Článek
A to je právě ten problém, kdy zakladatele české hudby vnímáme přes onu sádrovou podobu, a nikoliv jako živého, milujícího i trpícího člověka.
V roce dvojnásobného výročí - 200 let od narození a 140 let od úmrtí - se pokusila Česká televize předat svým divákům hned dva nové vizuální portréty Bedřicha Smetany.
Jako první uvedla minulou neděli hranou fantazii z posledních 15 let skladatelova života nazvanou jednoduše „Smetana“. Řekněme, že to byl slušný pokus, jak napumpovat plochý obraz klasika trochou testosteronu, povýšit nudně pracovní vztah s Eliškou Krásnohorskou na něco víc a nechat diváky nahlédnout i „pod spodničky“ manželství Bedřicha s jeho druhou, o 15 let mladší a na svou dobu poměrně emancipovanou ženou Bettinou, nadanou malířkou a básnířkou.
To, že je herec Václav Neužil dokonalý chameleon, předvedl už při svém vtělení se do Zátopka ve stejnojmenném filmu. I vizuální stránka Smetany, dle svědectví současníků spíš drobnějšího a nepříliš atraktivního muže, se mu povedla. Přesto nad ním herecky kralovala Sarah Hlaváčová, coby mnohem temperamentnější, až živočišnější, ale i chápavější Bettina Smetanová.
Nevím, zda záměrem, shodou okolností či pro svou nespornou fyzickou podobnost se stejná herečka zhostila téže role i ve druhém „smetanovském“ pořadu, který Česká televize uvedla o den později.
Byl jím částečně hraný dokument „Tajemství života Bedřicha Smetany“, který formou výpovědí skladatele, jeho manželky, kritika i spolupracovníka mapuje všechny důležité milníky Smetanova života - od úrazu v dětství, přes studia, první skladby, neúspěchy i úspěchy, švédské angažmá, fenomén Prodané nevěsty i jeho dalších, v době premiéry neprávem nedoceněných oper, až do trpkého konce.
Asi nejznámější pomník Bedřicha Smetany na pražské Novotného lávce je poctou nejen jemu, ale i jeho milované Vltavě, která kolem něj šumí. Navíc je i pozvánkou do sousedního Muzea B. Smetany.
A právě Smetanova smrt, respektive to, co k ní vedlo, se řeší v druhém - současném - plánu dokumentu. Vydáváme se v něm od Smetanovy hrobky na Vyšehradě do Českého muzea hudby, Archivu bezpečnostních složek, do Ústavu patologie a dokonce i do Ústavu jaderné fyziky Akademie věd v Řeži u Prahy.
I na tak překvapivých místech hledali autoři „Tajemství života Bedřicha Smetany“ odpověď na otázku, zda skladatel zemřel na pokročilou fázi syfilidy, nebo na stařeckou demenci. Zajímavé je, že se na názoru, jak odešel jejich slavný předek ze světa, neshodnou ani jeho přímí potomkové - lékaři, kteří v dokumentu vystupují.
Díky výzkumu Smetanova hrobu legendárním antropologem Emanuelem Vlčkem v 80. letech minulého století se dochovalo několik vzácných Smetanových relikvií. Proto bylo možno bez nutnosti další exhumace nyní, celých 140 letech od jeho úmrtí, provést jejich laboratorní vyhodnocení moderními metodami. Ke zklamaní autorů i diváků ale nebylo dosaženo jednoznačného závěru, co bylo pravou příčinou skadatelova úmrtí.
Nezbývá než souhlasit se závěrečnými slovy Bedřicha Smetany, mimochodem uvěřitelně zpodobněného hercem Petrem Lněničkou: „Proč se pořád zajímáte, kvůli čemu jsem umřel? Zajímejte se, kvůli čemu jsem žil!“
Pokud výzvu vyslyšíte, můžete kromě poslechu některé z jeho skladeb sáhnout také po letos vydaných knihách Mileny Štráfeldové Friedrich řečený Bedřich nebo po Bedřichu Smetanovi od Pavla Kosatíka. I v nich se vám totiž zhmotní autor Mé vlasti, Hubičky nebo Tajemství jako člověk z masa a kostí, zbavený veškeré sádry.
Pro další informace:
