Článek
Nevím, jestli to byla náhoda nebo osud. Náhody prý neexistují a o osudu se toho zase namluví až hanba. Každopádně jsem v polovině března jela na jeden z mých kurzu ručních prací. Byla jsem domluvená s přáteli z Klatov, a tak po tom, co jsem je vyzvedla, vydali jsme se na cestu. Protože jsou Jana a Pavel znalci Klatovska a Šumavy upozorňovali na místa, kterými jsme projížděli. To už jsem se těšila nejen na samotný kurz ve Velharticích, ale i na místa v okolí, kde se to zajímavými příběhy přímo hemží.
Jednou z navštěvovaných lokalit, která je sice současná a s dávnou historií nemá mnoho společného je chata, respektive dům Jana Wericha. Toho není třeba nijak představovat. Známý herec a spisovatel, ale také jako milovník přírody a Šumavy především si v roce 1938 nechal postavil chalupu v údolí říčky Ostružná, což je od Velhartic coby kamenem dohodil. Ovšem v jeho plánech to nebyl obyčejný dům a už vůbec ne dům podobný šumavským chalupám.
Poprvé přijel Werich do Velhartic ještě před 2. světovou válkou a kouzelné místo pod středověkým hradem u říčky ho ihned okouzlilo. Byla z toto láska na první pohled.
Werichova žena Zdena koupila od majitele sousedního mlýna pozemek za tehdejších 27 335 korun. Z jedné strany obtékala parcelu říčka, z druhé náhon, z čehož měl herec jako vášnivý rybář velikou radost.
Architekt František Zelenka si se zájmem vyslechl ještě tajný plán o tom, jak by měl dům vypadat. Chvíli kroutil hlavou, pak si vzal čas na rozmyšlenou, a nakonec si plácli. Dům měl totiž vypadat jako chaloupka z Karafiátových Broučků.
Začalo se stavět a v roce 1938 mohl dům přivítat první hosty. Opakovaně potom k Werichům jezdili jejich herečtí kolegové jako Vlasta Burian, Jaroslav Vojta, Ljuba Hermanová a spousta dalších. Místo bylo nazváno Údolím štěstí.
Werich trávil na chatě pravidelně celé léto. Nejraději sedával pod vrbou, kde psal. Ve svém typické venkovském úboru, což byla kostkovaná košile, kraťasy a klobouk chytal pstruhy, které pak jeho žena připravovala hostům. Oba, Jan i jeho manželka Zdeňka byli tak zvaní „leťnáci“, takže v zimě do Velhartic téměř nejezdili.
Právě tady herec prožil i své poslední okamžiky. V roce 1980 zde upadl do bezvědomí a následně byl převezen do nemocnice, kde 31. října zemřel.
Svoji manželku Zdenu, rozenou Houskovou, přežil o pouhých šest měsíců. Byla vyučená švadlena a návrhářka divadelních kostýmů a vzali se v roce 1924.
V manželství se jim narodila dcera Jana. Dožila se však pouhých 46 let. Zemřela rok po svých rodičích na rakovinu. Od ní se Werichovi dočkali vnučky Zdeny, která žije ve Švýcarsku, kde pracuje jako psycholožka. Ta je uváděna jako současná majitelka nemovitosti.
Dům je dnes obrostlý stromy, které stejně jako okolní příroda pamatují Jana Wericha. Jenom v říčce Ostružné už pstruzi nejsou. Podél jedné strany pozemku vede silnice do Velhartic. Na druhé straně u Ostružné začíná klidná lesní cesta, která je dnes součástí naučné stezky Velhartice.
Nenáročná procházka začíná na velhartickém hradě. Z městečka vede stezka k přírodní rezervaci Borek, kolem říčky Ostružné a končí u Werichova domu, postaveného jen kousek od silnice. Délku necelých pět kilometrů zvládne každý.
Zdroje:
