Hlavní obsah
Názory a úvahy

Nebrat kartu není zločin

Foto: Thinkstock

Editor Seznamu Jan Stránský píše ve svém článku o Češích odírajících svou zemi a slibuje si růst daňových příjmů státu, pokud se systém „bereme jen hotovost“ zhroutí. Svět ale nekončí Prahou.

Článek

Znám mnoho obchodníků, kteří karty neberou vůbec nebo na jejich používání pod tlakem trhu přistoupili, ale odmítají je akceptovat pro malé transakce nebo slevové zboží. Nedělají to proto, aby skrývali tržby a okrádali stát, ale proto, že se cítí být okrádáni svojí bankou.

Ano, Češi jsou přeborníci v platbami kartou, mobilem, hodinkami, dokonce banky jsou dnes vstřícnější a už ani dýška kartou nejsou problém. Jenže tenhle ideální svět končí pár kilometrů za Prahou a mimo Prahu je jeho nositelem mladá generace. Podniky kategoricky odmítající platby kartou zpravidla vlastní generace starší, která ten nový svět neakceptuje.

Je třeba říci, že na to má právo. Zatímco naše generace si technologický pokrok užívá plnými doušky, pro generaci našich rodičů a prarodičů se jedná o záležitosti přinejlepším otravné. Ano, ti lidé neprovozují svůj business podle našich představ, ale je to jejich business.

Úspěch naší generace je nicméně i výsledek nejen toho, co naši rodiče dělali dobře, ale i toho, co dělali v našich očích naprosto špatně. Možná se syn stánkařky chytá za hlavu ze způsobu, jakým jeho matka provozuje svůj obchod, možná vzdal všechny pokusy její podnikání modernizovat. Jednou rozjede vlastní byznys moderněji a po svém, bude vytvářet větší přidanou hodnotu pro sebe i pro stát.

Kdo jste zkoušel vaše rodiče přesvědčit, že mají něco dělat jinak a šlo to hladce? Přesvědčit mé rodiče, že mají změnit banku na takovou, která si za vedení účtu neúčtuje desítky korun měsíčně, mi trvalo tři roky. Pan Stránský věnuje značnou část textu vyvracením argumentů, pro které obchodníci odmítají platby kartou akceptovat. Má pravdu. No a co? Tu generaci obchodníků k technologickým změnám nepřesvědčí vlastní rodina, natož zpovykaný Pražák. Tahle generace je zkrátka vůči změnám rezistentní. Co se v Praze zdá samozřejmé, mimo Prahu dorazí svým tempem.

Pro někoho z Prahy může výlet do jižních Čech nebo jinam na venkov, kde jsme v platebních technologiích pozadu, připadat jako návrat do minulého století. Ale on ten malý obchodník opravdu nemá povinnost akceptovat platbu kartou a vy nemáte povinnost u něj cokoliv koupit, tak se zkrátka respektujte navzájem. Když se vám to nelíbí, jděte o dům dál. Supermarkety už také na venkov dorazily.

Potom je tu ta teze, že s hotovostí se fixluje, bezhotovostní transakce by přinesly státu pohádkové příjmy a nepotřebovali bychom konsolidační balíčky. O rozsahu šedé ekonomiky máme často naivní představy. Zkusme se chvilku zamyslet nad faktem, že daně plynou ze zisku, nikoliv tržeb a ona venkovská hospoda nebo občerstvení v kempu není po uhrazení nákladů žádná zlatá žíla. Jaká může být marže, finální zisk a výsledná daňová povinnost? Jaký je prostor pro daňový únik? Ne, tohle opravdu stát nespasí.

Příčinou strukturálního schodku státního rozpočtu není odmítání bezhotovostních transakcí částí podnikatelů, ale snížení daní o 5,1 procentních bodů, kterému říkáme zrušení superhrubé mzdy, jako by to bylo fiskálně neutrální opatření. A nyní kolektivně odmítáme přiznat, že jsme ty daně snížili bez toho, abychom jakkoliv zefektivnili fungování českého státu.

Právě proto, že jsme daně snížili bez adekvátního snížení výdajové strany státního rozpočtu, jsme založili onen strukturální deficit tím stvořili učebnicový příklad peněz z vrtulníku, které akorát zvedly cenovou hladinu.

Nikdo nemá odvahu říci nahlas, že si snad ty peníze navíc nezasloužíme a opravdu si je nezasloužíme. Trh nám to spočítal a sebral nám domnělou vyšší životní úroveň skrze inflaci. A nyní vymýšlíme, jak strukturální deficit zalepit tu jinými daněmi, tu EET, tu bezhotovostní ekonomikou, ale ono to zkrátka nevychází a vycházet nemůže.

Žádní odmítači karet, jsme to my všichni, kdo jsme kolektivně vinni, neboť nám Fiala s Babišem ruku v ruce nabídli peníze a my jsme je vzali, za potlesku je utráceli a pak jsme zjistili, že si za ně můžeme koupit čím dál méně. Jak prokleté aztécké zlato v Pirátech z Karibiku. Ke zlomení inflační kletby musíme ty peníze vrátit do státní kasičky nebo kasičku zmenšit, aby byla adekvátně naplněna. Nepodléhejme iluzím, že ji za nás naplní někdo jiný.

-------------------------

Zdroje:

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz