Článek
Jsou obchody, kde jsou široké uličky, čisto a uklizeno, kde je zboží precizně naskládané v regálech, aby si zákazník mohl jen přijít, sáhnout a odejít. No a potom jsou obchody, kde je tomu bohužel přesně naopak: neuklizeno, špína, po uličkách rozházené krabice, položené palety. A když přijdete k regálu, místo vyrovnaného zboží leží jen hozená papírová bedna.
Koupila bych si, ale…
Přicházím k regálu s mléčnými výrobky. Koukám, hledám, a to, co potřebuji, tam nevidím. Až po chvíli si všimnu cenovky úplně dole – a u ní místo vyrovnaného zboží jen hozená krabice. No co už, vezmu si to z ní. Jenže brzy zjistím, že se do ní tak snadno nedostanu. Personál prodejny se nejenomže neobtěžoval zboží z krabice vybalit, ale ani tu krabici otevřít. Dokonce neprořízl ani lepicí pásku. Dostat se do ní je z pohledu zákaznice prostě nemožné.
Opravdu jsem neměla v úmyslu dřepět u kartonové krabice a dolovat z ní obsah, který je uvnitř. Tedy pokud tam vůbec není úplně jiná krabice, která nesouvisí s cenovkou pověšenou na regálu.
To je vaše práce, ne moje
Zrovna se kolem sune prodavačka, která tlačí paletový vozík naložený dalším zbožím. Hned ji odchytávám: ráda bych nakoupila, ale nedokážu se dostat do krabice se zbožím, které chci a potřebuji. Prodavačka zašmátrá v kapsách pracovního mundúru, pokrčí rameny a řekne, že u sebe nemá nůž – prý si musím poradit sama. A chytně se vozíku, že odjede.
Tak to tedy ne! Nebudu tam jak blbec trhat krabici a dolovat z ní zboží. „To je vaše práce, ne moje,“ opakuji a trvám na tom, aby krabici otevřela, nebo ať mi rovnou zavolá svého nadřízeného, vedoucího či manažera prodejny. A najednou nastává změna: paní prodavačka už nikam nespěchá a snaží se problém vyřešit. Očividně to jde, když se člověk důrazně ozve.
A nastala komedie
Čekala jsem, že skočí do skladu pro nůž či jiný nástroj a dvěma rychlými pohyby krabici otevře. Kdepak – z kapsy vytáhla svazek klíčů a začala malá tragikomedie. Kdo se někdy pokoušel rozbalit balík omotaný lepicí páskou klíčem, ví, jak marné to je.
Trhala a pižlala pásku, až se jí to nakonec povedlo. Napůl rozmašírovanou krabici vítězoslavně otevřela a s viditelně rozzlobeným výrazem mi rukou pokynula, že si můžu nabrat. Myslím, že když viděla, že beru jen jeden jediný kus, naštvalo ji to ještě víc. Ale co – není moje práce vybalovat zboží z krabice. Já jsem zákaznice, ne prodavačka.
