Článek
Jestli je něco, s čím má většina školek problém, pak je to stravování. Buď se jídlo nedá jíst, nebo děti skoro nic nesní. Proto jsem ráda, že u nás takový problém nemáme. Nejenže kuchařky v naší mateřské škole vaří skvěle, ale syn je jedním z těch dětí, které s jídlem nemají problém. Až na pár výjimek sní opravdu všechno, co mu nandají. Jsem nejen spokojená, ale i hrdá na to, že to tak je.
Mami, nepřidali mi
Vzhledem k tomu, že syn jí rád a bez potíží, mě zarazilo, když mi už poněkolikáté řekl, že mu ve školce odmítli přidat. Prý všechno snědl, měl ještě hlad a šel si říct o přídavek. Ale nepochodil. Nikdo mu už víc jídla nedal.
Když mi tohle řekl poprvé, nechala jsem to být. Kdo ví, jak to bylo doopravdy a co za tím stálo. Ale když to opakoval několikrát, rozhodla jsem se, že to tak nenechám a půjdu zjistit, co se děje. Je v tom něco víc? Nebo snad šetří na porcí? Uvidíme.
Dávejte mu tolik jídla, kolik si řekne
Přišla jsem do školky a hned si zavolala jednu ze dvou učitelek stranou. Řekla jsem jí, s čím mám problém – že syn prý nedostává přídavek. Podle ní to ale bylo trochu jinak. Přídavky prý možné jsou a syn už několikrát přidáno dostal. Ale prý pouze jednou. Podruhé už ne.
To mě zarazilo. A co když má dítě pořád hlad? Tak už mu nedáte? divila jsem se a kroutila hlavou. Pochopila bych, kdyby se to třeba nestíhalo, protože se už chystají na spaní. To je v pořádku – školka má mít svůj řád. Ale pokud se ještě jí a syn by si rád přidal, proč mu znovu nenabídnou?
„Dávejte mu tolik jídla, kolik si řekne,“ řekla jsem vyjevené učitelce. On ví, kdy má dost, ví, kdy je sytý, a kdy ne. A pokud je problém v penězích nebo ve stanovené gramáži porcí, nemám problém si připlatit. Když mu chutná a jí s chutí, nevidím důvod, proč by měl být o něco ochuzený. Doufám, že se po této mé poznámce vše vrátí do normálu.
Normální dítě
Chápala bych, kdyby měl můj syn nadváhu, kdyby byl výrazně obézní. Ale není – má zcela normální výšku i váhu, odpovídající svému věku a vývoji. A pokud mu chutná, proč mu jídlo upírat? On to zase vyběhá, nebo si pak dá menší svačinu.
Rozumím tomu, že učitelky musí u některých obézních dětí dávat pozor. Chápu, že když by těmto dětem dali volnost, mohly by se přejídat – a to opravdu není zdravé. Ale kdyby se podobná situace týkala mého syna, byla bych první, kdo by mu přídavky zatrhl. Teď ale není důvod k omezování. Naopak – školka by měla být ráda, že je dítě, které s chutí sní vše, co navaří.
