Článek
Jízdní řád je problém úplně všech, jelikož každý si o něm myslí svoje a po svém ho taky bere – přičemž představa jednoho nemusí být kopií představy druhého, natož i někoho dalšího. Z filozofického hlediska je tedy jízdní řád pravou ukázkou demokracie.
Jízdní řád pro tramvaje (ale pro jiné asi taky) vzniká výpočtem. Počítač počítá a bere v úvahy kilometry a délku kolejí. To druhé je důležité, poněvadž ve výpočtu se tak může délka trasy od té v protisměru lišit. To je i odpověď na otázku, proč z jedné strany někdy počítá JŘ s jiným časem než v opačné. V některém případě totiž z jedné strany větší poloměr oblouku zvýší počet metrů a koeficient přidá na jejich projetí více času, a poněvadž se vteřinami JŘ nepočítá, jde rovnou na minuty.
Dle mého je JŘ v mnoha ohledech pouze časovou možností. Pokud bychom jej řešili do důsledku přesnosti a možnosti jejího plnění, může řidič zaručit pouze čas výjezdu z vozovny – a to také pouze do míry, že se nic nestane před výjezdem s vozem, případně cokoli na krátké trase od Depa k vozovenským vratům. Všechny ostatní časy jsou potom pouze výpočtem podloženou možností. Nic víc.
Na každém sloupku u každého výtisku jízdního řádu by si proto Vážený klient měl přečíst, že JŘ je orientační a není na místě nás peskovat za jeho neplnění.
Výtky řidičům pro neplnění JŘ nejsou ničím neobvyklým – Vážený klient je rád za důležitého a stejně rád ukazuje svou moc, která roste právě onou možností, že si někomu a něco stěžovat může. Jeho otázka – proč řidič jede pozdě – tak není pouze obyčejnou otázkou, ale přímo božskou filozofií na existenci, v níž se ptá, proč on velký, mocný tvor s domněle neomezenou mocí, musí být zdržován nespolehlivým debilem, jakým řidič nedodržující JŘ pro něj bezesporu je.
Já odpovídám na tuto stížnost jednoduše a pořád stejně – že jedu pozdě, protože mě každou druhou zastávku někdo zdržuje otázkou, proč pozdě jedu.
Osobně vítám na zastávkách digitální tabule, které v zobrazení pracují s časem aktuálním dle GPS a informují o čase dojezdu do zastávky – stejně s tím pracují některé mobilní aplikace, jako třeba MapaPID. Ovšem i v tomto případě může vyšší moc nad Váženým klientem vyzrát a zamotat mu hlavu. To jsou případy, kdy na tabuli svítí informace, že spoj dorazí za určitý čas, třeba za dvě minuty – což je i čas, který je stejný za dalších pět nebo více minut.
Tento případ nastane, když má spoj nehodu, případně za nehodou stojí (či je před ním kolona, skupina sedících aktivistů nebo na přejetí čekající sebevrah – vše jsem osobně zažil). Na tabuli se pak objeví další plánované spoje a u všech svítí informace o neměnných dvou minutách do příjezdu. V takových případech se dispečink snaží provoz co nejdříve obnovit – a pokud by obnovení nebylo možné, (což je případ velkých nehod, které se sice dějí, ale nejsou časté), namísto tramvají by přijela náhradní doprava v podobě autobusu. Navíc by muselo jít o úsek s jedinou kolejovou cestu bez větvení – to je třeba spojení z Hlavního nádraží na Žižkov.
Jízdní řád není nic svatého a neměl by být za to i považován. Někteří Vážení klienti si i tak myslí, že jej nedodržujeme a jezdíme schválně napřed. Mohu Vás svatosvatě ujistit, že 99 tramvají ze sta před určeným časem ze zastávky neodjede. Té jedné se ono předjetí stane v mezích vteřin či desítek vteřin před limitem, protože se řidič nekoukne na displej a omylem si pomyslí, že musí být předjetý.
