokládám tedy, že nikdo s funkčním mozkem v hlavě - bez ohledu na to, zda je obyčejný zákazník nebo podnikatel - snad dnes už nemá bankovní účet, kde se platí poplatky za příchozí platby.
Myslím si, že lidé, kteří odmítají s sebou tahat hotovost, by byli ochotní tam, kde jsou opravdu až tak moc „sto let za opicemi“, že nevědí, co je QR kód, akceptovat i možnost platby obyčejným bankovním převodem. Tedy mám na mysli, že by na účtence bylo uvedené číslo účtu, na které by bylo možné poslat okamžitou platbu. Oproti QR kódu by to sice bylo pro zákazníka poněkud nepohodlné v tom smyslu, že by musel do internetového bankovnictví naťukat to číslo účtu ručně - ovšem pořád by to bylo neporovnatelně méně nepohodlné než muset běžet k nejbližšímu bankomatu.
Mimochodem, přesně tuto možnost mi loni poskytli v jednom mrňavém obchůdku s květinami v Brně-Žabovšeskách (na ulici Minské), kde jsem cestou ke kamarádce chtěla pro ni koupit jako dárek jakousi hezky vypadající rostlinu v květináči. Paní květinářka mi sdělila, že terminál na karty sice nemají, ale že můžu zaplatit okamžitým převodem, pokud tedy mám bankovnictví v mobilu. Než mi tu rostlinu zabalila, poslala jsem platbu, kterou ona ihned zkontrolovala a nákup mi předala. Zdržení asi 2 minuty.
Je ovšem možné, že v tomto brněnském květinářství se už zmodernizovali a tedy najeli na QR kódy. Až příště pojedu k této své kámošce, musím se tam zase zastavit a zjistit to. Ona vůbec květinářství jsou nějak zvláštně „osvícená“ v tom smyslu, že když už karty neberou, tak alespoň udělají vše pro to, aby jim zákazníci neutekli ke konkurenci. Nevím, čím to je, ale je to tak.
V jiném malém květinářství, které je v Praze v Podbabě (přímo na té hlavní třídě, jejíž jméno si nepamatuji, kudy jezdí tramvaj z Kulaťáku k hotelu Internacional), sice karty neberou - což jsem netušila, když jsem tam vešla - jenže jsou tam zase jinak zařízení na to, že lidé u sebe dnes už nenosí hotovost. Klidně totiž dají kytku na dluh s tím, že jim to tam za hodinu, za dvě nebo třeba další den zákazník přinese. Samozřejmě jsem dlužnou částku přinesla - a to i s královským spropitným, protože si jej za svůj přístup dle mého zasloužili.
Vzhledem k tomu, že v tomto květinářství stabilně mají „futro“, přesněji řečeno nástěnku s tím, za kolik nákupů jim akutálně lidi dluží a kolik, a jsou schopní dát kytku takto na dluh i člověku, kterého vidí poprvé v životě (což jsem tehdy byla já) a zatím nezkrachovali, asi jsou běžní lidé v jádru daleko poctivější, než si myslíme. Což je docela příjemné zjištění. Byť tedy i jim by platby přes QR kódy určitě zjednodušily situaci - a eliminovaly vykuky, co jim s kytkou definitivně utečou.
Ale každého jeho věc, pokud místo okamžitých plateb na účet chtějí raději spoléhat na lidskou poctivost, nemíním jim do toho mluvit a jejich systém jim rozmlouvat - ostatně Siegfried Farnon měl jako „systém“ džbán na krbové římse a taky mu to fungovalo (viz knihy Jamese Herriota). Podstatné je, že abych si v tomto obchůdku mohla nakoupit, nemusím předem myslet na to, že mám někde z bankomatu vybírat hotovost. Z mého hlediska tedy podnik, který se řídí heslem „náš zákazník, náš pán“.
Z důvodu co největší možné eliminace případných ztrát pro ty, kteří si svých zákazníků váží stejně jako květinářství v Podbabě, bych ale přece jen navrhovala ty QR kódy. Ty se za současné situace (pokroku techniky) jeví jako úplně nejlepší řešení. S nulovým rizikem i náklady se tímto způsobem dosáhne toho, že se ten příslovečný vlk (zde tedy zákazník odmítající s sebou tahat hotovost) nažere a koza (tedy tržba) zůstane celá.
Naprostá většina lidí, kteří u sebe nenosí hotovost, mají internetové bankovnictví v mobilu. Podle mého názoru je tedy použití QR kódu jasná win-win situace.
Nebo mi může někdo vysvětlit, v čem by okamžitý převod na účet měl být pro kohokoliv nevýhodný? Jsem moc zvědavá na argumenty.
P.S.: Mou starostí jako zákazníka opravdu není, zda dodavatelé příslušného hospodského po něm chtějí, aby jim platil hotově v korunách, eurech, dolarech, rublech, kunách, pražských groších, sesterciích z doby Julia Caesara nebo třeba pomocí zlatých cihel, mušlí, šátečků či, co já vím, stáda krav (filmoví znalci si určitě vzpoměnou na Limonádového Joea a hlášku „jen si to představte, na každém oušku se vám houpe dvě stě padesát dobytků“). To ať si už zařídí on sám - já jako zákazník jsem své peníze převedla na jeho účet, a dál ať si s nimi naloží, jak uzná za vhodné. Jestli za ně půjde kupovat zlaté tolary nebo stádo velbloudů, je mi vážně ukradené o půlnoci.
