Článek
Co si pod takovým prohlášením představit? Co obnáší? Je to hodně otázek, na které už tolik neodpověděl. Třeba co je záchrana Ukrajiny? Že z ní odejdou Rusové a my nasypeme do státu miliardy a miliardy dolarů na obnovu, přičemž ta obnova byla potřeba už dlouho před válkou, kdy ze země prchaly miliony lidí (podotýkám, že dle výroků politiků už vlastně tenkrát lidé prchali ze suverénního státu).
(Výrok o suverenitě – který zazněl až po vypuknutí konfliktu, před ním nějak moc ne – připomíná doby, kdy se komunističtí činitelé čílili, že ze suverénního Československa také utíkají lidé.)
Ale dobře, zapomeneme na otázky „co je co“, a představíme si, že jsme další na řadě. Rusko nejspíš omylem mine Rumunsko, Maďarsko, Slovensko a Polsko, a už je u nás.
A teď trošku odbočka. Mně se vždycky líbí, jak hodně lidí všechno přesně ví, když je něco PO (Jevgenij Prigožin a jeho vzpoura) – ale když něco ještě není PO, tak je teprve jen možný scénář nebo se brzy stane „údajně“ něco. Strašení lidí, zvláště těch blbečků nalepených na obrazovky a na monitory a na displeje mobilů, je také asi jenom takový scénář nebo „údajně“ brzy něco.
Je údajně možné, že Rusko na nás zaútočí do sedmi dnů. Jak už víme, mine okolní státy a víte proč? Protože my jsme hrozba. My jsme strašlivá hrozba. Již před měsíci hřímal v Kremlu Valesij Yandov (to jméno nehledejte, vymyslel jsem si ho, jako si jiní vymýšlejí jiná jména, jako třeba v diskuzích) na hrozbu našich politiků, přičemž ukazoval velký obraz Jany Černochové a Petra Fialy. Ukázal je jako největší hrozby pro ruský lid od doby napoleonských válek. Pak přidal několik obrázků běžných obyvatelů ČR a půlka Kremlu omdlela hrůzou.
Třeba „údajně“ pan ministr Dvořák něco ví a myslí to s námi dobře a možná „údajně“ už je čas zalézt do sklepa – myslím tím, že by měli zalézt ti, kteří nejsou už rok na hranicích s puškou v ruce a přes mobil píšou své statusy, jak máme chránit jiné země a teď i sebe. Ostatním doporučuji vzít si do sklepa sudy piva, sady na grilování a hlídat si, aby byl dosažitelný signál wifi a České televize.
Jinak já osobně o Čechy nemám strach. Ti se domluví s každým a brzy se najdou tací, kteří začnou ve svých příspěvcích psát, jak je dobře, že si konečně v Evropě rozumíme. Většinou to budou psát politici a pak ti, kteří na hranicích vítali spřátelenou ruskou armádu s puškou v ruce.
Nebudeme si nic nalhávat a ocitujeme Bohumila Hrabala z knihy Obsluhoval jsem anglického krále: „My Češi neválčíme!“
Možno dodat dnes: „Ale umíme krásně mluvit a psát, jak bychom válčit měli!“