Nijak nečekejte, že by se řidič předjížděl o minuty, či více minut – to už musí být opravdu náhoda nepozornost v jednom a řidič je v tomto případě za porušení JŘ pokutován. Za předjetí se rovněž nepočítá, že řidič je natolik zpožděný, až dlouhým čekáním a jízdou odklonovými trasy ztratil celé kolo. V takovém případě není, že je předjetý o několik minut, ale zpožděný plus mínus o dvě hodiny.
Jízdní řád je zvláště ve všední den víc orientační než zavazující. My řidiči bychom jej dodržovali rádi, ale díky podmínkám právě pražského provozu nám dodržování není přáno. Nejsme zpoždění schválně a zpožděním je nám krácen čas na odpočinek na konečné. Kolikrát ani ne tak už na odpočinek, nýbrž pouze na vyčurání.
Zastávky na znamení
Zastávky na znamení jsou taková známá neznámá. Podnik jako by se nedokázal rozhodnout, jak to se zastávkami bude. U autobusů situaci vyřešil, že na znamení udělal ze všech, u tramvajových pouze z některých.
Důvod udělat ze zastávky zastávku na znamení je údajně spjat z výzkumu, kolik lidí se na té a té zastávce pohybuje, přičemž pokud počet lidí klesne pod určitou hranici lidí za den, zastávka se změní na znamení.
V tomto ohledu jsem proto vymyslel Murphyho zákon – že Vážení klienti nevyužívají zastávku, dokud se nestane zastávkou na znamení.
Za všechny případy zastávky Nový Hloubětín a za ní zastávka Vozovna Hloubětín. Dokud tyto zastávky nebyly na znamení, málokdy na nich kdo nastoupil-vystoupil, ale i tak jste na nich museli vždy zastavit. Stačilo z ní udělat zastávku na znamení a už nemusíte o jejím projetí ani přemýšlet.
(Na vysvětlenou – zastávka na znamení vznikla z jednoduchého úmyslu zrychlit provoz. Prázdnou zastávku na znamení lze projíždět bez zastavení, čímž ušetříte trochu času. Všechno je opět o výše uvedeném jízdním řádu. Co já vím, do dnešní doby, neexistuje studie, kolik času z JŘ je určeno pro zastavení vozu na zastávce. To jest, kolik času se dohromady počítá pro otevření dveří, vystoupení a nastoupení cestujících, zavření dveří a rozjetí. Když jsem se před lety ptal, odpověď zněla, že nula vteřin – neboť je naprosto nemožné spočítat pro stání odpovídající rovnici či koeficient pro další zapracování do JŘ.)
Proč se na zastávce na znamení objevili lidé? Ne, nestalo se žádné kouzlo. Pouze není žádná komise, která by čas od času prověřila, zdali je mít tu a tu zastávku na znamení aktuální. V mnoha případech okolo kdysi prázdných zastávek vyrostly obytné domy a okolí se stalo pro dopravu více než rušné.
Co s tím? Ne nic složitého. Někteří z Vás možná víte, že mezi desátou večer a šestou ranní je po pražské kolejové síti mnohde rychlostní omezení do čtyřiceti kilometrů v hodině. Údajně, aby rychlá jízda nevibrovala okolím a aby vozy tolik neskřípaly. Toto omezení by se mohlo spojit s problematikou konečného rozdělení zastávek a v uvedeném časovém rozmezí nechat všechny zastávky na znamení. Pokud mohou být autobusové na znamení celý den, u tramvají by noční čas většině vadit nemusel, neboť mačkat tlačítko na znamení není složité.
(Podotýkám, jsou mezi námi tací jedinci, co to nechápou, ale řidič za opilost a mdlý rozum a neširoký mentální rozhled některých Vážených klientů neručí a přebrat by si je měli povolané osoby.)
Jízdní řád stejně zastávky na znamení budou pro Vážené klienty velmi častým důvodem pro stížností a rozepře, a jelikož se tak děje nepřetržitě už mnoho let, je to znakem, že si stále tato problematika zaslouží péči a je i bodem, od něhož se odvíjí velká část pro spokojenost s celým provozem.
Říká se, že velké věci začínají těmi malými – což je kýčovitá myšlenka vhodná do nějakého filmu, ale pro tentokrát trefná. Ačkoli v tomto případě nezačínají ani ne tak věcmi, jako spíše čísly a jejich pochopením.
