Článek
V supermarketech je už samozřejmostí, že se člověk obslouží sám: nabere si pečivo, zeleninu a ovoce, sám si je také zváží. Na konci nákupu může zvolit samoobslužnou pokladnu, vše si namarkovat, zaplatit a odejít – aniž by se musel potkat s často nerudným personálem.
Lidé podvádějí
Čím víc si může zákazník dělat sám, tím častěji dochází k podvodům. Lidé jsou vynalézaví a nenechaví – jejich chování pak nelze nazvat jinak než krádež. Upozornit na ni a „udat“ viníka je podle mne v pořádku; odporuje to nejen elementární slušnosti, ale i zákonům.
Stojí a váží ovoce
V obchodě mají jen dvě samoobslužné váhy a u obou je frmol. Přede mnou stojí paní ve středních letech a pokládá na váhu sáček s hroznovým vínem. No, ta má asi dost peněz, pomyslím si – za tu cenu (kolem stokoruny za kilo) jsem hrozny raději nechal být. Pozoruji ji dál a vidím, co dělá.
Na displeji se nejprve překlikne do kategorie Zelenina (přestože hrozny jsou ovoce) a pak hledá nejvhodnější „šidítko“. Zvolí mrkev. Ohlédnu se k cenovce: mrkev stojí pouhých 16 Kč. Vyjede jí etiketa s čárovým kódem, nalepí ji na sáček a s klidem odchází dál nakupovat.
Chtěl bych vás upozornit…
Zrovna prochází zaměstnankyně supermarketu – nenechám si to pro sebe. Zastavím ji a oznamuji, že tamta dáma zvážila hroznové víno, ale označila ho jako mrkev, aby místo stovky platila jen dvacku. Prodavačka mi poděkuje a hned něco hlásí do sluchátka.
Za chvíli přichází pracovník ostrahy a společně jdou za „hospodyní“. Jsem zvědavý, takže vše sleduji z povzdálí; když nic neslyším, přiblížím se. Žádají paní, aby ukázala obsah košíku – a rozjíždí se krátká show.
Byl to omyl!
Zajímají se o sáček s hroznovým vínem. Prodavačka ho bere do ruky, pak i muž z ochranky, a ptají se, proč je označen jako mrkev. Přesně jak jsem čekal, paní spustí: prý se přimáčkla, prý to bylo omylem, asi klikla moc na kraj políčka s vínem a „skočila tam mrkev“.
Ta představa je absurdní: hrozny jsou v sekci ovoce, mrkev v sekci zeleniny – daleko od sebe a s odlišnými obrázky (bílé hrozny × oranžová mrkev). Výmluva jak z první třídy. Co bylo dál, nevím – odváděli ji do místnosti pro ochranku a já už neměl čas na další sledování.
Odcházel jsem s pocitem, že jsem udělal správnou věc.
