Článek
Narodila jsem se v ČSSR. Slovensko je tedy stále moje bratrská země. U nás potkávám slovenské lékaře, studenty, kolegy, s mnoha Slováky jsem jezdila spolujízdou. Zažila jsem spolujízdu plnou zklamání z jejich parlamentních i prezidentských voleb. Co následovalo potom, to už raději nebývá dobré téma ke konverzaci.
Sleduji demonstrace Slováků, kteří brání jejich zemi před postupem současné vlády. Fandím jim, sdílím jejich frustrace, ostatně i když už jsme dlouho samostatné státy, jsme členy stejné EU a jejich politika má vliv i na výkon Unie.
Lze napsat dlouhé pojednání, proč se opakovaně dostal k vládě Fico. Ale stačí stručně: lidé dali málo hlasu demokracii. Nechali se rozhádat, zpochybnit, otrávit. Cíleně řízené operace, které mají odradit demokratické voliče od volební urny. Stejně jako léta působení zejména na starší generace, že zlá Únie se řítí do pekel a morální čistota je ve starém dobrém Rusku.
Demonstrujete? Trochu pozdě!
Nástupem Ficovy vlády se rozjela smršť, kterou neočekávaly ani pesimistické scénáře. Občanská společnost, přes veškeré rozdrobení, velmi dobře zareagovala a neúnavně svolává demonstrace.
Jenže to už je pozdě. Vůle k demokracii, hodnotová orientace, ale i obrana před autoritářskými režimy, to všechno se vyjadřuje u volební urny. Tiše, neokázale, každý sám za sebe.
Demonstrace v nás můžou posílit občanské sepětí, možná můžou vyprofilovat nové osobnosti do politiky. Vypadají hezky v televizních zprávách, i když po pár týdnech už se do hlavních událostí nevejdou. Ale jejich právní síla je v porovnání s volbami mizivá.
Svobodné volby, první požadavek po pádu socialismu
V Listopadu 89 to byl jeden z prvních požadavků studentů - svobodné volby. To, že se podařily zorganizovat do půl roku od pádu režimu, a to velmi profesionálně, považuji za jeden z největších majstrštyků Sametové revoluce. A nebylo to samo o sobě, nebo nějakou hezkou náhodou, bylo to intenzivně odpracované tehdejším týmem OF a VPN.
Umíme s tímto výsadním právem dnes nakládat? Předali jsme našim potomkům povědomí o důležitosti každého jednoho hlasu?
Neumíme si poradit s ovlivňováním voleb
Už přes dekádu je náš demokratický svět pod palbou neviditelných zbraní. Desinformace, zpochybňování, relativizace. Nedůvěra v systém, my víme víc, uzavírání do názorových bublin. Rozděl a panuj. V rozhádané společnosti se líp vyhrává autoritářům. Negativní kampaně vynesou víc hlasů než pozitivní sdělení nebo nedejbože nutnost škrtů.
Roky po volbách se možná pomocí investigativních novinářů odhalí, že některý kandidát či strana byli napojeny na penězovody z Ruska, ale pozdě. Byl přece demokraticky zvolen. Nezaznamenala jsem, že by si s tím některý institut u nás dokázal poradit.
Jediný příklad byl v rumunských prezidentských volbách, kdy byl ruský vliv odhalen a volby anulované. Ostatní země v přímém přenosu volí, a dokonce opakovaně, jednoznačně nedemokratické kandidáty.
USA jako přes kopírák
Začala jsem příkladem ze Slovenska, protože je nám nejblíž. Od lednové inaugurace sledujeme stejný scénář v USA. Každodenní kroky a výroky Trumpa a jeho administrativy bez nadsázky vyhodily současný svět ze své rotace a je třeba hledat záchytné body.
I Američané protestují. A mají proč. Základní disrespekt k jejich institucím během pár dní scvrnknul demokratické nastavení státu. Jenže Trump byl sice těsně, ale demokraticky zvolen.
Čeká Česko stejný scénář?
Tuto úvahu nepíšu kvůli Slovákům. Ani kvůli Američanům. Píšu ji kvůli nám. My sice můžeme mít sebelepší názory na Slovensko, Maďarsko, USA či jakoukoliv jinou zemi, ale volební právo mám zde.
A bláhově si myslíme, že naše mínění není pod vlivem negativních operací, že jsme přece chytří. No nejsme. To, že si ze spektra několika jednoznačně demokratických stran neumíme vybrat, protože na každé najdeme chybu, to je vítězství každodenního přívalu témat a diskusí, které mají za cíl otrávit nás od voleb.
Když nebudeme volit demokraty, nebudeme mít demokracii. Protože voliči nedemokratických stran přijdou vždy, v jednom šiku. My - chytří a hyperkritičtí - pak můžeme chodit demonstrovat.
