Článek
Neměli přehnané nároky - stačil jim menší byt, pokud možno ne úplně na kraji města, a samozřejmě za cenu, kterou by zvládli. A právě na té ceně nakonec ztroskotaly jejich původní plány. Byty v jejich městě totiž stály mnohem víc, než kolik měli našetřeno. Pak ale narazili na nabídku, která vypadala skoro jako zázrak. Jenže zázraky se obvykle nedějí, a tento případ nebyl výjimkou.
Příliš dobrá nabídka
„Na ten inzerát jsme narazili náhodou,“ vypráví dnes Markéta, když sedíme u kávy v jejich skutečně nakonec koupeném bytě. Ale to předbíhám. „Manžel zrovna koukal na reality a najednou na mě volá z obýváku - hele, tenhle byt je o půl milionu levnější než všechny ostatní v té lokalitě!“
Petr, který mezitím dorazil z práce, přikyvuje. „Nejdřív jsem si myslel, že je to nějaký podvod, nebo že tam bude háček typu - kuchyň v katastrofálním stavu, nefungující topení… Však víte, realitní inzeráty umí být zrádné.“
Zavolali na uvedené číslo. Makléř se představil jako pan Urban a potvrdil, že cena je správná. „Byli jsme z toho paf. Prý majitelé nutně potřebují byt prodat, stěhují se do zahraničí a za rychlý prodej jsou ochotni jít s cenou dolů,“ pokračuje Markéta.
Domluvili si prohlídku hned na druhý den. Byt vypadal překvapivě dobře. Žádné zásadní vady, slušný stav, relativně nová kuchyňská linka. A ta lokalita! Blízko do centra, pár kroků na autobus, v okolí veškerá občanská vybavenost.
Makléř jako mistr prodeje
Pan Urban na ně působil jako profesionál, který své práci rozumí. „Ukazoval nám každý detail bytu, na všechno měl odpověď. Dokonce nám vyprávěl historky o tom, jak jsou sousedi fajn a že je to výborná investice,“ vzpomíná Petr. „Když jsme se ptali na právní stav nemovitosti, oháněl se frázemi jako ‚samozřejmě vše v naprostém pořádku‘ nebo ‚žádné právní vady nemovitost nemá‘.“
Markéta se při těch vzpomínkách usměje, ale je to úsměv hořký. „Jenže on lhal. A lhal hodně, jak jsme pak zjistili.“
Nadšení z bytu a relativně nízké ceny jim zatemnilo úsudek. Složili rezervační poplatek 50 tisíc korun a domů odcházeli s pocitem, že mají neskutečné štěstí.
„Ještě na schodech mi Urban navrhoval, že má svého právníka, který všechno připraví. Prý abychom to měli bez starostí,“ říká Petr. „Já mu odpověděl, že díky, ale máme vlastního. Tou dobou mě vůbec nenapadlo, proč byl tak horlivý, abychom využili právě jeho člověka.“
Odhalení pravdy bylo šokem
O dva dny později Petrovi volal rodinný právník Martin. „Mám pro vás špatné zprávy. Ten byt je zatížený zástavním právem. A není to jen jedno.“
„Cože!? To není možné!“ reagoval šokovaně Petr. Markéta, která ten hovor slyšela, jen nevěřícně koukala.
Právník jim vysvětlil, že současný majitel bytu použil nemovitost jako zástavu pro několik půjček u nebankovních společností. Celková výše dluhů byla téměř 500 tisíc korun. Kdyby Černí byt koupili, převzali by i tyto dluhy. A pokud by se bývalý majitel rozhodl půjčky nesplácet, věřitelé by mohli sáhnout na jejich nový byt.
„V tu chvíli nám to došlo,“ vzpomíná Markéta. „Proto ten byt prodávali tak pod cenou. Asi doufali, že narazí na někoho, kdo si neověří právní stav nemovitosti.“
Trapná konfrontace
Následoval nepříjemný telefonát s makléřem. „Volal jsem mu hned, jak jsem položil telefon našemu právníkovi,“ vypráví Petr. „Urban nejdřív zapíral, pak se vymlouval, že o tom nevěděl, a nakonec tvrdil, že to není takový problém a dá se to vyřešit.“
„Přitom je naprosto jasné, že o tom moc dobře věděl,“ dodává naštvaně Markéta. „Chtěl prodat rychle, inkasovat provizi a pak ať si s tím noví majitelé poradí, jak umí. Proto nám tak vnucoval svého právníka.“
Černí okamžitě od koupě odstoupili a žádali vrácení rezervačního poplatku. „To byl další boj,“ vzdychá Petr. „Urban se vymlouval, odkládal to, pak tvrdil, že peníze už poslal majiteli. Nakonec to vylekal až náš právník, když mu pohrozil žalobou.“
Peníze dostali zpět až po měsíci. Mezitím přišli o několik jiných nabídek a museli začít hledat od začátku. Nakonec si koupili menší byt, než původně chtěli, protože ceny mezitím ještě vzrostly.
Poučení, které se hodí každému
„Kdyby nám to náš právník neřekl, klidně bychom ten byt koupili,“ říká Markéta. „A pak bychom možná za pár let zjistili, že ho můžeme ztratit kvůli dluhům předchozího majitele. To by byla katastrofa.“
Petr souhlasně přikyvuje. „Dneska vím, že je před koupí bytu naprosto nutné ověřit si, jestli na něm neváznou dluhy, zástavní práva nebo exekuce. Není to nic složitého - stačí výpis z katastru nemovitostí. Ale kolik lidí to skutečně udělá?“
Jejich zkušenost není bohužel ojedinělá. Realitní makléři bývají většinou poctiví profesionálové, ale najdou se i tací, kteří zatajují zásadní informace, jen aby prodali.
„Když nad tím zpětně přemýšlím, byly tam varovné signály,“ zamýšlí se Markéta. „Především ta podezřele nízká cena. Pak to jeho vnucování vlastního právníka. A taky to, jak vždycky zamluvil naše konkrétnější dotazy na majitele.“
Dnes už bydlí jinde, ale tu zkušenost považují za cennou, přestože nepříjemnou. „Hlavně si pamatujte - když je něco příliš dobré, aby to byla pravda, tak to pravděpodobně pravda není,“ uzavírá Petr. „A než koupíte nemovitost, vždycky, opravdu vždycky si nechte prověřit její právní stav.“
