Článek
Je zvláštní doba. Nikdo vám nic nezakazuje, a přesto máte pocit, že pořád něco děláte špatně. Dáte si v restauraci limonádu a hned cítíte, jak se na vás dívají lidé od vedlejšího stolu. Nesouhlasně.
Není to tím, že by jim vadila vaše limonáda. Vadí jim, že jste ještě nepřešli na kombuchu nebo jinou módní tekutinu.
Dřív člověk kouřil a dobře věděl, že si škodí. Dnes si dá úplně obyčejné jídlo – smažák, svíčkovou, hamburger – a cítí se stejně. Je to tlak okolí, který mu život znepříjemňuje.
Jako by se kult zdraví stal novou ideologií. Takovým nepsaným, ale důsledně vymáhaným souborem pravidel, která znějí dobře, když je čtete. A přesto z nich jste brzy otrávení.
Trenér coby nepřítel dobrého jídla
Jednou jsem se v posilovně mezi sériemi zmínil, že si občas k večeři dám tousty se šunkou a sýrem.
Trenér se na chvíli zarazil, jako by právě slyšel, že si mažu topinky mazutem.
„To jako fakt? Třeba obden?“ Zaváhal jsem, ale přikývl. Jeho pohled se změnil. Už jsem nebyl klient, ale pacient. Vysvětlil mi, že bílý chléb je prázdná kalorie, šunka plná dusitanů a sýr zlo s obsahem tuku.
Nebo něco takového, moc jsem ho neposlouchal. Pozoruhodné bylo, že když jsem podotkl, že ten toustový chléb kupuju jedině celozrnný, jeho postoj se nijak nezměnil. Byl to jeden z těch lidí, kterým můžete desetkrát ukázat správné argumenty, a přesto si budou mlít svou. Mohl by z fleku do politiky.
V tu chvíli mi došlo, že zdraví už dávno není otázkou těla. Je to otázka morálky. Kdo jí rohlíky, je líný. Kdo si dá víno, je slabý. Kdo pije kávu bez mléka, ten se moudře vyhýbá laktóze.
A ten, kdo jí v klidu, bez výčitek, naprosto cokoli mu chutná, se stává ohroženým druhem. Možná i vyhubeným ve volné přírodě.
Že takhle vaše snídaně nevypadá? Prý je to problém.
Nový člověk, verze 2.0
Socialismus chtěl stvořit „nového člověka“. Byl to samozřejmě jen ideál, ke kterému se však navenek směřovalo: fyzicky zdravý, kolektivně uvědomělý, ideově čistý.
Dnešní svět dělá totéž, jen pod trochu jinými vlajkami. Musíme být in, tedy řečí podobných nadšenců fit, štíhlí, psychicky vyrovnaní, společensky odpovědní a v úplně ideálním případě vegani.
Před 50 lety visely na nástěnkách plakáty „Za mír, za vlast, za socialismus“. Dnes visí v kancelářích nápisy: Make yourself proud!
Rozdíl je jen v tom, že dřív nás do toho tlačil stát, a dnes to děláme jakoby dobrovolně. Bojíme se totiž, že jinak si o nás ostatní budou myslet, že nejsme „v pořádku“. I po tisících let se vyobcování z většinové společnosti instinktivně bojíme ze všeho nejvíc. Přitom dnes už to není rozsudek smrti. Někdy je to i příjemné.
Každá éra má taky svůj slovník. Dřív se říkalo „soudruh“, dneska vládne „bio“. Místo plánování pětiletky plánujeme kalorie, místo stranické schůze máme skupinovou terapii o sebelásce.
Ten tlak ale zůstal víceméně stejný: musíš být lepší, protože my se díváme a mohli bychom se moc zlobit.
Všichni víme, co se má
Nedávno jsem si v kavárně objednal horkou čokoládu s obyčejným mlékem. Baristka se na mě podívala způsobem, jakým se asi díváte na člověka, který se právě přiznal, že nesleduje žádný seriál na Netflixu. Což o mně mimochodem platí taky. Stydím se za to.
„Jako… s kravským?“ ptala se mě opatrně. Jako bych byl dnes první.
„Ano,“ odpověděl jsem.
Chvíli mlčela, pak přikývla, ale její ruce se pohybovaly pomaleji než obvykle. Jako by připravovala něco, co by už dělat neměla. Takových zážitků je dnes plno, alespoň v matičce Praze.
Nesbíráte body za běh? Nejíte sezónně? Neděláte „mindfulness“ (ať už je to cokoli)?
Na první pohled se nic neděje. Jenom se pomalu stáváte člověkem, který není v obraze.
Na sociálních sítích se to pak všechno recykluje donekonečna:
„Tohle už nejím.“
„Tohle podporuje průmysl založený na utrpení.“
„Tohle je toxické.“
Jako by se všechno filtrovalo přes mikroskop jakési zvrácené morálky. A každý další příspěvek říká v podstatě totéž: Já jsem člověk, který to pochopil dřív než vy.
Zdraví jako řehole
Naše babičky jedly sádlo, měly čtyři děti a zvládly dvanáctihodinovou směnu. My pijeme matcha latté a jsme po víkendu vyčerpaní. Možná je to tím, že zdraví se změnilo v nekonečný projekt, který se nikdy nedá splnit, natož na 110 %. Každý týden přichází nová studie, která popírá tu předchozí. Káva škodí. Káva pomáhá. Mléko je špatné. Mléko je nenahraditelné.
Člověk se v tom rychle ztratí, a z „péče o sebe“ se stane další zdroj stresu. Dřív se cvičilo, aby měl člověk větší výdrž a odolnost. Dnes cvičí, aby vypadal, že vydrží. Hlavně na Instagramu a podobných místech.
Moderní zlatá klec má podobu fitness centra.
Snad všichni máme chytré hodinky, které nám říkají, kolik kroků jsme udělali, ale už neřeknou, jestli jsme se ten den na chvíli zastavili a rozjímali. Zdraví, které nezahrnuje dostatek odpočinku (hlavně toho mentálního), není žádné zdraví. Je to další práce na plný úvazek.
Poslední svoboda: dát si pivo
Nedávno jsem šel s kamarádem do hospody. Po objednávce padla obligátní věta: „Já bych si měl dát radši nealko.“ Nikdo ho k tomu nenutil. Prostě se to má. Já alkohol nepiju, protože mi nechutná. Jemu chutná, a přesto má tenhle dojem.
Seděli jsme, pili, a měl jsem z toho takový zvláštní pocit. I když jsme jenom mluvili a smáli se. Jako by na nás doléhala ta tíha světa kolem. Světa s falešnou morálkou.
Možná právě tohle je nový socialismus. Systém vás netrestá. Naučí vás, abyste se trestali sami.
V socialismu jste měli strach, že vás někdo udá. Dnes se udáváme sami: v hlavě, v zrcadle, na sociálních sítích. Dřív se to jmenovalo kontrola, dneska je to zdravý životní styl. Orwell by jásal.
Svobodní, ale utahaní
Když se člověk narodí do diktatury, ví, komu odporovat. Když se narodí do kultu zdraví, cíleně se v něm pěstuje pocit, že odporuje sám sobě.
A tak dál běháme, detoxikujeme a meditujeme. Spousta z mých přátel s tajnou cigaretou „poslední záchrany“ v kapse. Kdyby to náhodou nezvládli. Kdyby nebyli dost dobří.
Aby bylo jasno, tímhle článkem nechci zesměšňovat lidi, kteří se zabývají zdravým životním stylem. Z důvodu, že je to baví. Zesměšňuju ty, kteří dávají ostatním pocit, že nejsou tak dobří jako oni, a měli by s tím něco dělat.
Dovolte lidem dělat si, co chtějí. Vadí mi, že se z dospělých lidí dělají méněcenné osoby, kterým se musí všude říkat, co mají dělat. Dovolme jim odpovědnost za vlastní život, nebuďme pasivně agresivní, a svět to hodně vylepší.
Anketa
Článek byl sepsán s využitím následujících zdrojů:
Lékárna.cz: Zdravý životní styl Čechů diktují trendy
