Článek
Konečně dovolená
Letos v létě jsme si s manželem konečně naplánovali pořádnou dovolenou. Po letech jsme chtěli na týden do Itálie, bez práce, bez stresu, jen moře, slunce a dobré jídlo. Jediný problém byl náš pes Bady. Je to desetiletý kříženec, klidný, přátelský a zvyklý na svůj režim. Chtěli jsme ho dát do psího hotelu, ale tchýně se nabídla, že ho na ten týden pohlídá. Prý jí to nevadí, že bude aspoň mít společnost. Trochu jsme váhali, protože tchýně je hodně svérázná a ráda dělá věci po svém, ale nakonec jsme byli rádi, že Bady zůstane v prostředí, které zná.
Zpočátku vše vypadalo v pořádku. Psala nám, že se mají fajn, poslala i fotku z procházky. Byl tam sice na vodítku, které jsem v životě neviděla, ale říkala jsem si, že to nevadí. Jenže postupem času už tolik nepsala a my začali přemýšlet, jestli je všechno v pořádku. Nepsala na naše dotazy, jestli je vše v pohodě, odpovídala se zpožděním a většinou jen jednou větou" „Vše ok, spí“ nebo „Zase prší, venku nebyl“. Začalo mě to trochu znepokojovat, ale říkala jsem si, že to určitě zvládá.
Šok
Hned po návratu jsme se těšili, že se s Badym zase pomazlíme. Když jsme ho ale u tchýně vyzvedli, zůstali jsme v šoku. Pes byl viditelně hubený, srst měl matnou a celý byl jakoby apatický. Misku na vodu měl prázdnou a jídlo žádné poblíž. Tchýně se tvářila jako by nic. Řekla nám, že poslední dny nějak nechtěl jíst a že se jí nechtělo s ním moc ven, protože prý bolelo koleno.
Začala jsem se ptát, co přesně mu dávala k jídlu a jak často s ním byla venku. Ukázalo se, že mu dávala jen suché rohlíky a jednou denně trochu paštiky, protože prý psí granule smrdí a že vždycky jsme měli psa a ten žral zbytky a dožil se patnácti. Co se týče venčení, většinou ho vypustila na zahradu, kde se prý vyvenčil sám.
Už nikdy
Doma jsme ho hned zkontrolovali, koupili mu pořádné jídlo a následující den jsme strávili u veterináře. Naštěstí se z toho Bady po pár dnech oklepal, ale veterinář nám jasně řekl, že kdyby to trvalo déle, mohl se jeho stav zhoršit. Od té doby máme jasno. Tchýni máme rádi, ale psa jí už nikdy nesvěříme.
Nejvíc mě zaskočilo s jakou samozřejmostí a nezájmem to řešila. Pes opravdu vypadal špatně a myslím si, že s ní opravdu trpěl. Je zvyklý na naši péči a tohle už znovu začít určitě nechce a já taky ne.
