Článek
Nešlo o luxusní podnik, jen o obyčejnou restauraci
S přítelem jsme po práci zašli na večeři. Nešlo o žádný výjimečný podnik, prostě klasická restaurace v centru, kde se dobře vaří a nebývá narváno. Objednali jsme si dvě jídla a pití, všechno šlo hladce. Usmívali jsme se, povídali si, bylo to jedno z těch poklidných posezení, kdy nikdo nikam nespěchá.
Všechno se změnilo ve chvíli, kdy jsem vytáhla stravenky
Když přišlo na placení, sáhla jsem do peněženky a vytáhla stravenky. Dělám to tak běžně, nikdy s tím nebyl problém. Číšník ale změnil výraz a ironicky poznamenal, že si člověk dnes ani na večeři nemůže vzít peníze. Dodal, že „někdo by si měl uvědomit, že tohle není školní jídelna“.
Zůstala jsem zaskočená, ale on ne
Nečekala jsem to. Bylo mi trapně, nevěděla jsem, co říct. Přítel ale zareagoval dřív než já. Klidně se na číšníka podíval a bez zaváhání řekl, že pokud podnik stravenky přijímá, pak nemá číšník nejmenší právo se do hostů navážet kvůli tomu, jak platí. A že jestli má potřebu zesměšňovat platící zákazníky, měl by se zamyslet nad změnou práce.
Číšník rychle otočil a začal se omlouvat
Po té větě se atmosféra úplně změnila. Číšník ztichl, najednou nebylo po jeho aroganci ani památky. Začal se omlouvat, že to nemyslel špatně, že to měl být jen vtip. Přítel ale dál mlčel a já také. Doplatili jsme rozdíl hotově, vzali si účtenku a odešli.
Bylo mi trapně, ale zároveň jsem byla vděčná
Cítila jsem stud, i když jsem vlastně nic špatného neudělala. Jen jsem zaplatila tak, jak to dělám běžně. Vděk za to, jak se mě přítel zastal, ale převažoval. Nehádal se, nezvyšoval hlas, jen klidnou větou obrátil situaci. Dodnes si ten večer pamatuju ne kvůli jídlu, ale kvůli tomu, jak snadno se může změnit tón celého zážitku kvůli jednomu nepatřičnému komentáři.
