Článek
Setrvačnost je lidstvu přirozená. V zimě, když se teplota vyšplhá na 15 stupňů Celsia, chodíme dál ve svých prošívaných bundách a vyteplené obuvi, stejně jako v mrazu. V červenci, když nám v tropickém horku hlásí, že zítra odpoledne se ochladí na 15 stupňů, mnozí z nás nadále chodí lehkých šatech nebo kraťasech.
Neradi měníme chování
Pokud výkyvy počasí zvládáte ve stejném oblečení, patříte ke šťastnější části lidstva. K napsání této úvahy mě inspirovaly desítky zmrzlých a zmoklých lidí, kteří se oblékli „stejně jako včera“ a teď nadávají, že jim je zima a jsou promoklí skrz naskrz.
Škoda, že existují instituty jako ČHMÚ, pravidelné předpovědi počasí ve všech klasických médiích, servery a aplikace zaměřené jen na predikci počasí. Nadáváme na počasí nebo na neschopnost meteorologů. Neměli bychom spíš nadávat na naši neschopnost adaptovat se? Reagovat rozumně na předpovědi?
V době dostupnosti informací na lusknutí prstu nelze říci, že bychom neměli dost informací. Jen je nejsme ochotni zodpovědně vyhodnotit a změnit naše zažité chování. No co, nadávání je přece cool.
Klimatická změna
Že prudké výkyvy počasí posledních let souvisí s klimatickou změnou není názor, ale holý fakt. U nás jsme se naučili na výraz „klimatická změna“ sadu naučených pseudoargumentů, se kterými si vystačíme, dokud nás nespálí extrémní horko nebo nesmete tornádo.
O klimatické změně se mluvilo už v 80. letech. Lidstvo tehdy nemělo tak snadno dostupné informace, ale tehdejší média byla dostatečným zdrojem k uvědomění si průšvihu. A hlavně nebyl veřejný prostor zahlcen více či méně cílenými nepravdami, fámami a desinformacemi.
Proto v 80. letech lidstvo celkem snadno pochopilo jasnou souvislost mezi ozonovou dírou a používáním freonů. Chladničky a spreje začalo plnit jinými typy aerosolů a vida, ozonová díra už nerostla, naopak se postupně uzdravovala a zacelovala.
S jinými jevy je to o něco složitější a efekt má delší dobu nástupu. Přesto je jednoznačné, že činnost člověka má vliv na klima planety a za extrémní změny počasí si můžeme sami. Změníme však své chování?
Chápu, je jednodušší říkat, co Asie, ta toho vypouští mnohem víc, tak to nemá cenu. Ale uplatňujeme stejnou výmluvu i v jiných oblastech? Když pan XY mlátí lidi na potkání, krade a ničí majetek, budu se chovat stejně špatně, nebo si zachovám co nejlepší možnou úroveň chování?
Místo abychom reagovali rozumně na predikce vědců, na současné turbulentní meteorologické jevy, raději „mrzneme ve zmoklém tričku“, než abychom změnili svoje chování.
A co bezpečnost? Stačí strkat hlavu do písku?
Jestliže existuje nějaká oblast, kde zatvrzele odmítáme změnit svoje chování a reagovat na predikce, je to bezpečnost v Evropě. I já jsem vděčná, že jsem si zažila několik šťastných dekád po pádu železné opony, ještě jistějších po našem vstupu do NATO. Bezpečnost je pro nás samozřejmost.
Už od roku 2014, kdy Rusko obsadilo Krym a východ Ukrajiny, moudří lidé křičeli na poplach. Rusko se hodlá roztahovat do celé Evropy a udělá pro to všechno. Evropa nezareagovala dostatečně a státy dál braly agresora jako běžného obchodního partnera.
S rozvojem sociálních sítí se Rusku podařilo dobýt naše hlavy. Výsledky ve volbách po celé Evropě i USA ukazují úspěšnost informační války. Každá země naší „bezpečné“ zóny je více či méně prolezlá cizími i domácími kolaboranty, někdy jsou i v čele státu.
I když tohle všechno víme, ani to nám nestačí ke změně chování. Pocit bezpečí je fajn a nechceme se ho vzdát. Zvláště my, co jsme celé dětství vyrůstali v jaderném strachu. Ani před vpádem Ruska na Ukrajinu 2022 se do posledního dne nikomu v Evropě nechtělo věřit, že by tady mohla být zase válka.
Není lepší mít po ruce deštník?
Je to stejně jak s tím počasím. Máme-li fakta, analýzy a predikce ze spolehlivých zdrojů, nemůžeme se vymlouvat a jen mudrlovat. Rusko svoji výbojnou politiku nezmění, změnit se musíme my.
Potřebujeme mít nastavenou obranu ve všech dimenzích, abychom nebyli na řadě hned po Ukrajině.
Co pro to můžeme udělat my? Přinejmenším nenechat vyhrát ve volbách někoho, kdo je ochoten pustit k nám Rusko hlavními vraty. Malichernosti se mnohem líp řeší v bezpečné zemi.
