Článek
Jak ušetřit v obchoďáku? No, můžete buď studovat letáky a ráno být v obchodě na otevírací hodinu, trochu se poprat s ostatními a nakoupit enormní množství toho, co potřebujete. Nebo můžete jít na nákup ráno či večer a doufat, že zrovna narazíte na nějaké zboží ve výprodeji. Zboží, které je označeno speciálními cenovkami, štítky, které značí sníženou cenu.
Končí trvanlivost
Jaký je důvod, že se dá na tyhle položky narazit? Ne, není to proto, že by byl nějaký manažer v supermarketu lidumil a chtěl zákazníkům udělat radost. Je to jednoduše proto, že tomu zboží prostě končí trvanlivost. A obchoďák má dvě možnosti. Nechat to zboží normálně v regálu za plnou cenu a doufat, že ho někdo koupí, a když ne, tak ho vyhodit. Nebo ho může zlevnit, dát ho do výprodejové sekce a prodat ho za sníženou částku. Zákazník ho využije a obchod nemá další starosti s likvidací.
Je to běžná praxe v mnoha supermarketech. Někde jsou slevy spíše symbolické, okolo 20 procent, což není nic moc. Jinde ale není problém dostat se na padesátiprocentní či vyšší slevy. Tady už je motivace z mé strany, tedy ze strany zákazníka, zřejmá a obvykle kupuji – a ano, i do zásoby.
Že si to někdo může dobrovolně koupit…
Je večer, hodinu před zavírací dobou, kupuji běžný nákup a bloumám kolem regálů se zlevněným zbožím. A vidím tam několik balíčků s masem. Na nich výrazná cedulka, že jsou se slevou 75 %. Ano, můžu je koupit za čtvrtinu oproti původní ceně. Místo 200 Kč za kilo jenom 50 Kč. Beru balíček do ruky, dívám se na trvanlivost a ta se shoduje s dnešním dnem. To znamená jediné – do půlnoci, tedy ještě pár hodin, musí být u toho masa garantována jeho kvalita, nezávadnost.
Balíček dávám do košíku a beru i ostatní, co jsou v regálu. Vykoupím to všechno. Mezitím se za mnou objeví manželský pár, který mi nakoukne přes rameno a podívá se do košíku. „Že si to někdo může dobrovolně koupit,“ zaslechla jsem při koupi skoro prošlého masa od dámy z tohoto páru. Otočila jsem se na ni se slovy, že je to snad moje věc a že tomu masu rozhodně nic není ani nebude. A pokračovala jsem v hledání mezi dalšími balíčky, zda nenarazím ještě na něco, co by stálo za koupi.
Nic tomu být nemůže
Pokud je něco uvedeno na etiketě, nemám důvod tomu nevěřit. Nejsem paranoidní, nemyslím si, že by si výrobce jen tak cucal z prstu data spotřeby, která na produktech uvádí. Ta data musí platit, musí odpovídat skutečnosti. Pokud je tam datum dnešní, je garantováno, že do 23:59 hodin to mohu bez problémů konzumovat. Z mého pohledu tomu ale nebude nic ani druhý den dopoledne, protože pochybuji, že se trvanlivost stanovuje na minuty.
Maso jsem dovezla domů, hned ho rozbalila, ke všemu přičichla a víte co – jasně, bylo v pořádku, bez jakéhokoli náznaku problémů. Tak jsem ho rovnou naporcovala, zabalila do sáčků a uložila do mrazáku, kde mi klidně vydrží pár měsíců, než ho vyndám, zužitkuji a uvařím. S radostí nad tím, že místo klasických 200 Kč za kilo nebo „akčních“ 150 Kč za kilo jsem za kilogram zaplatila jen padesátku. A nějaká dáma, co si myslí své, mě nerozhodí. Pokud jí potraviny ze supermarketu nevoní, proč tam chodí a jak to, že jsem ji tam potkala?
