Článek
Na Slovensku hrozí kolaps zdravotní péče z důvodu hromadných výpovědí zhruba poloviny slovenských lékařů. Těm vadí, že Ficova vláda nehodlá dodržet závazky předchozí vlády Eduarda Hegera z roku 2022 za zlepšení neutěšené situace v chronicky podfinancovaných a v Evropě podprůměrných slovenských nemocnicích. Porušení závazku se týká i slíbeného navýšení platů, který Ficova vláda namísto 9,7 % hodlá snížit na 6,4 %.
Slovenská vláda namísto snahy o řešení vážných problémů zdravotnictví přišla s šokujícím návrhem práci v takových podmínkách lékařům prostě nařídit, a případné výpovědi trestat až ročním vězením. A tento návrh zákona ve středu slovenský parlament hlasy vládní koalice schválil.
Fico tímto bezprecedentním krokem otevřeně ukazuje, co nabízí místo té nenáviděné liberální demokracie, a jak intenzivní represe k prosazování svých zájmů hodlá použít. A nikoliv vůči cizincům. Ale vůči vlastním občanům, na kterých mu údajně tolik záleží.
Nutit v rámci běžného pracovněprávního kontraktu někoho k práci pod pohrůžkou vězení je v demokratickém řádu absolutně nemyslitelné. Ficova vláda navíc dává lékařům výsměšně najevo, že namísto řešení neutěšené situace ve zdravotnictví je raději donutí za těchto nevyhovujících podmínek pracovat. To není nic jiného než prachsprostá diktatura a flagrantní zneužití moci.
Zákon je v rozporu též se slovenskou Ústavou, evropským právem i mezinárodními smlouvami. Z hlediska hmotného práva jde především o zákaz nucených prací v čl. 18 odst. 1 Ústavy Slovenska či třeba Úmluvu č. 29 Mezinárodní organizace práce, která definuje nucenou práci jako „každou práci nebo službu, která se na kterékoli osobě vymáhá pod pohrůžkou jakéhokoli trestu a ke které se řečená osoba nenabídla dobrovolně“.
Zákaz nucených prací je zakotven i v čl. 4 odst. 2 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a svobod. Přípustné výjimky (činnost v rámci vojenské služby, výkonu odnětí svobody, nouze, pohromy anebo běžné občanské povinnosti) se na tuto situaci nevztahují, a to ani ve světle judikatury Evropského soudu pro lidská práva. Obdobné platí pro výjimky ze zákazu nucených prací podle čl. 18 odst. 2 Ústavy Slovenska. Stát totiž legitimně nemůže k řešení společenské krize, kterou navíc svými chybami sám vyvolal, používat hrozbu vězení vynucenou práci civilních zaměstnanců, jejímž základním atributem je jinak dobrovolnost a smluvní svoboda.
Z hlediska ústavního práva procesního se pak jedná o nepřípustnou retroaktivitu (zpětnou účinnost) k tíži adresátů. Výpovědi byly podány podle právní úpravy, která takovou sankci neobsahovala. Řídí se tak právním stavem platným v okamžiku jejich podání, a nikoliv právním stavem pozdějším. Totéž platí pro pracovní smlouvy lékařů. Celá legislativní změna se tak může legálně dotýkat pouze právních skutečností vzniklých až po nabytí účinnosti „donucovacího“ zákona a vztáhnout ji i k dřívějším by bylo protiústavním postupem, a to především v kontextu trestněprávních důsledků.
Paralelně s protiprávním rozměrem tato situace ukazuje tragický stav současné slovenské politiky a důsledky vlády lidí, kteří namísto morálky a alespoň elementárních schopností disponují pouze ohromnou dávkou vrchnostenské arogance. Příkladem ztráty veškeré soudnosti je ministr vnitra Šutaj Eštok (HLAS), který, zatímco se vláda chystá věznit lékaře za odmítnutí nucené práce, posílá svoje fotky ze závodů Formule 1.
Ficova vláda již ani nezastírá přechod k otevřenému autoritářství. Svoboda je pro ni jen formálním pojmem bez jakéhokoliv obsahu. Prostě rozdělí příkazy, a když lidé neposlechnou po dobrém, vláda je přinutí po zlém. Velmi podobné jako potlačování demonstrací v Rusku.
Objektivní problémy slovenského zdravotnictví se tím navíc ani v nejmenším nevyřeší. Vláda si pouze z lékařů udělá nepřátele na život a na smrt, a zároveň asi netřeba zdůrazňovat, jakou kvalitu práce lze očekávat od někoho, kdo ji koná pod pohrůžkou vězeňského biče. Pacienti z tohoto řešení tedy určitě profitovat nebudou. Spíš budou spolu s lékaři těmi nejvíce potrestanými.
Pokud toto děsivé divadlo Ficově vládě projde, bude ještě hůř. S jídlem totiž roste chuť. Když lékaři poslušně sklapnou paty a vládě se podvolí, utvrdí ji v závěru, že nejjednodušší forma vládnutí je prostě diktatura. Jaképak diskuse či dokonce snaha o systémová řešení. Prostě to bude jak řekl Fico, a kdo neposlechne, skončí za katrem.
Co Ficova koalici nařídí příště? Třeba lásku k Rusku, protože nepřátelství k němu přece ohrožuje národní bezpečnost a mír mezi národy. A kdo neposlechne, půjde do vězení. Přesně tak to chodí v každém režimu, kde se vládne ve prospěch vládnoucích, a nikoliv ve prospěch lidu. Takové jsou neliberální režimy. Proto jejich stoupenci tolik nenávidí demokracii liberální. Ta by jim totiž nic takového neumožnila.
Slovenských občanů můžeme samozřejmě litovat. Na druhou stranu „mají co chtěli“, resp. co si zvolili. A pokud se jim to nelíbí, je opět na nich, aby to napravili.
Doslova hororové poučení by to však mělo být pro nás. V přímém přenosu vidíme co znamená záměr odstranit tu údajně strašně nesvobodnou, prolhanou a zpovykanou liberální demokracii, a místo ní nastolit tu správně zemitou a pragmatickou „národně konzervativní suverénní vládu“, pro kterou jsou „občané na prvním místě“.
A můžeme si sami porovnat rozdíl mezi liberálním režimem, který trestně stíhá sympatizanty mezinárodních zločinů, a neliberálním režimem hrozícím vězením slušným lidem za to, že nechtějí pracovat za nevyhovujících podmínek způsobených vládou. Každý si snadno udělá obrázek, který z nich nabízí více svobody a morálky.
I u nás má Robert Fico mezi neliberálními politiky a stranami mnoho příznivců, kteří sdílí jeho kurs východní autokracie vysmívající se morálce. Všichni je známe -např. exprezident Zeman, ANO, SPD, Stačilo či Rajchlovo PRO. Anebo Motoristé, kteří jsou slovy arogantního a úlisného Klausova lokaje Macinky založeni právě na Klausově politice a jejím odkazu, za které se civilizovaný člověk obvykle stydí.
Až by naši zemi zdevastovali jako Ficova vláda Slovensko, možná by začali také nařizovat nucené práce a hrozit vězením. Sebeláska, neukojitelná touha po moci a pocit nadřazenosti nad druhými vylučující přiznání vlastní odpovědnosti jsou totiž u antiliberálů významným spojujícím prvkem.
Opravdu si přejeme, aby o nás takovíto lidé mohli rozhodovat?
