Článek
Se ženou jsme přistáli v San Francisku v roce 2001. Měli jsme toho devadesátkového bordelu už plné zuby. USA plnily naše očekávání hned od počátku. Byla to láska na první pohled.
První, co na vás dýchne, je funkčnost, bohatství a příjemní lidé. Následně jsme zjistili, že nejen příjemní, i drsní, prostě naše krevní skupina.
Lidé se v USA mají dobře. Pokud se někomu nechce moc dělat, nebo je hloupý, či nemá fortel, žije na půjčkách a vytlouká klín klínem. Jsou tam chudáci, ale o těch píší komunisté. Je tam také hodně lidí při penězích, o nichž píší kapitalisté. Je to o rozdílu ve vnímání. O tom, s jakou sociální skupinou se člověk srovnává.
První týden jsme bydleli v motelu. Pak měsíc u taxikáře, který se právě rozváděl a v pocitu osamělosti nás zdarma ubytoval u sebe, aby měl společnost. Ukázal nám, jak se v USA kupuje auto, a mnoho jiného užitečného. Zaplatil nám víkendový pobyt ve SPA na Vashonově ostrově jako uvítací dárek. Úplně cizí člověk… to je Amerika.
Po koupi auta jsme odjeli do L.A., kde jsem začal dělat v mokrých docích opravy dřevěných částí luxusních jachet, žena si udělala barmanský kurz. Na jachtách jsem odpracoval měsíc za 9USD/hod. V přímém střetu s majiteli jachet jsem pochopil, jak se žije americký sen, a jak si může žít americký důchodce, pokud normálně v životě pracoval. Důchodový život, jaký mají Američané, se nezdá ani Švýcarům. Je to na celý samostatný dlouhý článek. Neuběhl ani měsíc, když jsem na jedné jachtě potkal jejího majitele, který se začal vyptávat, což Amíci běžně dělají. Řekl jsem mu něco o sobě, a on že mne potřebuje na zahradě svého domu.
Tak jsem si udělal živnosťák, což bylo už tenkrát on line. Jen jsem musel na úřad osobně podepsat převzetí. Úředník mi stiskl ruku a s neskrývanou radostí mi popřál šťastný start do podnikání. Tím jsem poskočil na 50 USD/hod. Měsíčně jsem vydělal kolem čtyř tisíc USD čistého, žena také. Měli jsme osm tisíc USD měsíčně s naší mizernou angličtinou. V ČR v tu dobu byl průměrný plat 20 000 CZK, a kurz byl 1:30. Dostal jsem nabídku na výškové práce. Těmi bych poskočil na 85 USD/hod plus hrazené medical, ale chtěli Zelenou kartu, a já měl jen živnosťák.
Procestovali jsme Státy, byli jsme u zubařů, já se zraněním kolene, nijak nás to neruinovalo. Měsíční výdaje na benzín, elektriku, vodu byly tak 280 USD, apartmán 1050 USD, ale hezký, deset minut na pláž, dvě parkovací místa pod střechou, prádelna, gril, bazén.
Kvalita jídla a surovin v USA velmi dobrá, jako v Norsku, ale levnější. Jedli jsme jako králové. Žena měla sportovní Cadillac (Káďu) Eldorado a já dodávku Chevrolet (Šévy). Udělal jsem první zahradu a hned jsem měl další zakázky, žádné inzeráty, vše šlo samo přes známé. Jednou ze zakázek byly úpravy stromů v domově důchodců. Takový naši důchodci neuvidí ani za padesát let. Přitom normální místo, žádná honosná čtvrť. Hudební sál s klavírem, jídelna restauračního typu, přijímací hala jak v luxusním hotelu, velká knihovna, kulečníky, kinosál, veliká zahrada. Vše jsem nestačil okouknout, ale dojem byl impozantní. I z jídla…
Auto se nezamykalo. Už jsem tak odrznul, že jsem nechával před domy stočená okénka, odemknuté auto a klíčky v zapalování, veškeré nářadí v autě. Například jdete po parkovišti před obchoďákem, kolem auta, u nějž je stočené okénko až dolů, na sedadle štos papírů a svazek klíčů. To je ta „nebezpečná“ Amerika.
Jezdili jsme z L.A. do Seattle za známými, kochali se pobřežím a nádhernou přírodou severní Kalifornie, Oregonu a Washingtonu. Poznali jsme hodně starousedlíků, já díky tomu, jak jsem jezdil po zakázkách, žena v baru. Pořád byla legrace, americký humor je ten, při kterém se neřehtáte, ale je zábavný. Všude potkáváte pohodlí, řád, pořádek a funkční systém. Auta a silnice takové, že cestu z L.A. do Seattle (2000 km) dáte na jeden zátah. Jedete jí 19 hodin což dělá průměrnou rychlost 105 km, taková se v EU nepodaří ani náhodou. Nicméně, i když velké vzdálenosti odsýpají, mne štvalo, že v USA se hodně času stráví v autě. Je to větší mínus než placený porod.
