Článek
Všechno odstartoval čaj
V supermarketech se vyskytuji velice vzácně. Když už se rozhodnu v některém z nich nakoupit, tak většinou jen kvůli tomu, že mohu získat velké balení oblíbené limonády nebo jiných pochutin za zvýhodněnou cenu.
Tentokrát jsem se vypravil pro XXL balení sýrových kuliček a pár krabiček černého čaje, který u nás mizí závratnou rychlostí. Právě u regálu s čaji došlo k úplné banalitě, která vygradovala do nesmyslných rozměrů.
Do košíku jsem si přihodil dvě krabičky černého čaje a snažil se najít ještě nějaký ovocný pro děti. Po chvíli se v uličce mezi regály objevila černovlasá, dobře vyhlížející žena ve středním věku. Následovala ji stará paní s mobilním chodítkem. Tipl bych si, že jí mohlo být zhruba 80 let.
Chystal jsem se odejít, když vtom mě zarazila tupá rána a šelest rozsypaných kuliček.
„Co sakra děláš, mami?!“ zvolala mladší žena. „To se mi snad zdá!“
„Chtěla jsem to koupit Fanouškovi,“ bránila se roztřeseným hlasem stará dáma.
„Já na tohle fakt nemám čas!“ nepřestávala křičet dcera.
Nedalo mi to a podíval jsem se, co tak hrozného se stalo. Paní se zřejmě snažila natáhnout pro granulovaný čaj v plastové nádobce, která jí ovšem vyklouzla z ruky a spadla. Nárazem odletělo víčko a trocha granulí se vysypala na zem. Úplná katastrofa!
Nešlo jen přhlížet
S tou katastrofou jsem to samozřejmě myslel ironicky, ale rozlícená dcera to brala jako fakt. Když začala lamentovat nad ztraceným časem a zbytečnými problémy se sháněním uklízečky, nervy její maminky to už nezvládly. Usedavě se rozplakala a mně se jí zželelo.
Beze slova jsem vytáhl z peněženky první vizitku, která mi přišla pod ruku a použil ji jako provizorní uklízecí náčiní. Granule jsem tak mohl nahrnout zpět do nádobky a znovu zavíčkovat. Čaj jsem přidal do svého košíku a mlčky odešel.
Zpětné zamyšlení
Tu situaci jsem si v myšlenkách přehrál snad stokrát. Chtěl jsem najít příčinu takového jednání. Nějakou racionální, která by šla pevně uchopit. Nenapadlo mě nic kromě jediného závěru. Když jsou senioři trnem v oku vlastním dětem, tak jak je asi má přijímat celá společnost?
Proč jim musí být neustále předhazováno, že jsou staří, nepotřební a zatěžují systém? Uznávám, že někteří umí být opravdu otravní a neumí se chovat. Jenže těch je podle mě pouze malé procento.
Nemohou stačit tempu naší doby
Chcete-li pár čísel, můžete se na ně podívat třeba TADY. Senioři jsou nuceni se přizpůsobovat tempu, které s sebou nese moderní doba. Kolik z nich ještě nedávno používalo sociální sítě nebo internetové bankovnictví?
Když se nad tím zamyslím, pro některé lidi jsem já osobně seniorem už dávno, viz můj článek
Ještě mi nebylo ani 40 a schytal jsem takovou bídu. Co teprve, až se doopravdy přiblížím skutečnému stáří, které oficiálně začíná v 65 letech? Na to si asi budu muset počkat, ale abych pravdu řekl, tak mě to skutečně děsí.
Zdroj: autorský článek
Zdroj: https://csu.gov.cz/seniori?pocet=10&start=0&skupiny=31&razeni=-datumVydani
