Článek
Když jsem četl vyjádření dočasného trenéra fotbalové Sparty, že jeho tým hrál ve druhém poločase závěrečného zápasu s Olomoucí na remízu, nevěřil jsem vlastním očím. Opravdu je řeč o železné Spartě, která ještě na podzim proháněla věhlasné soupeře v Lize mistrů a vyhlašovala útok na obhajobu titulu? Na podobně „krotká“ vyjádření má snad ve společnosti nejsilnějších českých klubů právo Jablonec nebo právě klub z Hané, ale rozhodně ne pražská Sparta!
Kde začal pád?
Píše se srpen 2024 a Sparta právě vybojovala po téměř dvaceti letech postup do hlavní fáze Ligy mistrů. Euforie střídá nadšení! Něco, co nedokázaly výjimečné výběry sparťanské elity od sezón ještě předcházejících památnému MS 2006, se konečně naplnilo. Zdálo se, že se konečně blýská na lepší časy. Tím spíš, když Sparta v prvním utkání zdolala Salcburk, Ligou mistrů mnohem více ostřílený klub, jednoznačně 3:0. Jenže pak se gólostroj nepochopitelně zasekl.
Na evropské scéně by to nebyl problém. Koneckonců Sparta, ač jeden z největších a nejbohatších klubů u nás, prostě nemůže kvalitou ani šíří kádru konkurovat silným týmům z Bundesligy nebo z Premier League. Pomineme domácí výprask od Atlétika Madrid – i to je klub, který přesahuje současnou sílu Sparty. Nebo tedy někdejší sílu, protože se zdá, že v posledních měsících se situace značně proměnila.
Vyřazení po základní části a umístění mezi nejhoršími účastníky tedy nepovažuji za problém. Mě Sparta potěšila už tím, že se do nejprestižnější evropské klubové soutěže konečně zase prokousala. Výčet vyřazení v předkolech za ty roky nepříjemně narostl a konečně se ho podařilo prolomit. Nejsem úplně čistokrevným fanouškem Sparty, přesto jsem její postup do Ligy mistrů považoval vedle titulu mistrů světa v hokeji a pařížské olympiády za jeden z vrcholů sportovního roku 2024.
V lize to dlouho vypadalo, že by Sparta mohla držet krok i s vedoucí Slavií. Tedy přesněji řečeno, v době posledních zápasů v Lize mistrů, které letos připadly na konec ledna, to už neplatilo. Náskok Slavie narůstal, nicméně druhé místo a opětovný start v předkolech se jevil velmi pravděpodobně. Forma Sparty sice postupně odcházela, i tak ale vstupovala v dubnu do nadstavby v jednoznačně definovaném souboji s Plzní a Ostravou o druhé až čtvrté místo konečné tabulky.
Po základní části měla Sparta na Jablonec jedenáctibodový náskok. Nakonec před ním skončila jen na skóre.
Nečekaně přesná předpověď
Ve svém nedávném článku jsem předpověděl, že pokles formy Sparty je takový, že nevěřím, že druhé místo proti Plzni a Ostravě udrží. Upřímně řečeno jsem však očekával, že to úplně pravda nebude. Možná jí ukáže záda Plzeň, která přece jen zápasy proti silným soupeřům umí, ale Ostrava? Sparta byla v kontaktu a kvalita jejího kádru nijak neutrpěla. To se nedá říct o Olomouci, která přišla v pohárovém zápase s Ostravou o zraněného Klimenta, nejlepšího střelce ligy. Ovšem Olomouc byla v lize totálně ze hry.
Ani v nejdivočejším snu by mě nenapadlo, že Sparta nejenže pustí před sebe do trháku Plzeň i Ostravu, ale dokonce se bude do posledního kola přetahovat s pátým Jabloncem o start v evropských pohárech. Jako bonus k tomu připočtěme porážku ve finále Českého poháru, a rázem tu máme katastrofu takřka biblických rozměrů, na kterou bude Sparta chtít hodně rychle zapomenout.
