Češi se mají lépe než průměrní Američané. Ve všech směrech

Minimálně jeden milion domácností nemá v USA přístup k pitné vodě - odhady dokonce hovoří až o neuvěřitelném počtu 46 milionů obyvatel bez přístupu ke kvalitní pitné vodě. Přes 10 % Američanů žije pod úrovní chudoby a nemohou si pronajmout byt, nemají přístup ke zdravotní péči ani vzdělání a jejich příjmy nestačí ani na léčbu zlomeného prstu na ruce. Celkem 8 % dospělých Američanů je také závislých na drogách a 2,8 milionu dětí pod 19 let nemá zdravotní pojištění - nemocnice je neošetří a pokud ano, rodiče si péči nemohou dovolit a zbankrotují.

Ačkoli je americká ekonomika do výkonu největší na světě a obyvatelé mají na papíře vysoké platy, Evropané se těší množství služeb, o kterých si Američané mohou nechat zdát. Chudoba v Evropě znamená, že máte málo peněz. Chudoba v USA znamená, že děti nebudou mít vzdělání, v nemocnici vás neošetři a o důchodu můžete leda tak snít.

Ačkoli jsem přesvědčením kapitalista a vidím individuální úspěch jako jedinou cestu k trvalému společenskému rozvoji a inovacím, musím i já konstatovat, že luxus sociálních států v Evropě je něco, na co bychom měli být každý den hrdí. Nikde jinde na světě podobný luxus neexistuje.

Život v USA a související náklady, služby a úroveň života nebudu troufale porovnávat s vyspělými a bohatými státy - například s Německem nebo Dánskem - ale s Českou republikou. Článek nepopisuje okázalý život nejbohatší vrstvy, ale zaměřuje se na průměrné občany, kteří dosahují běžných příjmů a žijí obyčejné životy. Jsou zaměstnaní, dosahují výdělků srovnatelných s většinou v dané zemi a ve stáří odchází do důchodu.

Nastávající matka v USA, pokud je plátkyní zdravotního pojištění, zaplatí za samotný porod nad rámec pojistného krytí od 2 500 do 5 000 dolarů. Nesmí rodit císařským řezem, jinak je cena trojnásobná. Pokud pojištěná není, zaplatí až 33 000 dolarů (800 tisíc korun) jen za porod.

Mateřská dovolená neexistuje, rodina musí na příchod potomka šetřit klidně i několik let. Některé státy jsou ale tak pokrokové, že navzdory americkým zvyklostem mateřskou dovolenou zavedly - trvá 8 týdnů. Rodičovský příspěvek je pro Američany něco nemyslitelného. V zemi je naopak zvykem žít po celý život v dluzích, které často začínají založením rodiny - stát poskytuje novomanželské půjčky ve výši 200 až 400 tisíc dolarů, které slouží zejména k pořízení bydlení. To je naopak proti České republice benefitem, je ale třeba myslet na to, že půjčka není poskytována bezplatně.

Pokud je dítě nemocné, první měsíce provází komplikace a nebo nedejbože skončí v inkubátoru například kvůli předčasnému porodu, částky jdou do milionů korun. Novorozenci je také nutné po 60 dnech zřídit zdravotní pojištění, jehož cena je v průměru 350 dolarů (8 500 Kč) měsíčně. Stejně jako v České republice nabízí USA zdarma školky od 4 let s možnostmi půldenní nebo celodenní docházky v závislosti na konkrétním státu. Obě možnosti jsou placené z výdajů státní administrativy.

Náklady na příchod potomka a jeho první roky života jsou tak proti zvyklostem v Česku navýšeny o cenu samotného porodu, zdravotního pojištění a jakékoli medicínské péče, kterou by potomek i matka vyžadovali. Mateřská dovolená neexistuje, rodičovská také ne. Američané si ale mohou ze svých příjmů odepsat až 2 500 dolarů ročně na daních. Na samotném zdravotním pojištění pro dítě ale zaplatí více, spoluúčast pojišťoven navíc vyžaduje stovky dolarů na běžná vyšetření.

