Článek
Každý by dostal jen to, co si v průběhu produktivního života naspořil. Dnešní pracující vydělávají především na současné seniory, z nichž mnozí jsou v důchodu poměrně dlouho. Dokonce ti, kteří do důchodu odešli příliš brzy ze systému mnohem více čerpají než do něho přinesli. Tím, že na zasloužený odpočinek muži odcházeli nejpozději v šedesáti letech a ženy dle počtu dětí okolo 55 let, prožili v důchodu nejméně pětadvacet let a více. A díky štědrým valorizacím a různým kompenzacím mnohé důchody přesahují dokonce minimální mzdu, či podprůměrný plat v menších regionech.
Přitom tato generace boomerů je většinou až na pár výjimek celkem zajištěná. Většina z nich žije ve vlastních bytech, které si za pár desítek či stovek tisíc odkoupili na počátku 90. let v privatizaci bytového fondu. Mají úspory, chaty, chalupy, ale i byty, které pronajímají. Mnozí chodí ještě do práce, takže k důchodu pobírají ještě plat. Většina si i v důchodu drží svá teplá místečka, a tím pádem padesátníci a mladší obtížně shání práci. Zvláště tam, kde je vyšší nezaměstnanost. A samozřejmě spíše ženy. Především ty před důchodem jsou takřka bez šance.
Za svůj život i zabezpečení se na stáří by měl nést každý zodpovědnost.
Tento systém finančního zabezpečení do budoucna není příliš dobrým způsobem, jak důstojně prožít podzim života. Na vlastní důchod si měl každý spořit sám. Takto živí také ty, kteří se příliš nepředřeli, spousta jich ani neodpracovala potřebný počet let pro vyšší důchod, jaký pobírají dnes. A většina nízkých důchodu se prolíná s některou ze sociálních dávek, a tak ti lidé na tom až tak špatně nejsou, jak se nám snaží někteří politici namluvit.
V minulém století stačilo před rokem 2009 odpracovat pouze 25 let a do roku 2014 jen 30 let. Poté byl tento počet zvýšen na povinných 35 let. A tak zatímco někomu stačilo odpracovat povinných 35 let a méně, a díky různým štědrým valorizacím a kompenzacím si přijde přinejmenším na stejný příjem jako je minimální mzda, mnozí musí pracovat o několik let déle a přispívat na jeho důchod.
Což se lidem, zvláště těm v produktivním věku, co těžce pracují zdá notně nespravedlivé a ve společnosti to začíná bouřit. A to zvláště nyní, kdy mladších ročníků začíná ubývat, zatímco armáda seniorů každým rokem narůstá. Na jedné straně pracující musí uživit seniory, a na té druhé mladé lidi, kteří na pracovní trh přicházejí až kolem třicítky. A zatímco dříve otec v tomto věku už živil nejméně dvě děti, dnešní muž se teprve rozkoukává. A tak ti, co se snažili tvrdě dřít třeba hned po vyučení v osmnácti letech, aby finančně zabezpečili sebe na stáří a svou rodinu, musí ještě ze svých příjmů živit další nespočet natažených rukou, a to často zdravých a silných co by mohly skály lámat.
Odevšad zaznívá jen „dejte“. Zatímco z čeho se ztrácí ve větru. Kdyby si naopak otec od rodiny hned po nástupu do zaměstnání spořil na vlastní důchod tím, že by méně odváděl na druhé, tak jako je tomu např. v USA, mohl klidně odejít na zasloužený odpočinek v 60 letech, nebo kdy sám uzná za vhodné. A mladší generace by neprskaly, že na něho musí dělat. Ten, kdo odpracoval 40 a více let by si samozřejmě naspořil mnohem více, než ti, kdo buď málo odváděli, pracovali načerno nebo šli brzy do předčasného důchodu. Tento systém by byl mnohem spravedlivější a uklidnil by bouři ve sklenici vody. Samozřejmě by nemohl být rozsáhlý ani štědrý systém sociálních dávek a lidé by byli nuceni spoléhat se mnohem více na sebe.
Lidé by se měli naučit spoléhat se především sami na sebe a svou rodinu.
