Článek
Začátek mého příběhu
Do Chorvatska jezdím už roky. Od té doby, co mi umřel muž, cestuji každý rok sama. Letos jsem si vybrala malé městečko na jihu, abych si odpočinula od lidí. I tak se mi nevyhnuly drobné konflikty. V hotelu, kde jsem byla ubytovaná, pracovala mladá recepční, která mi hned první den připravila nepříjemné přivítání. Když jsem jí chtěla vysvětlit problém s klimatizací, moje angličtina se jí zdála směšná. Je pravda, že moje výslovnost není nejlepší, ale snažím se, jak umím.
Nepříjemné pohledy a smích
Druhý den odpoledne jsem se vracela z pláže a slyšela jsem, jak se recepční baví s nějakým mladíkem, který u ní právě seděl za pultem. Až později mi došlo, že šlo o německého studenta na brigádě, a proto spolu mluvili německy. Nečekali, že jim budu rozumět, ale jejich němčina byla pro mě úplně srozumitelná. Stačilo pár vět a bylo mi jasné, že si ze mě utahují. Říkala o mně, že jsem „ta paní s hroznou angličtinou“, a oba se při tom pobaveně usmívali. V tu chvíli mě bodlo u srdce. Měla jsem chuť se otočit a jít do pokoje, ale něco ve mně se vzepřelo. Sedla jsem si do křesla u recepce a čekala na vhodnou chvíli.
Otočení situace
Když jsem vstala a přistoupila k pultu, oba ztichli a čekali, co chci. Usmála jsem se a německy se recepční zeptala, jestli by mi mohla doporučit obchod s potravinami. V tu chvíli oba strnuli. Recepční na mě vytřeštila oči a chvíli jí trvalo, než se zmohla na odpověď. Pak už ale plynule odpověděla a opatrně se zeptala, odkud němčinu umím. Řekla jsem jí, že kromě němčiny mluvím také francouzsky a rusky a že angličtina, které se vysmívali, je můj čtvrtý cizí jazyk. V hale nastalo ticho a oba se na mě dívali rozpačitě.
Nečekaná omluva
Večer, když jsem se vracela z procházky, recepční už byla u pultu sama. Když mě uviděla, narovnala se a omluvila se. Řekla, že to nemyslela zle a že byla unavená, když si dovolila takové poznámky. Přiznala, že by se jí samotné taky třásl hlas, kdyby měla mluvit cizím jazykem před cizími lidmi. Usmála jsem se na ni a řekla jí, že všichni někde začínáme a že nejdůležitější je snaha a respekt k druhým.
Co jsem si odnesla
Od té chvíle už mě ani na okamžik nenapadlo, že by mi mělo být trapně. Moje angličtina není dokonalá, ale zvládnu se domluvit a ještě něco navíc. Málokdo v mém věku umí tři jazyky a ještě se odváží cestovat sám. Naučila jsem se, že není důležité, jestli zním dokonale, ale že si umím poradit a postavit se lidem, kteří si myslí, že mohou ponižovat druhé. Dovolenou jsem si nakonec užila a domů jsem se vracela klidná a pyšná na to, že jsem se nenechala zahanbit.