V České republice je zdravotní péče zdarma, porod zdarma, zdravotní pojištění zdarma a rodiče si také odepisují dítě z daní, což jim nese od 25 do 37 tisíc korun ročně. Vše je hrazeno z odvodů na zdravotní pojištění, takže i nízkopříjmové Češky na rozdíl od Američanek využívají dostupné zdravotní péče. Američankám zůstane svoboda volby v podobě výběru zdravotního pojištění, samotné zákroky jsou ale násobně dražší a také spoluúčast na nákladech je s Českou republikou neporovnatelná. Školky jsou zdarma v obou státech a americké děti do nich mohou nastoupit od čtyř až pěti let. V Česku dětí chodí do státem provozovaných školek o rok dříve.

U amerického systému zdravotnictví je třeba se zastavit, občany provází po celé jejich životy. Prvně je třeba upřesnit, že zdravotní pojištění je zajišťováno soukromými společnostmi, ty si konkurují a nabízí rozličné plány pojištění, které se liší v měsíčních platbách, spoluúčasti a rozsahu péče, kterou pojištění kryje. Pojištění pro jednotlivce stojí průměrně až 800 dolarů měsíčně (20 000 Kč) a zahrnuje spoluúčast ve výši 20 % až do dosažení limitu, který je nastaven na 9 000 dolarů ročně (225 000 Kč) - poté všechny kryté zákroky hradí pouze pojišťovna a spoluúčast dále není vyžadována. Kryté nejsou služby zubních a očních lékařů.

Běžné úkony v rámci zdravotních služeb pak pacient s aktivním pojištěním zčásti hradí, průměrné ceny vychází takto:

V USA je tak zdravotní péče - i v případě dětí a novorozenců - zpoplatněná a pojištěnci zdravotních pojišťoven nemají péči zdarma, i ti musí doplácet mezi 20 až 30 % ceny do uvedeného limitu 9 000 dolarů ročně. Soukromé pojišťovny navíc nabízí striktní plány a levnější pojištění kryje služby pouze některých specialistů, nikoli všech nemocnic a ordinací jako v České republice. Dostupnost i ceny zdraví a služeb jsou tak v České republice na mnohonásobně vyšší úrovni než v USA.

Nemocenská v USA neexistuje. Některé státy zavedly povinnost pro zaměstnavatele, kteří mají více než 50 zaměstnanců, proplácet až 40 hodin nemocenské ročně, což bylo vnímáno jako přelomové rozhodnutí. Maximální doba placené nemocenské v USA tak činí 5 pracovních dnů.

V České republice je tak oproti USA pacienty hrazena pouze zubní péče, a to v některých případech pouze částečně.

Systém vzdělání v USA nabízí širokou síť základního a středního vzdělání, které poskytují státy a docházka je zdarma. To se týká škol s kódem K-12, tedy elementary schools a high-schools, což jsou obdoby našich základních a středních škol. Studenti absolvují high-school kolem věku 18 let. Zde bezplatné vzdělání končí. Stejně jako v České republice rodiče platí za některé učebnice, pomůcky a obědy - systémy se nápadně podobají.

V České republice může i dítě z nízkopříjmové rodiny pomýšlet na studium medicíny, má to sice těžší a pravděpodobně bude třeba doplnit během studií příjem z brigády nebo částečného úvazku, není to ale nemožné a škola je zdarma. V USA to tak není. Doktoři, právníci ale i inženýři průměrně zakončí vzdělání se značnými dluhy.

Pro příklad článku počítám průměrné ceny a vzniklé dluhy ze studentských půjček pro tří obory, právníky, doktory a inženýry.

Mohlo by se zdát, že úroky budou u státem poskytovaných studentských půjček přívětivé, opak je ale pravdou. Úročení státní půjčky je na úrovni 7 % p.a. se splatností 10 až 25 let zatímco soukromé financování pro studenty je ještě násobně dražší.

Na základě tří výše zmíněných příkladů tak může vaše úspěšné dítě v USA skončit po vysokoškolském studiu s dluhem od 1 milionu do 8 a více milionů, bude-li se chtít stát lékařem či lékařkou. V České republice studuje zdarma a to na všech oborech, soukromé školství spíše to státní doplňuje a univerzity zřízené státem jsou v Evropě dominantní. V USA jsou nejlépe hodnocenými školami ty soukromé - Harvard, MIT, Stanford - a tamější studenti si připlatí.