Jen jsme se před Amíky zmínili, že zařizujeme byt, tak najednou přispívali tím, co zrovna doma nepotřebovali, nebo se chystali měnit. Například jsme za symbolickou cenu dostali zánovní sedačku, televizi zdarma, nosili nám i lampičky… cokoliv. My jsme pak postupovali stejně, při našem stěhování se do ČR.
USA stojí na peněžním toku. Peníze tam opravdu znamenají vše, ale Američané k nim mají úplně jiný přístup. Pro ně jsou jen prostředkem, jak něco získat. Nejsou určené k ukládání, ale k množení, nakupování, investování. Amíci nesnáší mrtvé peníze. Tím, jak je Amíci umí množit, peníze kolují. Takže nikoho nezaskočíte, když si za službu necháte pořádně zaplatit. Každý pátek vás čeká tučný šek, se kterým jdete do banky a hurá roztočit víkend.
Dovolené… viděl jsem hodně Amíků, kteří provozovali svá hobby, na něž měli čas. Mnozí dovolenou nijak nepotřebují, protože mají propojenou práci se soukromým životem těsněji, než je u nás zvykem. Nebo prostě změní práci, a mezi tím si dají třeba roční break. Obecně nejsou tak uštvaní a roztěkaní jako Češi.
Mateřské dovolené… jak autor v propagandistickém článku zmiňuje, ta v USA není. Ale rodí se v USA více dětí než v ČR a Amerika nestárne jako EU, čím to asi je? Protože je žena doma, když rodině jeden plat stačí. Pokud žena honí kariéru a peníze, chůva je běžná věc.
Nechtěli jsme být doživotními ilegály. Vrátili jsme se do ČR s ohromnými zkušenostmi. Mnozí v USA žijí jako doživotní ilegálové. Umí jen chodit bouchat za těch svých 9USD/hod. O jejich životech jsou pak socialistické články. USA nabízí extrémně širokou paletu možností, záleží jen na jedinci po čem sáhne. Jedno vím jistě… Je to jediná země na světě, kde se plní sny spravedlivě, kde každý má šanci.
Autor předchozího článku píše o nějakém milionu Američanů bez pitné vody. To je fakt jako z Rudého Práva. V L.A. jsem viděl lidi žít za městem v údolích v dřevěných domcích na kůlech, jako někde v Asii. Prádlo na šnůrách natažených mezi stromy. Ale ti lidé byli spokojení, jednoduchý život v přírodě si vybrali, chtějí ho. Nezapojují se do krysích závodů. On sáčkuje nákupy u poklady, kde mu dají 800 ďolíků měsíčně, ale jemu to stačí. Slunce svítí, na jídlo a benzín má. Život v lesnaté rokli v domku z prken mu poskytuje to hlavní… pocit svobody.
Ano, teď se na západním pobřeží nakupilo hodně narkomanů. Portland byl za nás velmi příjemné město zálesáků, ale bohužel do některých států USA pronikl evropský socialismus, s nímž nemají Američané zkušenost. Překvapil je. Ale zvládnou to, oni prostě více konají, umí měnit věci rychle, bez keců. Takže co je Amerika Amerikou, nakonec vždy funguje lépe, než jiné části zeměkoule, i když Rudé Právo je proti.
Český sociální systém je postsocialistická infekce, která tento národ přivede k lenosti, a nakonec výkonnostně zdegenerované obyvatelstvo podrazí tržní fungování státu.
Poměřování tzv. českého blahobytu tím, že máme lékařskou péči zdarma je zcestné. Péčí zdarma nedbají Češi na své zdraví. K doktorovi jdou s každou prkotinou, a tak velká část odvodů jde na nákladnou zdravotní péči. Toho se USA pragmaticky vyvarovaly, proto tam také lidi nemohou ždímat zdravotní systém. Ale kdo normálně vydělává, ten si platí medical. Mimochodem, mně ho spočítali na 270 USD basic, protože jsem nekuřák a nepiji alkohol. Dostanete od americké pojišťovny tabulku se seznamem vašich neduhů a závislostí. Podle nich vám vypočítají výši odvodů. U nás nekouříte, nepijete a platíte stejnou nemocenskou jako kuřák a násoska. To není spravedlivé, ale je to sociální. Schválně, kdo na to dojede první… USA, nebo EU…
Takže na závěr: „Češi se rozhodně nemají lépe než průměrní Američané. Až na to, že netráví tolik času v autě, a nemusí nést takové břímě zodpovědnosti k sobě samému.“