Znovu přitom opakuji, že výchozí situace Sparty nebyla vůbec špatná. V posledních pěti kolech, tedy v rámci celé nadstavby, však uhrála jeden jediný bod, a to ten vydřený v posledním zápase s Olomoucí, které podlehla i ve finále poháru. Sparta už neměla možnost ohrozit vedoucí Slavii, ovšem nabízely se celkem tři reálné varianty: druhé místo a postup do předkola Ligy mistrů, třetí místo a postup do Evropské ligy, vyhraný pohár a postup do Evropské ligy.
Zbylé dvě varianty znamenaly katastrofu: porážka ve finále poháru a pád na čtvrté místo, které znamená nepříliš atraktivní souboje v Konferenční lize, nebo dokonce páté místo, které nezaručovalo vůbec nic. Sparta skutečně dokázala najít cestu, která by znamenala, že po ani nevím kolika letech poprvé nepostoupí do evropských pohárů. Sešla z ní až v úplně posledním duelu, ve kterém navíc pár minut i prohrávala. Remíza by navíc nestačila, pokud by Jablonec v souběžně hraném duelu zázračně vyhrál.
Kde se zastaví sestup Sparty?
Nezbývá mi než se ptát, jestli je vůbec možné, aby jeden klub prožil během pouhých několika měsíců takhle rychlý sešup formy. Přitom za tím nestály zásadní změny trenérského štábu, odchody hráčů ani nějaký větší rozsah absencí – vše bylo v normě, kterou lze od závěru ligy očekávat. Ostatní prostě byli lepší, dravější a hladovější, a podle toho to dopadlo.
Uhrát ale v nadstavbě jeden bod, přestože se týmu nedaří? To je donebevolající ostuda. Člověk by to pochopil od týmu, který do nadstavby vstoupí na šestém místě s dvacetibodovou ztrátou na pohárové příčky. Tam se motivace hledá opravdu těžko. Sparta byla ovšem v situaci, kdy jen vlastními chybami promarnila postupně postup do předkola Ligy mistrů, do Evropské ligy přes ligu, do Evropské ligy přes pohár, a v závěru pak přišla o veškerou úroveň. Mám tím na mysli ono slavné vyjádření trenéra, že se hrálo na remízu.
Něco takového si prostě nemůže Sparta dovolit. Je to natolik velký klub, že ostuda pro něj je už to, když nehraje do posledního kola o titul. Bývaly roky, kdy si ho dokázala zajistit s předstihem několika kol. To se ovšem jednalo o pověstnou železnou Spartu. Ta současná, zdá se, je pouhý rok od revolučního postupu do Ligy mistrů nejen pořádně zrezivělá, ale notně zarůstá mechem a kapradím.
Mezi šesticí nejlepších střelců letošní sezóny také marně hledáme sparťanskou stopu. Možná právě tady je Achillova pata současného sparťanského výběru. Chybí spolehlivý střelec. Číselné údaje udávají počet gólů a asistencí.
Sparta tak musí zatnout zuby a v příštím ročníku se poprat se soupeři v Konferenční lize. Není to nijak špatně bodovaná soutěž z hlediska koeficientu: klubům se připisují velmi podobné bonusy jako o patro výš v Evropské lize. Ano, Sparťané se možná budou lehce ošívat, pokud jim los ve druhém předkole přiřkne irskou Droghedu, kosovské Ballkani nebo třeba lichtenštejnský Vaduz. Letos je to však úroveň, do které se v evropských pohárech kvalifikovali.
A je opravdu neskutečné, že dokázali málem prošustrovat i čtvrté místo. Při pohledu na tabulku po základní části to bylo skoro matematicky nemožné. Pořád to nemohu úplně pochopit.
Nezbývá než doufat, že Sparta k rozšiřování českého koeficientu už od léta přistoupí zodpovědně. Jistě, ani já jsem si nemyslel, že skončí v této „plebejské“ soutěži. Stalo se. Hráči i realizační tým budou muset z příšerné sezóny vyvodit důsledky. Odfláknout Konferenční ligu by bylo v současné době to poslední, co Sparta potřebuje. Tak vzhůru za lepšími zítřky. Los druhého předkola proběhne 18. června. Zřejmě už pod novým trenérem.
Anketa
Článek byl sepsán s využitím následujících zdrojů:
