Článek
Přišla jsem do školky a řekla, že se mi nelíbí, že si děti hrají venku bez dozoru. Že nebudu souhlasit s tím, aby moje dítě jezdilo na školní výlet bez pásů v autobuse. Že si nepřeju, aby někdo cizí sahal mému dítěti do svačiny.
A víte, co jsem slyšela?
„Panebože, to je ta hysterická matka.“
Jasně. Dítě si dovolila chránit.
Takže hysterka.
Paranoidka.
Otravná ženská, co „dělá problémy“.
Protože v dnešním světě je pohodlnější mávnout rukou, než se ozvat. A kdo se ozve, je prostě za cvoka.
Když bojuješ za svoje dítě, jsi problém. Ale když mlčíš, jsi v pohodě.
Ano, já jsem ta, co se nebojí zeptat. Kdo kontroluje, co dítě jí. Kdo ho hlídá. Kdo s ním mluví. Jestli školka zamyká branku. Jestli se ve škole nepřechází šikana mlčením.
Ne protože bych byla přecitlivělá.
Ale protože je to moje dítě. A já jsem jeho jediná záruka bezpečí.
Nezajímá mě, že ostatní rodiče „to neřeší“.
Nechci být jako ti, co se probudí až tehdy, když je pozdě.
A co pak říkají „kdybych to bývala věděla“.
Označit matku za hysterku je nejlevnější způsob, jak ji umlčet.
Když muž bojuje za své dítě, je to hrdina. Když matka? Přecitlivělá bláznivka, co se v ničem nevyzná, ale všechno komentuje.
Dvojí metr. Den co den.
Matka má být vyčerpaná, tichá, vděčná. Když není? Je hysterická.
Jakmile mluví nahlas, vadí. Jakmile má argumenty, vadí dvojnásob.
A když se odmítne usmívat při každé pitomosti, která ohrožuje její dítě, je „konfliktní“.
No tak jo. Tak jsem konfliktní.
Ne proto, že miluju hádky. Ale protože miluju svoje dítě víc než váš klid.
Dítě není projekt. Není dekorace. Je to člověk, za kterého nesu zodpovědnost.
A dokud ho živím, vychovávám, chráním a vedu, mám plné právo mluvit do toho, co se s ním děje.
Neznamená to, že si myslím, že svět je zlo. Znamená to, že vím, jak snadno se stane chyba. A jak těžko se napravuje.
Lidem vadí, že se ptám. Mně vadí, že ostatní mlčí.
Říkat pravdu nahlas není hysterické. Je hloupé spoléhat se na to, že všechno nějak dopadne.
Já nechci, aby moje dítě dopadlo „nějak“.
Chci, aby dopadlo dobře.
A pokud kvůli tomu budu navždy ta otravná matka? Fajn.
Ale až vám jednou bude vaše dítě plakat, že mu někdo ublížil, vzpomeňte si, jak moc jste si přáli, aby jeho matka nebyla taková jako já.