Třeba jedna starší osoba obývající pražský byt 3+1 by musela hledat levnější bydlení i mimo hlavní město. A tento byt by získala třeba mladá rodina lékaře, policisty, zdravotní sestřičky nebo učitele, která by na základě vyšších příjmů zároveň produkovala vyšší odvody. To samé je placení zdravotního pojištění. Státních pojištěnců je až příliš. A proč by si člověk s průměrným důchodem blížící se 22 000 čistého, nemohl platit např. 1% ze svého důchodu převyšujícím minimální mzdu 20 800 v hrubém! Zdraví přece za těch 220 Kč stojí, nebo snad ne.
Evropa je sociální a především z pohledu USA až příliš. Tam se musí každý o to své zasloužit, a to hodně tvrdě. Nepracuješ, neodvádíš nebo málo, nemáš nic. Moje babička zemřela před třiceti lety, tatínek před osmnácti a od smrti maminky letos uplynulo patnáct let. Tudíž financuji důchod naprosto cizím lidem, namísto toho, aby peníze šly na můj důchodový účet a nemusela bych tak čekat, až dosáhnu 65 let. Starých lidí je a bude prostě moc a ti mladší všechny neuživí bez toho, že by se zvýšily daně nebo značně omezily výdaje na školství, zdravotnictví, infrastrukturu. A to ještě máme vydávat 5% z HDP na obranu.
Důchodový fond nikdy neměl být součástí veřejného rozpočtu, což bylo jednou z největších chyb. Do budoucnosti sice nikdo nevidí, avšak rapidně klesající porodnost po roce 1989, to už zavánělo pěkným průšvihem. Varovný prst demografů mapujících situaci málokdo z politiků bral příliš vážně. Dnešní boomeři dá se říci se narodili ve správný čas. Jako jediní v historii slíznou smetanu. Ať naříkají a stěžují si jak chtějí, nikdo po nich už se v důchodu takto dobře mít nebude. Pokud mají být důchody spravedlivé i pro další generace, solidární by měli být všichni. Boomery nevyjímaje.
Jak vůbec vnímá seniory společnost?
Snad od té doby, co se prodloužil věk odchodu do důchodu a žena byla postavena na úroveň muže, společnost celkově zhrubla. Ono je dost velký rozdíl, odchází-li člověk do důchodu a zvláště žena, kterou doma čekala ještě druhá směna v šedesáti letech a dříve, nebo až v 65 letech. Zatímco jedni si užívali důchodu ještě relativně ve zdraví, další se ho buď nedožijí nebo je trápí zdravotní problémy. A to může pocítit především zdravotnictví, které bude čelit především náporu starých a nemocných lidí. Jedny babičky si mohly užívat vnoučat, pečovat o staré rodiče, a dalším je tato role, na kterou se mnohé těšily odepřena. Mezi generacemi zeje obrovská propast a vzájemné vyčítání si.
A politici jdoucí na ruku pouze dnešním seniorům ještě přilévají olej do ohně, což do budoucnosti nevěstí vůbec nic dobrého. Už jen tím, že úcta ke stáří zmizí nadobro. A rozbují se mezigenerační válka, která obzvláště na sociálních sítích už začíná pozvolna bobtnat, až vše jednoho dne bouchne jako papiňák. Ať už člověk hledí na důchody z jakéhokoliv úhlu, důchodová reforma z Jurečkova pera je notně nespravedlivá.
Nebýt tak štědrých valorizacích a různých kompenzacích, mohla ještě část lidí, která má odpracováno 40 let a více odejít na zasloužený odpočinek v 62 letech. Což odpovídá dožití se důchodu ještě relativně ve zdraví. A pokud se nějaký senior chvástá, jaký to je ještě ve svém věku jura a co ještě zvládne, včetně chození do práce, položme mu otázku, kdy odešel do důchodu. A především, jakou vykonával profesi. U pásu ve fabrice nebo zedničinu, těžkou práci v zemědělství určitě ne.
https://www.zeny.cz>vztahy-a-rodina>jste-ok-boomer
https://www.sedesatka.cz>rubriky>zajimavosti>kdo
https://exekutorskakomora.cz>kolik-berou-americti
https://www.finance.cz>zpravy>finance
https://www.pracomat.cz>poradna>odchod-do-duchodu
https://www.irozhlas.cz>zivotni-styl>spolecnost
