Článek
Před pár dny jsem četl článek týkající se politických kampaní, z něhož vyplynulo, že náklady na takovou kampaň jsou na jednu politickou stranu omezené na 90 milionů Kč. Tedy až 90 milionů, které se použijí na plakáty, besedy s občany, billboardy, reklamy na sociálních sítích a další nesmysly. Cíl je jediný: zblbnout voliče natolik, aby byl daný subjekt zvolen. Zní to povědomě? Je to neskutečně odporná praxe.
Katastrofální současný stav
Na podzim tohoto roku nás čekají volby do Poslanecké sněmovny, v nichž podle očekávání bude současná vládní koalice horkotěžko hájit pozice. Předvolební boj začal už teď: plakáty o tom, že miliardy se dají místo na válčení „rodinám“, visí přinejmenším v Praze na každém druhém sloupu. Představte si, kdyby strana, která tohle prosazuje, byla ze zákona povinna to v případě zvolení do puntíku splnit.
K tomu je ovšem nesmírně daleko. Politické strany nejenže mohou obelhávat voliče v kampaních a nenesou žádnou odpovědnost za plnění svého programu, ale poslanci dokonce ani nemohou být automaticky trestně stíhaní, jestliže poruší zákon. Kdo jiný by přitom měl být reprezentativní osobnost a vést příkladný život, když ne politik? Chceme, aby nám vládl někdo, kdo by jinak seděl ve vězení?
Tahle praxe logicky napomáhá tomu, že do politiky vstupují lidé hlavně kvůli osobními prospěchu. Nejde přitom zdaleka jen o finanční odměnu, která je diametrálně vyšší než v drtivé většině ostatních povolání, ale také o zmíněnou nemožnost trestního stíhání. Zjednodušeně řečeno: pokud jste gauner, jděte do politiky. Nic vás neochrání tak dobře jako vítězství ve volbách.
Jednoduché zveřejnění programu
Místo stovek milionů, které letos padnou na kampaně, navrhuji úplný zákaz takového cirkusu. Ty stamiliony mohou být vynaloženy mnohem smysluplněji. Nedává snad smysl, že pokud někdo pracuje co nejlépe na svém marketingu, musí v tom ostatním zákonitě zaostávat? Úkolem politické strany, pokud se dostane do volených úřadů, je spravovat řádným způsobem svůj resort, nikoli být zvolena. Šílenství, které s půlročním předstihem už odstartovalo, napovídá, že cíle jsou přesně opačné.
Předvolební kampaně před volbami do Poslanecké sněmovny jsou ostudou téhle země, kterou dokážou trumfnout snad jedině veřejné debaty kandidátů na prezidenta. Od doby, kdy byla zavedena jeho přímá volba, ten proces neproběhl ani jednou důstojně. V případě ostatních voleb to není jiné. Doslechl jsem se dokonce, že existují kandidáti, kteří si zaplatí řetězové e-maily očerňující protikandidáta. Nemám s tím žádnou osobní zkušenost, z okolí však vím, že něco takového skutečně existuje. Zdráhal jsem se tomu uvěřit, ale někteří lidé takový spam považují za cenný zdroj informací.
Co tedy s tím? Jednoduše: nechť existuje internetový portál, na kterém budou srozumitelně a stručně zveřejněny programy všech politických subjektů kandidujících v aktuálních volbách. Příslušnou databázi jistě není těžké vytvořit, už s ohledem na to, že už dlouhá léta existují volební kalkulačky kladoucí si za cíl pomáhat nerozhodnutým voličům. Pro lidi, kteří nepoužívají internet, mohou být programy vyvěšeny u každého obecního úřadu. Nic složitého a jistě mnohonásobně levnější než 90 milionů na kampaň za jedinou politickou stranu.
V současné době politické subjekty vedou diskuze na sociálních sítích, platí billboardy, marketingové týmy, dělají ze sebe šašky tu jednoho, tu druhého typu, aby oslovily příslušné skupiny voličů. O jejich konkrétním programu se taktně mlčí. Přitom nic jiného by voliče zajímat nemělo. Respektive, já bych měl jasno: pokud se 60letý chlap předvádí na sociálních sítích, místo toho, aby důstojně prezentoval svůj program, jak vést tuto zemi, můj hlas 100% nedostane.
Trestní odpovědnost politiků
Výše už jsem naznačil, že poslanec (či jakýkoli jiný politik) by měl být v případě, že poruší zákon, trestně stíhán automaticky. Politická imunita je naprostý nesmysl, který sice chrání před účelovými žalobami, ovšem doslova vybízí k jednání za hranou zákona. Nedělám si iluze o tom, že by někdo podpořil naprostou transparentnost veškerých majetkových a obchodních poměrů politiků, tedy že by veškeré jejich jednání v tomto smyslu bylo zcela veřejné. Bylo by to ovšem také žádoucí.
Když se však bavíme o volbách a volebních programech, to hlavní, co nás jako voliče zajímá, je, aby byly skutečně plněny. Najděte mi ale jedinou politickou stranu za posledních dvacet let, která se alespoň seriózně pokusila splnit vše, s čím do voleb šla. Není přece možné, aby byl subjekt zvolený na základě slibů voličům, a pak tyhle sliby nedodržel. Volby musí být závaznou smlouvou mezi voličem a politickou stranou, a v případě, že politická strana své povinnosti nedodrží, pozbývá výhod zvolení.
Jinak mi to nedává smysl. Proč volit někoho, u koho víte, že nesplní ani polovinu toho, co slibuje? Proč nadávat na současnou vládu (ne tu aktuální, ale jakoukoli, co zrovna vládne), že neplní sliby, a pak volit někoho, kdo těch slibů splní ještě méně? Celý systém fungování voleb je naprosto katastrofální a jestli politické prostředí České republiky někde potřebuje ozdravit, je to zde.
Shrnutí: zákaz kampaně, trestní odpovědnost, dodržování slibů
Suma sumárum tedy požaduji tři věci: nechť zmizí z ulic plakáty a billboardy a politici ze sebe přestanou dělat šašky na sociálních sítích. Ať je zrušena jejich trestní imunita, neboť je jejich povinností jít občanem příkladem, nikoli se snažit být zvoleni, aby se vyhnuli stíhání. A kéž dodržují to, co v předvolebním boji slíbili, a pokud to dělat nebudou, ať o úřad přijdou. Nefungovalo by to tak všechno o hodně líp?
Vím, že je to ideál, ke kterému teď máme hodně daleko. Vím, že mnoho lidí nad fungováním politického systému této země dávno zlomilo hůl. Vím, že morálka v české kotlině, kde většině lidí vadí i to, kdyby měla být zveřejněna výše jejich platu, je asi na historickém minimu. Začít ozdravením politického prostředí v téhle situaci považuji za jeden z nejlepších kroků.
Já se marketingovou kampaní politiků ovlivnit nenechám, lituji však miliony lidí, na které to funguje. A protože mi záleží na tom, aby se v téhle zemi žilo dobře, chci, aby jí vládl někdo, kdo tomu rozumí. Ne ten, kdo dokáže nejlíp mazat med kolem pusy. Ono to ostatně neplatí jen v politice.
Anketa
Článek byl sepsán s využitím následujících zdrojů:
