Článek
V květnu 2025 stále ještě platí, že Bougainville je autonomním regionem státu Papua Nová Guinea. Na cestě k úplné nezávislosti však udělalo rozhodující krok už před šesti lety. Tehdy se v referendu vyslovilo 98 % hlasujících pro nezávislost země. Druhou možností bylo zachování autonomie v rámci Papuy Nové Guineje. Dosáhnout nezávislosti mírovou a politickou cestou spíše než občanskou válkou, která si v letech 1988–98 vyžádala 20 tisíc mrtvých, je rozhodně chvályhodnou tendencí.
Vlajka autonomního regionu a zřejmě i nového samostatného státu Bougainville.
Historie Bougainville
Soustroví Bougainville se nachází v těsném severozápadním sousedství Šalomounových ostrovů, je však součástí sousední Papuy Nové Guineje. Už před 29 000 lety, v době, kdy to ještě byl jeden velký ostrov, jej osídlili první obyvatelé australského a melanéského původu. Těmito jazyky se zde hovoří dodnes, ačkoli po mnoha tisících let míšení mezi jednotlivými národy už korelace mezi jazykem a etnikem není moc velká.
První Evropané, kteří ostrovy spatřili, byli v roce 1616 nizozemští mořeplavci ve službách Východoindické společnosti Willem Schouten a Jacob Le Maire. Další návštěva se datuje až o 150 let později, kdy souostroví navštívil britský admirál Philip Carteret. Po něm je dnes pojmenováno mnohem menší souostroví, které leží asi 80 km severovýchodně od Bougainville.
V roce 1768 se plavil podél východního pobřeží ostrova francouzský admirál Louis Antoine de Bougainville, první Francouz, který obeplul svět, a ostrov a celá oblast tak dnes nese jeho jméno. O sto let později se stalo součástí německého koloniálního panství Německá Nová Guinea. Tu v roce 1914, za první světové války, obsadili Australané. Během druhé světové války ostrovy kontrolovali převážně Japonci a nedaleko odtud, na Šalamounových ostrovech, se odehrálo klíčové střetnutí celé války v Tichomoří – bitva o Guadalcanal.
Problémy
Na ostrově Bougainville se nacházejí bohatá naleziště mědi a zlata, která v minulosti těžila společnost Bougainville Copper Limited, dceřiný subjekt nadnárodního giganta Rio Tinto. Neshody s lokální vládou ohledně sdílení finančních výnosů z těžby a negativních dopadů na obyvatelstvo, které vedly v roce 1989 k ozbrojenému konfliktu, způsobily ukončení těžby. Ve své době byl důl Panguna největší důl s otevřeným profilem na světě.
Od té doby se čas od času diskutuje o opětovném otevření dolu, ovšem dosud k tomu nedošlo. Pokud vznikne nový stát, bude potřebovat především finance, a takto cenné nerostné suroviny by mu bezpochyby přišly vhod. Stále také probíhají soudní spory ohledně ukončení těžby, které situaci dále komplikují.
Aby nebylo problémů málo, za zmíněné občanské války najal v roce 1996 tehdejší premiér Papuy Nové Guineje, Julius Chan, kontroverzní soukromou armádní společnost Sandline International. Ta proslula svou silně neetickou účastí v konfliktech v západoafrických zemích Libérie a Sierra Leone. Na samotném konci 20. století se pak v jednání o ukončení bojů, které zprostředkoval Nový Zéland, dohodlo, že v budoucnu bude uspořádáno referendum o nezávislosti Bougainville.
Domorodé obyvatelstvo Šalamounových ostrovů, do nichž v širším smyslu patří i Bougainville, si svou svébytností nijak nezadá s domorodými kmeny Nové Guineje.
Otázka nezávislosti
Zmíněné referendum proběhlo mezi 23. listopadem a 7. prosincem 2019 a zúčastnilo se ho 87 % z celkem 207 tisíc oprávněných voličů. Výsledek hlasování, posledního kroku sjednaného v roce 2000 v rámci mírových dohod, byl naprosto jednoznačný: 98 % pro úplnou nezávislost. Má to však jeden háček. Referendum není závazné, tedy vláda Papuy Nové Guineje není povinna se jeho výsledkem řídit. Lze však usuzovat, že pokud se chce vyhnout dalšímu násilí v už tak politicky nestabilním regionu, raději by měla.
V současnosti tak probíhají intenzivní jednání mezi představiteli Bougainville a zástupci Papuy Nové Guineje. Její parlament musí výsledek referenda, jenž jasně ukázal vůli obyvatelstva, ratifikovat, aby nabyl právní účinnosti. K tomu zatím nedošlo.
Poradní fórum k nezávislosti Bougainville, které se sešlo v březnu tohoto roku, doporučilo jako datum vyhlášení úplné nezávislosti 1. září 2027. Prezident Ishmael Toroama, zvolený v roce 2020, uvedl, že k tomuto datu provede Bougainville rozhodující kroky k nezávislosti, a to bez ohledu na postoj parlamentu Papuy Nové Guineje. Tento politik, dříve účastník bojů za nezávislost v rámci Revoluční armády Bougainville (BRA), je hlavní postavou separatistického hnutí.
Rozhodující faktory
Otázka, zda Bougainville skutečně v září 2027 vyhlásí nezávislost a bude schopné si ji obhájit, bude záviset především na třech faktorech.
Prvním z nich je politická vůle. Papua Nová Guinea váhá se schválením nezávislosti z praktických důvodů, z nichž nejdůležitější je možná inspirace pro další oblasti. Stejně jako Španělsko jen tak neuzná samostatnost Kosova kvůli obavám ohledně vlastních regionů se separatistickými tendencemi (Baskicko, Katalánsko, Galicie), i Papua Nová Guinea je vnitřně dost nejednotná. Ostrovy jako Nová Británie nebo Nové Irsko by se mohly lehce inspirovat.
Současný premiér James Marape uvedl, že politické nezávislosti musí předcházet nezávislost ekonomická. Faktem je, že rozpočet Bougainville v současnosti výrazně závisí na podpoře zvenčí. To by mohlo vyřešit už zmíněné obnovení těžby zlata a mědi. Ekonomická nezávislost země může být zajištěna asi jedině opětovným otevřením obřího dolu Panguna. Dopady na životní prostředí však budou obrovské. Kdo někdy navštívil nějaký zlatý důl v Africe nebo v Austrálii, dokáže si to představit.
Tichomořské ostrovy mají své nepopiratelné kouzlo.
Třetí podmínkou je podpora ze zahraničí. Ačkoli se zatím žádný stát formálně nevyjádřil na podporu nezávislosti, usilování o účast v organizacích tichomořských států, jako je Pacific Islands Forum, ukazuje na zájem okolních zemí o další osud Bougainville. Další podporu však bude nutné najít i v globálním měřítku, třeba v Austrálii či ve Spojených státech.
Stále tak zůstává otázkou, zda se 196. nezávislého státu světa (pokud počítáme i Vatikán a Palestinu) v roce 2027 skutečně dočkáme.
Anketa
Článek byl sepsán s využitím následujících zdrojů:
