Článek
Když mám syna přihlášeného do školky, nevidím důvod, proč bych ho tam neměl dávat. Jistě, když mám volno v práci, klidně si ho nechám doma, nebo ho vyzvednu po obědě. Ale když volno nemám a musím do práce, co s ním mám dělat jiného? Mám snad pořád otravovat prarodiče, nebo si platit chůvu? Ne – dám ho prostě do školky.
Na celý den
Rád bych to dělal jinak, ale ono to jinak nejde. Mám jasně danou pracovní dobu, a tak musím syna vodit do školky hned ráno, kdy je tam obvykle jeden z prvních, protože přicházíme skoro na otevírací hodinu. A v kolik si ho beru domů, když potřebuji být v práci? Je to těsně před zavírací hodinou. Často se stává, že je tam úplně poslední a školka se za pár minut zamyká. Neříkám, že je to tak pravidelně, ale když v práci potřebují, abych zůstal déle, tak to tak dělám.
A považuji to za normální věc. Až budu mít volnou pracovní dobu nebo možnost home office, nebude to problém. Ale teď to prostě jinak nejde – teď musí být můj syn ve školce často a dlouho. A to i teď o prázdninách, kdy je omezený provoz.
Víte, kolik je hodin?
Je za pět minut 16:00 – tedy doba, kdy se školka uzavírá a kdy tam už nesmí být jediné dítě. A já vcházím do třídy, kde je můj syn poslední. Hned ke mně běží, vítá mě, a já chci trochu pospíchat, abych tu „deadline“ s otevřenou školkou stihl. Ale ještě si mě zavolá učitelka, která se mnou chce něco probrat. Říkám si, co to bude? Nějaké zlobení? Problém s jídlem? Stalo se něco?
Ne, nic z toho. Ona se na mě podívá a s vážností v očích se zeptá, jestli vím, kolik je hodin. Jestli mi přijde normální chodit takto pozdě. A její kolegyně se k tomu přidává a obě chtějí odpověď. Kouknu na hodinky – a do šestnácté pořád ještě několik minut zbývá. Syn už má boty, takže to stihneme. Podívám se tedy na obě a klidně odpovím, že ano, vím. Že je stále před čtvrtou, a tedy jsem tu v pracovní době.
A že já, jako pracující člověk, si nemůžu dovolit odejít z práce dříve. A když tam musím být, chodím prostě takhle – jinak to nejde. Pokud ony by rády ze školky šly domů dříve, chápu to, ale holt mají také nějakou pracovní dobu a jistě je neubude, když ji čas od času dodržím. No, a bylo po debatě. Koukly se na sebe, nic neřekly, rozloučili jsme se a bylo to. Já vím, že není ideální nechat tam syna posledního, ale jak to mám dělat jinak, když mám práci a nikdo jiný ho v danou chvíli vyzvednout nemůže?
