Článek
Myslela jsem, že doba, kdy bylo zboží v omezeném množství a pouze na příděl, je dávno pryč. Že doba, kdy ve frontě stojím já, o pár metrů dál můj přítel a o kousek dál jeho matka, už nikdy nenastane. Ale mýlila jsem se. Ne, že bychom dnes museli někde stát ve frontě, aby se na nás dostalo. Jenže když jsem si chtěla koupit zákusky, prodavačka mi odmítla prodat takový počet, jaký jsem chtěla.
Máme návštěvu
Mají přijet naši známí, a tak je potřeba je trochu pohostit. Stát v kuchyni a péct nějaké dezerty se mi moc nechce. Vyřeším to stejně jako pokaždé – prostě zajdu do cukrárny a koupím tam pár zákusků. Nic extra, klasicky nějakého indiána, větrník a možná laskonku. Ke kávě to bude stačit. Plán byl tedy jasný a já hned ráno vyrazila do místní cukrárny. Tam mě ale čekal šok.
Poprosím tohle a tamto
Přicházím do cukrárny, nikde nikdo, ve vitríně spousta zákusků. Chvíli si je prohlížím, jestli se budu držet původního plánu, nebo nakonec koupím něco jiného. Mám jasno – to, co jsem chtěla, vypadá skvěle. Prodavačka za pultem mě vyzve k objednávce, já si vezmu větší krabici a začnu:
Dám si 5 velkých indiánů, 5 větrníků a k tomu ještě 5 laskonek. A pokud v krabici zbude místo, přidám ještě něco malého navíc.
Takové množství zákusků vám prostě neprodám
Prodavačka koukne do regálů, přepočítá, co má k dispozici, pak zvedne zrak a naznačí, že bude problém s množstvím, které chci. Prý mi 15 kusů prodá, ale musím je víc nakombinovat – ideálně 2–3 kusy od každého druhu, abych jí nevykoupila většinu toho, co má v nabídce. Zůstávám zaraženě stát a přemýšlím, jestli to myslí vážně. Vysvětluji jí, že tyhle druhy mám nejradši a že 5 kousků od jednoho druhu přece není nic tak enormního, abych si na ně musela dělat objednávku předem.
„Takové množství zákusků vám prostě neprodám,“ zopakovala prodavačka a pokračovala v nabízení všemožných kombinací. Abych měla svých 15 kousků a ona zároveň pořád vesměs plné regály. Začala dokonce sama dávat pár kousků do krabice podle svého uvážení, bez ohledu na to, jestli mi chutnají, nebo je vůbec chci. Nechala jsem ji přitom být.
Tak na shledanou
Když už měla v krabici asi 6 kousků, zvedla ke mně oči a ptala se, co dalšího může přidat. Suše jsem odvětila, že vůbec nic. A že si tohle může klidně zaplatit a sníst sama. Já chtěla svůj výběr, ne to, co potřebuje nutně prodat. Otočila jsem se na podpatku, bez pozdravu odešla, sedla do auta a zamířila do deset kilometrů vzdálené vesničky, kde je menší místní obchod s cukrárnou a pekárnou. A tam žádný problém nenastal – odjížděla jsem s patnácti zákusky přesně podle svých představ.
Když někdo nechce moje peníze, tak je nedostane
Pokud je té paní prodavačce milejší, že jí zákusky v regále zůstanou a ona bude doufat, že je postupně během dne vyprodá, prosím. Pro mě to ale pro-zákaznický přístup rozhodně není. Z mého pohledu je základem úspěchu prodat co nejvíc a co nejdříve. Ale v téhle cukrárně to patrně vidí jinak. Je to jejich byznys, jejich pravidla. Jen by si měli uvědomit, že moje peníze tam už nikdy v životě neuvidí.