Tak jsme úspěšně porodili, dostudovali a zatím nezbankrotovali. Bereme v úvahu zatížení studentskými půjčkami a porozhlédneme se na průměrné mzdy ve dvou státech, které budou příkladem pro upřesnění amerických životních nákladů. Půjde o výkladní skříň republikánů, stát Florida a výkladní skříň demokratů, město New York. Aby byla analýza vyvážená, nebudu volit pro porovnání floridské Miami, ale menší Orlando.

Američané se těší nízkému zdanění příjmů - sociální odvody si řeší sami, zdravotní pojištění si hradí sami a v modelových příkladech je třeba zohlednit zdanění 5,1-10,3 % v případě New Yorku a nulové zdanění příjmu na Floridě.

New York je jednou z největších a neprestižnějších amerických metropolí, kde je citelná bariéra mezi nízkopříjmovými a vysokopříjmovými obyvateli, je nutné tak udělat mzdový medián. Ten vychází na mediánový (nikoli průměrný) příjem 73 950 dolarů ročně před zdaněním.

A teď průměrné náklady pro mediánového obyvatele, který bydlí v 1+kk, platí si zdravotní pojištění a živí pouze sebe, nikoli potomka nebo rodinu.

Po odečtení všech základních nákladů jakými jsou nájem, zdanění, zdravotní pojištění, doprava, základní služby (utilities) a průměrná útrata nízkopříjmového občana za potraviny, vychází roční náklady Newyorčana na 74 500 dolarů.

Výsledek? S příjmem 1,7 milionu Kč ročně v New Yorku nepřežijete - jedna zlomená noha vás pošle do insolvence.

Orlando je oproti New Yorku malým městem s 320 000 obyvateli - taková americká Ostrava. V dojezdové vzdálenosti jsou krásné pláže a ekonomika města je postavena na obranném, biotechnologickém a polovodičovém průmyslu.

Průměrná mzda je zde podobná jako v New Yorku, zřejmě kvůli pokročilému průmyslu a přidané hodnotě. Lidé mezi 25 až 44 lety pobírají 69 000 dolarů ročně před zdaněním.

Oproti New Yorku je tak život v Orlandu levnější a s průměrným příjmem neskončíte v mínusu, ale naopak vám ze mzdy zbyde něco lehce pod polovinu. Berte ale v úvahu, že bydlíte v 1+kk, utrácíte za potraviny naprosté minimum a kulturní nebo volnočasové aktivity neexistují. I v USA se tak dá přežít a vyjít s průměrným příjmem, jen musíte žít v malém městě.

Americké mzdy ale neobsahují jednu základní složku, kterou máme v České republice a téměř na její existenci zapomínáme - státní důchodové pojištění a sociální pojištění. Jak je již zmíněno výše, v USA neexistuje nemocenská. Neexistují ani státní důchody (u soukromých zaměstnavatelů) a Američané si na penzi spoří ve spolupráci se zaměstnavatelem a nebo úplně sami.

Soukromé společnosti nemají v USA povinnost odvádět zaměstnancům část příjmů na důchodové účty. Zaměstnanci si tak na důchod spoří sami svépomocí nebo za využití jednoho ze dvou programů IRA. Buď můžete vkládat nezdaněné peníze a zdanit je při výběru a nebo vkládáte zdaněné peníze a výběr finální částky máte nezdaněný. Z důchodového účtu při využití druhé možnosti můžete čerpat i v případě nenadálé události typu zlomená noha - o to méně vám ale poté zbyde na samotnou penzi.

USA poskytují státem vyplácené penze pouze státním zaměstnancům. I tak je ale na státní penzi závislých přes 18 milionů Američanů z celkového počtu 56 milionů důchodců, ti pobírají v průměru 1 900 dolarů měsíčně, což odpovídá nájmu jednopokojového bytu v Orlandu. Na druhou stranu mezi soukromými plátci, kteří pracovali mimo státní sektor, jsou penze vyšší a důchodci v USA pobírají průměrně 50 000 dolarů ročně, což odpovídá 80 % průměrné mzdy. Pod hranicí chudoby je 8,2 milionu důchodců, což odpovídá 14 % všech Američanů v důchodovém věku. Celkově je pak v USA pod hranicí chudoby přes 30 milionů lidí.

Lze tak konstatovat, že americký systém odměňuje úspěšné, kteří si sami spoří a na důchod se připravují. Ze státní penze nelze přežít ani v menším městě. Průměrný Američan si ale odpovědně spoří a do penze odchází s 80 % průměrné mzdy.

V České republice je průměrný důchod (1.1. 2023) na úrovni 21 000 Kč a nájem bytu 1+kk v metropoli vychází průměrně na 14 700 Kč, tedy lze opět konstatovat, že za státní penzi v ČR si toho Češi pořídí více, než Američané. Důležité je podotknout, že důchodci v USA stále musí platit zdravotní pojištění, Češi mají v důchodovém věku, kdy jsou zvlášť náchylní ke zdravotním komplikacím, přístup k zdravotní péči bezplatný.

Stranou konverzace by neměla zůstat ani bezpečnost. Česká republika je na indexu GPI 8. nejbezpečnější země světa, zatímco spojené státy skončily až na nelichotivém 132. místě.

Průměrný zaměstnanec si v Ústí nad Labem vydělá 40 000 Kč. Za metr čtvereční pronájmu zaplatí 197 korun a tak 60 metrový byt vyjde na zhruba 12 000 Kč. Zdravotnictví má bezplatné, školství jakbysmet a z platu se mu již odvádí částka na důchodový účet. Když onemocní a nebo přijde nenadálý úraz, stát mu vyplácí nemocenskou po dobu jeho absence v zaměstnání. Po odečtení nákladů na 60 metrový třípokojový byt (pro Američany nemyslitelné) a základní služby včetně potravin zbyde občanům České republiky zhruba 30 až 40 % mzdy. Na nákladech se dá po americkém způsobu ušetřit pronájmem bytu menšího, například 35 metrového - v peněžence zbyde více.

Taková úroveň života je v USA nemyslitelná. V mládí absolvujete silně zadlužení, zdravotní komplikace jsou noční můrou a ačkoli podléháte nižšímu zdanění, v případě neúspěchu nebo nenadálé události jste odkázaní pouze sami na sebe. V ČR a EU mají občané v zádech robustní sociální státy, které je nenechají padnout a poskytují nepřeberné množství služeb, které srovnávají podmínky pro rodiny s rozličnými příjmy.

Státní penze poskytuje českým občanům i u soukromých zaměstnavatelů vyšší příjem než je americký ekvivalent a nadto mají hrazené zdravotní pojištění. V Praze poté průměrný zaměstnanec pobírající mediánovou mzdu 46 400 Kč, žijící v 1+kk za průměrných 14 700 Kč žije kvalitněji, než Američan v New Yorku - kvalitu zde beru podle zůstatku financí po odečtení základních nákladů. Češi se nemusí strachovat zda onemocní. Vše mají hrazené od narození až do smrti a dostupnost péče je proti USA nesrovnatelná - v každé ordinaci občana ošetří a za vyšetření mimo pohotovost nic neplatí. Pohotovostní poplatek 90 Kč je proti americkým 4 tisícům Kč směšný.

Pokud si čeští občané spoří na penzi také soukromými silami, při předpokládané úspoře 3 000 000 Kč s vyplácením během pobírání průměrného důchodu po dobu 20 let dosáhnou vyššího poměru penze a mzdy než Američané. K dosažení příjmu navíc přitom stačí spořit 3 000 Kč měsíčně po dobu 30 let při zhodnocení 5 % nebo po dobu života pořídit druhou nemovitost a pronajímat za tržní nájem. Ne všichni to zvládnou, ale i tak zde možnosti máme. Američané důchod nepodceňují a na penzi spoří celý život - nemají jinou možnost. Když to nezvládnou, skončí pod hranicí chudoby a na ošetření v důchodu jednoduše nebudou mít peníze.

Můžeme evropské sociální státy milovat a nebo nenávidět. I ten nejzarytější kapitalista, jako jsem já, ale v porovnání s americkou realitou musí konstatovat, že úroveň služeb v EU je na špičkové úrovni. I v České republice se stále máme lépe než průměrný Američan.

Průměrného Američana ale většinou nikdy nepotkáme, protože přes 60 % občanů USA nikdy Evropu nenavštíví - je to pro ně příliš velký luxus.