Článek
Den, kdy se zázrak stal.
Byl to den jako každý jiný. I když byl a nebyl.
Brzy ráno mě čekala cesta k lékaři na odběry. Protože se takové lékařské úkony provádí brzy ráno a cíl cesty byl vzdálený zhruba padesát kilometrů bylo třeba vyjet již za tmy. Samozřejmě před cestou ještě oškrábat a rozmrazit auto. A počítat s námrazou na vozovce.
I přes časnou ranní hodinu mě překvapil hustý provoz. Jenže ať je řidič sebeopatrnější a předvídá i nemožné, stejně může narazit. Přesněji nenarazila jsem já, ale někdo jiný. A to rovnou do stromu přímo před OU. Muselo k tomu dojít před pár minutami, protože záchranné složky se teprve sjížděly. Zdržení trvalo necelých třicet minut a poté jsme všichni, za asistence dopravní policie, mohli pomalu pokračovat.
Určená objížďka byla sice delší než původní trasa, ale nakonec se ukázalo, že to vůbec nebyla ztráta času.
V ranním mrazivém oparu se před mýma očima najednou vynořil skvost zvaný Mariánská Týnice. Nádhera, která i přes tu časovou ztrátu stála za to.
Barokní stavba se zjevila náhle, jako by vystoupil ze zimního oparu vyloupla perla. Při pohledu na tu nádheru jsem úplně zapomněla na strach z odběru krve, dezinfekční pach nemocnic a bílé pláště doktorů.
Stejně jako i jinde se v Mariánské Týnici střídaly časy dobré s těmi horšími. Ves patřila bohatému a slavnému klášteru cisterciáků v Plasích, takže zde stál kostel už v polovině 13. století. Od začátku 17. století začali poutníci navštěvovat kostel kvůli soše Panny Marie od anděla pozdravené.
Poutníci, jak známo přináší mimo jiné i peníze. A tak se opat Tyttl rozhodl požádat architekta Jana Blažeje Santiniho o plány k výstavbě nového kostela. Projekt byl hotový v květnu 1710 a v červenci 1711 opat vysvětil základní kámen nového kostela Zvěstování Panny Marie, který byl slavnostně vysvěcen až v roce 1762.
Uctívané sousoší Zvěstování Panně Marii bylo přeneseno do nového chrámu až dne 17. července 1777.
Jenže za pouhých sedm let byl plaský klášter zrušen a areál chátral. Pozdější majitelé rod Metternichů do konce z kostela udělal sýpku. Jako by to nestačilo, v roce 1920 se zřítila celá kopule. Teprve po druhé světové válce, kdy bylo v areálu zřízeno muzeum, se začalo s postupnou rekonstrukcí.
Mariánská Týnice byla a stále je vyhledávaným poutním místem. Říká se, že když si stoupnete tam, kde je koruna Panny Marie, tak je nad vámi zásuvka do nebe.
Celkem je zaznamenáno sto šest zázraků. Uzdravilo se tu množství lidí. Někteří hluší začali slyšet a chromí chodit. Jedna z legend vypráví o těhotné mlynářce, která spadla pod mlýnské kolo. Nejenže vyvázla bez zranění, ale i dítě se narodilo zdravé. Jindy z vozu vypadl velký kámen a nikoho nezranil. Dokonce ani při stavbě kostela nebyl zaznamenaný žádný úraz. Říká se, že Panna Maria zde drží ochranný deštník.
Nová kupole byla nad chrámem Zvěstování Panny Marie vztyčena teprve v roce 2005, stejnou metodou a ze stejného materiálu jako kdysi za Jana Blažeje Santiniho.
Z původního vybavení kostela se dochovalo jen málo, například rokokový oltář, opatské křeslo Eugena Tyttla nebo kulisa hlavního oltáře se čtyřmi malovanými figurami řádových patronů cisterciáků a čtyři malované kartuše.
To, co se nestihlo dostavět ve století osmnáctém, protože chyběly peníze a jak se později ukázalo i čas, bylo dokončeno ve století jednadvacátém. Jedná se o druhý ambit, tři mariánské kaple. Stavělo se ze speciálně vyrobených ručně pálených cihel a podle původních technologií.
Kromě církevního areálu nabízí Mariánská Týnice i překrásné arboretum. Základ tvoří staré odrůdy ovocných stromů jako například mišpule, kdouloň nebo různé druhy peckovin. Jako zajímavost je keř klokoče zpeřeného, jehož semena byla používána k výrobě růženců. Zahradu dotvářejí záhony s růžemi mnohokvětými, svídou, hortensiemi, levandulí, kopretinami, hvozdíky, violkami vonnými, rozrazilem a liliemi.
Takže obávaná cesta do zdravotnického zařízení se nakonec ukázala jako krásný výlet do zajímavého poutního místa. Samozřejmě vyjma oné hodiny strávené v ordinaci lékaře.
Zdroje:
