Článek
V médiích proběhla zpráva o nové hygienické vyhlášce pro školy, která má povolit společné toalety pro chlapce a dívky, údajně v souladu s evropskými trendy a přibližování nebinárnímu světu. Doteď si nejsem jist, jestli se vůbec jedná o vážně míněný návrh, či jde jen o opožděný aprílový žert.
Především nutno podotknout, že pokud se někdo cítí být nebinárním, budiž. Skutečnost, že já něčemu nerozumím neznamená, že budu popírat právo jiných tomu rozumět. Akceptovat právo nebinárního vnímání sebe sama však neznamená akceptovat povinnost takového vnímání těmi, kdo jej nesdílí. Jinými slovy, práva nebinární menšiny je nutno chránit tak, aby tím nebyla porušována práva binárně uvažující většiny.
Nucené zavádění společných toalet ve školách by bylo nesporně jednou z nejhorších forem popření práv těch dětí, které se identifikují se svým biologickým pohlavím, což generuje jejich přirozený stud před pohlavím opačným, obzvláště ve všech intimnějších situacích.
A právě výkon tělesné potřeby náleží k nejintimnějším záležitostem po celý lidský život, přičemž lidé citlivější či s větším důrazem na hygienu se vyhýbají hromadným toaletám obecně. Celá řada dalších psychologických bloků se pak objevuje v období dospívání, u dívek gradující nástupem menstruačního cyklu. A do toho všeho ještě na školách zrušíme oddělené toalety? Nechce se mně věřit, že tohle někdo může myslet vážně. Obzvláště když se mezi dětmi čím dál častěji řeší témata šikany, násilí, předčasného započetí sexuálního života dětí a různých excesů v této oblasti, včetně hromadného sledování pornografie či dokonce zapojení do placených stránek nabízejících sexuálně explicitní obsah. I v tomto kontextu jsou úvahy o zrušení oddělených toalet ve školách zcela nepochopitelným záměrem.
Pokud se v současnosti ve škole objeví kluk na holčičích toaletách, bude pravděpodobně velmi nekompromisně vykázán samotnými dívkami či učitelkou, a podle okolností jej případně nemine nějaký trest či psychologické vyšetření. Každý chápe, že něco takového je zcela nepatřičné a nepřijatelné. Při zavedení společných toalet by se však z takového jednání najedou stala norma. Netřeba dodávat, že nejvíc tím budou trpět ti slabší, tedy obecně dívky, a poté všichni citlivější jedinci, kteří třeba raději ve škole přestanou na hromadnou toaletu úplně chodit. Obávám se, že psychologa pak bude potřebovat mnohem více dětí než kolik jej v současnosti potřebuje těch nebinárních které tápou, na kterou toaletu mají chodit.
Kam až vynucování nebinárních pravidel může v budoucnu zajít? Co když budou podle stejné logiky posléze zrušeny oddělené pánské a dámské šatny či sprchy? Umí si někdo představit, jaké procento jejich návštěvníků by pak představovali skuteční nebinárně uvažující uživatelé, a jaké procento sexuální predátoři?
Nadto je nutné vážně přemýšlet, kam až se akceptování diferencí mezi subjektivním pohledem a objektivním stavem nějaké věci může dále vyvíjet. Co když se rozlišování subjektivního a objektivního pohlaví překlopí třeba do subjektivního vnímání věku, kdy nebude rozhodující kolik je člověku let objektivně, ale na kolik se cítí? Děti se budou dožadovat řízení aut a pedofilové sňatku se desetiletými holčičkami pokud nevěsta prohlásí, že se už cítí na 18. A tak bychom mohli pokračovat.
Je rovněž zarážející, jak snaha chránit práva určité skupiny může vést ke zcela slepému pošlapávání práv skupiny jiné, aniž by tato práva byla méně legitimní. V tomto případě jsme ochotni ve jménu ochrany práv výrazné menšiny dětí prohlašující se za nebinární zcela pošlapat nejzákladnější atributy práva na soukromí výrazné většiny dětí uvažujících binárně. Dle mého názoru je pak z logiky věci navíc menší újmou pro nebinární dítě navštěvovat toaletu odpovídající jeho biologickému pohlaví než pro ostatní binárně uvažující děti sdílet toaletu s pohlavím opačným. Zamyslel se nad tím vůbec někdo? A co na to říkají rodiče? Budou chtít dceru posílat do školy, kde bude muset toaletu sdílet s chlapci ve věku 6-15 let z celé školy?
Při stavbě nové školní budovy či rekonstrukci stávající si lze bez problémů představit, že budou existovat tři typy toalet, a sice kromě holčičí a klučičí též toaleta neutrální, kam mohou chodit ty děti, které si mezi prvníma dvěma typy nevyberou. Pak je šetřeno práv všech skupin, nikdo nikoho k ničemu nenutí, na neutrální toaletu chodí jen kdo sám chce. Ale z hromadné neutrální toalety přece za žádných okolností nemůžeme udělat jedinou variantu, a tím vlastně povinnost pro všechny. Obdobně jako je v pořádku vyrábět třeba genderově neutrální hračky, pokud je o ně na trhu zájem. Proč ale kvůli tomu zároveň rušit výrobu hraček diferencovaných pro kluky a pro holky?
Řešení spočívá v oné dobrovolnosti a právu výběru. Budou-li hromadné toalety v genderově neutrální podobě jako možnost a alternativa ke klasickým odděleným toaletám, klidně je zřizujme. Pokud by se však měly stát jedinou variantou a tím povinností, bylo by to znásilnění civilizačních návyků drtivé většiny z nás. A úměrně tomu je potřebné takové záměry odmítnout.
