Hlavní obsah
Příběhy

Manžel přišel z práce a chtěl večeři. Moje reakce ho totálně rozhodila

Foto: Freepik/freepik.com

Když se manžel po náročném dni vrátil domů a automaticky se zeptal na večeři, odpověděla jsem jinak než obvykle. To co jsem řekla mi hrozně ulevilo a zároveň to změnilo fungování naší domácnosti.

Článek

Jako vždy

Náš každodenní režim je celkem jasný. Já pracuju z domu, starám se o domácnost a o děti, manžel jezdí do kanceláře a vrací se většinou kolem šesté. Obvykle připravuju večeři, dáváme si ji společně a pak se spolu věnujeme dětem nebo se díváme na televizi. Prostě běžný rodinný život.

Jenže poslední týdny byly extrémně náročné. Děti měly střevní virózu, já nestíhala práci, řešila jsem faktury, termíny, úklid, prádlo… prostě všechno najednou. Do toho mi pořád někdo volal, nefungovala myčka a dvě noci jsem pořádně nespala. Další den jsem udělala jsem rychlý oběd, večer jsem plánovala dát si jen polívku a jít si brzo lehnout.

Pohár přetekl

Manžel přišel, sundal si bundu, pozdravil, sedl si na gauč a řekl: „Co bude k večeři?“ To pro mě to byla poslední kapka po těch všech dnech, které stály za nic. Nezeptal se, jak mi je. Neviděl, že mám kruhy pod očima a že nestíhám. Nezeptal se, jestli potřebuju pomoct, ale jediné co ho zajímalo bylo, kdy dostane jídlo.

Nechtěla jsem vybouchnout a tak jsem v klidu řekla: „Nic. Dneska nebude nic. Jsem unavená, vařit nebudu. A ty sis ani nevšiml, že jsem v koncích.“ Když jsem to říkala, tak jsem cítila, jak se mi ulevuje. Dívala jsem se mu do očí a on mně. Zůstal sedět a nic neříkal. V první chvíli si asi myslel, že si dělám legraci, ale pak viděl, že to myslím vážně. Vstal, chvíli chodil po bytě a nakonec řekl, že mě vůbec nevnímal, že je ponořený do svých věcí a že si neuvědomil, jak to na mě všechno padá.

Změna

Od toho večera se to začalo měnit. Začal se víc ptát, jak mi je. Když viděl, že vařím a do toho řeším pracovní maily, sám se nabídl, že vezme děti ven. Občas mi i pomůže s vařením nebo úklidem. Začal si všímat věcí, které předtím bral jako samozřejmé.

Ten večer byl zlomový. Ne proto, že bych odmítla udělat večeři, ale proto, že jsem si poprvé v klidu řekla, že taky potřebuji prostor, péči a odpočinek. Taky to, že když jsem celý den doma s dětmi, neznamená, že to mám snažší. Vlastně jsem i částečně ráda, že ten pohár přetekl, protože od té doby je to jen a jen lepší.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz