Děsivé dědictví Rudého Babylonu

Jestliže jsem výše uvedl, že „ruský národ je osudově poznačen sovětským dědictvím“, nemám tím na mysli jen onu morbidní nostalgii, zidealizovanou či falešnou představu Sovětského svazu přetrvávající v myslích Rusů.

Mám na mysli ono psychické kataklyzma, vznik SSSR a následné nastolení komunistického (potažmo marxistického či pseudosocialistického) režimu, vlády lůzy, nad čtvrtinou Země, které jako by bylo naplněním biblického proroctví o Babylonské děvce „sedící na rudé šelmě“ (Zj 17,3-4), resp. „na mnohých vodách“, … se kterou smilnili mnozí králové a obyvatelé Země se opili vínem jejího smilstva …”168 „oděné purpurem a šarlatem”169 (šarlat je i barvou komunistických praporů) a „opilé krví svatých a mučedníků Ježíšových“ (Zj 17,6).

Když je řeč o „městě sedmi pahorků“, většina lidí si pod tímto pojmem sice okamžitě představí Řím, ovšem na sedmi pahorcích se (vedle Athén, Istanbulu / Konstantinopole či Jeruzaléma) rozkládá i Moskva. Jedním z oněch pahorků moskevských je Borovický vrch, na němž stojí Kreml, sídlo moskevských knížat i sovětských diktátorů. Dalším je pahorek na soutoku řeky Moskvy s potokem Chuděnec, na němž stojí Danilovský klášter, „pravoslavný Vatikán“ (ústředí ruské pravoslavné církve a sídlo patriarchy).

Za další ze sedmi pahorků, na kterých se Moskva rozprostírá, jsou považovány Vorobjovy neboli Vrabčí hory 170; místo na jihozápadě Moskvy, kde na vysokém příkrém pravém břehu řeky Moskvy proti Lužnikám stával od r. 1648 do 18. stol. Andrejevský klášter a v letech 1949-53 byl postaven komplex budov Moskevské státní university.

Ale především, vezmeme-li v potaz, že řecké slovo horos, hora či pahorek, je poměrně častým biblickým symbolem, představujícím mnohdy celé království171, sedm pahorků, na nichž nevěstka babylonská trůní, může symbolizovat sedmero království, nad nimiž vládne. Klidně hlavní sovětské satelity, členské státy Varšavské smlouvy172.

Číslovka sedm má navíc v Písmu také symbolický význam ve smyslu úplnosti. Obraz ženy sedící na sedmi pahorcích tedy může znamenat, že nevěstka panuje (nebo má ambici panovat) nad všemi královstvími světa, což v přeneseném smyslu bylo cílem „světové revoluce“, kterou se sovětský režim pokoušel rozpoutat po celém světě pod pláštíkem nastolení spravedlivého společenského řádu, utopické komunistické společnosti.

-------------------------

168 Srov. Zj 17,2.

169 Srov. Zj 17,4.

170 V létech 1924-91 se Vorobjovy hory jmenovaly Leninské hory.

171 Srov. Žl 68, 15; Dan 2, 35, Am 4, 1; 6, 1; Abd 8-21.

172 Do roku 1968 včetně Albánie.

Bez ohledu na interpretaci biblického textu – ať již knihy Zjevení či Proroctví Izajášova173 – ohledně Babylonu, všechny jeho verze se shodují v hlavním smyslu: že Babylon představuje centrum globálního ideologicko-politického systému, temného kultu založeného na rozvratu tradičních hodnot, který se odtud rozšířil v různých formách po celém světě.

Z tohoto pohledu představuje Moskva jednoznačně "sídelní město Antikrista"; matku falešného „nového náboženství“, ideologie třídní nenávisti a nadvládou barbarského materialismu nad duchovnem, oporu bezbožných vlád a diktatur po celém světě. Stejně tak je pojmenování „rudá saň“ navýsost přiléhavým označením komunistického režimu či stalinismu.

Děsivé dědictví Rudého Babylonu spočívá deformaci společenského vědomí, ve svém důsledku odpovídající lobotomii nebo nevratnému zásahu do genetické struktury organismu.

Cílenou likvidací elit, ale i jakýchkoliv projevů samostatného myšlení, stimulací asociálních faktorů a temných pudů lumpenproletariátu, adorací barbarství a korumpováním slabších jedinců se podařilo komunistické hydře (tak jako Babylonské děvce) vytvořit zrůdný mentální egregor, bioinformační pole či kolektivní vědomí / kolektivní duši odrážející duševní a morální svět společenské spodiny, lůzy.

Během sedmi desetiletí umělého míšení kultur potom navíc mnohé národy potratily svou identitu, kořeny, některé i jazyk … z eugenického tyglíku stalinismu tak nakonec vzešel nový, sovětský člověk ⎼ homo sovieticus. Resp. jednoduše mankurt, jakožto typický představitel lůzy, vyznačující se morálním relativismem, rovnostářstvím, občanskou pasivitou, pokorou vůči autoritám a spoléháním na státní paternalismus.

Není pak divu, že s většinou Rusů, přesněji obyvatel Ruska, hledá Evropan velmi obtížně společnou řeč, i navzdory případné jazykové příbuznosti (jako v mém případě). Mankurtové mají problém pochopit i nejzákladnější principy evropské etiky, jako, že se nemá lhát; že vždy je třeba dodržet dané slovo anebo že základem slušnosti je odpovědět aspoň třemi slovy na každý dopis.

V chápání etiky mají prostě ruští mankurtové blíže k Mongolům či Afričanům, než k obyvatelům západní Evropy.

A jak se ukazuje 30 let po pádu komunistického režimu, naděje na reálné přiblížení Ruska Evropě v tomto smyslu je nadále mizivá.

Vždyť tak, jako kdysi i dnes pokračuje v euroasijském Absurdistánu ono zmatení pojmů, jaké zažila moje generace – à la „včasným příchodem do práce posílíš světový mír“, „rovnost = spravedlnost“ nebo „utrpení = hrdinství“ (viz demagogie ohledně počtu sovětských obětí II. světové války jakožto makabrozního měřítka zásluh, podílu na porážce nacismu).

-------------------

173 Izajáš 47: 5

====================================================

Výňatek z mé knihy CESTA NA TAJMYR aneb Po Jeniseji k Severnímu ledovému oceánu - krajem šamanů, starověrců, komunistických lágrů a morbidní postsovětské nostalgie

(rukopis vznikl v r. 2017!) - viz http://www.cadpress.sk/tajmyr2018.htm