Článek
Dana nakoupila sýry, olivy, udělala domácí pomazánku a upekla slané tyčinky. Věděla, co má která z kamarádek ráda. Pro Markétu chardonnay, pro Lucku červené a pro Jitku něco polosladkého. Mělo to být jejich první setkání po půl roce, kdy se všechny čtyři konečně sešly. Těšila se, že proberou novinky, zasmějí se a na chvíli zapomenou na každodenní starosti. Dvě hodiny před začátkem přišla první zpráva – Lucka se omlouvá, malá má horečku. Půl hodiny nato volala Markéta, že musí dodělat prezentaci na pondělí. Nakonec, deset minut po domluvené hodině, napsala Jitka, že nestíhá poslední autobus. Dana seděla v uklizeném obýváku, na stole talíře s nachystaným jídlem, tři skleničky a otevřená lahev vína. Nalila si první sklenku a cítila, jak se jí do očí derou slzy zklamání.
Když plány zůstanou jen plány
Danin příběh znají mnozí z vlastní zkušenosti. Plánování společných akcí se s přibývajícím věkem komplikuje a setkání, která v mládí byla spontánní a bezproblémová, teď narážejí na přeplněné kalendáře, rodinné povinnosti a vyčerpání po pracovním týdnu. Zatímco ve dvaceti stačilo napsat kamarádce zprávu hodinu předem, ve třiceti a čtyřiceti je třeba plánovat týdny dopředu – a stejně není jisté, že se setkání uskuteční. Dana si prohlížela fotky z vysoké školy, kdy se s holkami vídaly skoro denně, a přemítala, kde se stala chyba. Není to tím, že by na sobě nezáležely. Spíš jako by skutečný život postupně ukrajoval z času, který kdysi měly jen pro sebe.
Psychologové potvrzují to, co Dana cítila intuitivně. S každou další životní rolí – partnerskou, rodičovskou či profesní – se zmenšuje prostor pro pěstování přátelství, která dříve tvořila páteř našeho sociálního života. Nejde jen o nedostatek času, ale i o změnu priorit. Dana si vzpomněla, jak sama před rokem zrušila oslavu Markétiných narozenin kvůli pracovní cestě. Tehdy jí to přišlo nevyhnutelné, teď si uvědomila, jak se asi Markéta cítila. Druhá sklenka vína jí dodala odvahu podívat se na věc z jiné strany – možná je normální, že některá přátelství prostě vyblednou, bez ohledu na to, jak moc se snažíme.
Co dělat, když zůstanete sama s vínem a zklamáním
Dana přemýšlela, jestli udělala chybu ona sama. Možná měla plánovat s větším předstihem. Anebo zjistit, jestli holky vůbec stojí o společný večer. Nejtěžší na celé situaci bylo přijmout, že ačkoli všechny čtyři mluvily o tom, jak se na sebe těší, jen pro Danu byl ten večer skutečnou prioritou. Po třetí sklence si uvědomila, že nejhorší, co by mohla udělat, je brát si to osobně. Život každé z nich se ubíral jiným směrem. Lucka má dvě malé děti, Markéta se snaží o povýšení v práci a Jitka se čerstvě přestěhovala za město. Nejde o to, že by na Daně nezáleželo – prostě teď řeší jiné věci.
Místo toho, aby večer propadla sebelítosti, rozhodla se Dana využít nečekaný čas o samotě. Pustila si oblíbenou hudbu, kterou ostatní moc nemusely, vzala si knížku, na kterou neměla čas, a dopřála si dlouhou koupel. Na talíři s občerstvením si udělala malou hostinu jen pro sebe. Uvědomila si, že ačkoli strávit páteční večer jinak, než plánovala, není ideální, není to ani konec světa. V tichu vlastního bytu přemýšlela o tom, jak moc se upíná na představu, že přátelství musí vypadat stejně jako před deseti lety.
Čas na nové strategie
S poslední sklenkou vína v ruce se Dana rozhodla, že příště to udělá jinak. Místo velkých plánů, které se těžko realizují, zkusí neformální setkání ve dvou. Možná oběd s Markétou v poledne, procházku s Jitkou o víkendu nebo návštěvu u Lucky doma, kde může pohlídat děti, zatímco si její kamarádka na chvíli odpočine. Pochopila, že udržet přátelství v dospělosti vyžaduje víc flexibility a realističtějších očekávání. Některé vztahy se prostě mění nebo slábnou, jiné zase posilují.
Dana si také uvědomila ještě jednu věc – možná je čas rozhlédnout se po nových přátelstvích. Ve třiceti a později je mnohem těžší navazovat hluboké vztahy než v době školy, ale není to nemožné. Vzpomněla si na kolegyni z práce, se kterou si rozumí, ale nikdy ji nenapadlo pozvat ji mimo kancelář. Na sousedku, která vždycky ochotně zalije květiny, když Dana jede pryč. Na ženu z jógy, která se na ni pokaždé usměje a prohodí pár slov. Možná by stálo za to zkusit to.
Když vypijete lahev sama
Ráno se Dana probudila s mírnou kocovinou a s překvapivým pocitem klidu. Ten večer o samotě jí ukázal něco důležitého – že dokáže být v pohodě i bez společnosti, kterou tak zoufale plánovala. Prázdná lahev od vína už jí nepřipadala jako důkaz neúspěšného večera, ale spíš jako symbol spontánnosti, která v jejím životě chyběla. Vzala telefon a napsala holkám zprávu – bez výčitek, bez tlaku. Jen aby věděly, že je má ráda, i když se jim nepodařilo sejít.
Ten večer změnil Danin pohled na přátelství. Přestala se upínat na představu, že pravé kamarádství vyžaduje časté společné večery a dlouhé hovory. Pochopila, že v určité životní fázi je normální, že se věci mění, a že to neznamená, že by na sobě přestaly záležet. Zklamání z nepovedeného večera se změnilo v tiché přijetí toho, že každý vztah má svou vlastní dynamiku a že někdy je v pořádku být sama – třeba i s celou lahví vína.
