Článek
Její původní poslání, totiž socialistická obdoba oslavy dožínek, připadala na poslední prázdninové a první školní dny. Což pro děti z jihu Čech znamenalo, že výprava za kuřátky, telátky a další hospodářskou zvířenou včetně ryb, se pojila s nostalgií po poslední zmrzlině, posledním kousku melounu a po prázdninách vůbec.
V prvních, ještě tvrdě ideologických ročnících nesměly chybět pavilóny spřátelených socialistických zemí. Největší byla kulatá „Surabája“, kde tancovali kozáci a zájemci mohli ochutnávat šašliky a boršč. Tvar pavilónu připomínal cirkusové šapitó a návštěvníci museli chodit pěkně po obvodu, jako cvičení koníci, což bylo - podívám-li se na to přes propast času - více než symbolické.
Mým nejoblíbenějším zastavením byl pavilón Bulharska - nikde jinde jsem do té doby neviděla tak obrovská a naleštěná rudá jablka, žluté hrušky, blumy, obrovské hrozny vína a různé druhy melounů, jaké se u nás ani neprodávaly, naaranžované do lákavých pyramid. A ta vůně ovoce a obřích kytic, které zdobily celou expozici - když návštěvník vkročil dovnitř, úplně se mu zatočila hlava.
Když už jsme u té pachové paměti, díky Živitelce jsem se jako dítě z paneláku perfektně naučila rozeznávat, jak „voní“ které zvíře. Nejvíc to bylo samozřejmě cítit v expozici prasat, ale slepice v klecích jim zdatně sekundovaly. Naopak jsem milovala návštěvy u koní, kde to nádherně vonělo senem a taky na salaši u oveček.
Krávy v jednotlivých stáních byly někde uprostřed a vždycky mi jich bylo líto - měly krásně smutný pohled lemovaný dlouhými řasami, který jako kdyby říkal: „Lidi, my z toho života moc nemáme, když tu musíme jen tak stát, žvýkat a sem tam nás podojí automat. Jó, kdybyste nás tak pustili ven na pastvu.“
Šokem pro mne bylo, když se jednou organizátoři rozhodli zatraktivnit líheň kuřat a některé pár dnů staré tvorečky nabarvili na růžovou, modrou a zelenou. Přišlo mi to pěkně kruté a barbarské, aniž bych kdy v té době slyšela něco o ochraně zvířat.
Čemu jsem se ale dobrovolně vyhýbala obloukem, to byla nechvalně proslulá Pivovarská zahrada. Návštěvníci ze široka daleka (i ze Slovenska, které tehdy bylo součástí ČSSR) sem najížděli ve velkém osvěžit se po sklizni Budvarem. Kapacity místních záchodků zdaleka nestačily, takže se ulevovalo, kde se dalo. V kombinaci s teplým počasím to pak byl kout výstaviště, který směle soupeřil i s expozicí vepřů.
Když už jsme u cestování na Živitelku, jako místní jsme její úspěšnost posuzovali podle řad autobusů zaparkovaných pod nedalekým Dlouhým mostem na břehu Vltavy. Pokud se ztrácely až za ohybem řeky, přijelo návštěvníků dost, jinak to bylo chudé. Nejsem si jistá, jestli se sem ještě dneska jezdí z jednotlivých farem, ale autobusy vypravené JZD vyjížděly se zasloužilými dojičkami a traktoristy často před rozbřeskem, aby na výstavu dorazily dopoledne a soudruzi si mohli užít všech atrakcí dosyta.
A že toho na výstavních plochách bylo k vidění. Kromě obřích kombajnů a traktorů, na které si mohli návštěvníci vyšplhat (to ocenily zvlášť děti), byly pro mne nejatraktivnější až na samém konci výstaviště umístěné ukázkové záhonky a políčka s nejrozmanitější zeleninou, obilninami a hlavně - se spoustou léčivých rostlin a bylinek do kuchyně. Myslím, že tady někde se ve mě zrodila touha po pěstování a poznávání jejich chutí a schopností.
Na Živitelce jsem viděla naživo i svého prvního prezidenta - byl jím Gustáv Husák a byla jsem pyšná, že jsem od něj alespoň chvíli stála necelý metr. Až do momentu, kdy mne můj otec upozornil, že na opačné straně koridoru pro hlavu státu se muž z ochranky celkem nevybíravě ohnal po stejně starém klukovi, který včas neuhnul z cesty.
Když byl o mnoho let později ve stejný čas na téměř stejném místě do letošního března sloužící prezident, šla jsem mu obloukem z cesty i s celou rodinou raději předem.
Jsem docela zvědavá, jestli se letos Petr Pavel vydá na Země Živitelku, nebo tu čest přenechá Andreji Babišovi. Ostatně Agrofert tu po léta jeho premiérování měl vždy dětskou „fanzónu“ hned poblíž vchodu.
To já jsem spíš zvědavá na avizovaný „žížalí čaj“ a poznávací soutěž „Knihovna Antonína Švehly.“ Hezkou expozici s poznáváním přírody mívají také Lesy ČR. Tak na viděnou na Živitelce, letos od 24. do 29. srpna.
